Italská ekonomika je dlouhodobě v nedobré kondici, o problémech se vědělo dávno před dluhovou krizí. Až tato ale přiměla italské politiky skutečně jednat. Výsledkem je kabinet premiéra Montiho, jehož úspěch nebude klíčový jenom pro vývoj v samotné Itálii, ale do značné míry i pro
osud celé eurozóny, respektive eura. Kam Montiho reformní úsilí zatím dospělo?

Jmenování bývalého eurokomisaře Maria Montiho do čela italské vlády bylo všeobecně
považováno za moudré rozhodnutí a celkem logicky interpretováno jako projev odhodlání
konečně realizovat nutné reformy. Italská politická reprezentace v čele s Berlusconim totiž byla
dlouhodobě neschopná jakékoliv smysluplné reformní kroky prosadit. Sestavení technokratické
vlády v čele s osobností typu Montiho tak bylo jedinou reálnou možností jak se pokusit něco
změnit k lepšímu a navíc se vyhnout politické zodpovědnosti za přijetí extrémně nepopulárních
kroků. Montiho nelehký úkol zní banálně: stabilizovat veřejné finance (rozuměj snížit
zadlužení) a vykročit směrem k ekonomickému růstu. Úspěch Montiho kabinetu není klíčový
jenom pro vývoj v samotné Itálii. Na Montiho schopnosti stabilizovat italskou ekonomiku a
nastartovat reformy do značné míry závisí také osud celé eurozóny, respektive eura.


Problémy italské ekonomiky jsou dlouhodobé a dlouhodobě neřešené, problémy Itálie měla
dávno před dluhovou krizí. Ne náhodou již v dobách, kdy globální ekonomika „šlapala jako
hodinky“ měla Itálie status „nemocného muže Evropy“. O liberalizaci přeregulované italské
ekonomiky se ovšem v Itálii mluvilo neustále, za Prodiho, za Berlusconiho, výsledek ale vždy
v podstatě nulový.To, že Itálie potřebuje reformovat se tedy vědělo dávno, nikomu se ale do
toho nechtělo. Až aktuální stav eurozóny a velmi dramatický vývoj posledních měsíců italské
politiky v podstatě donutil přistoupit na myšlenku realizace skutečných změn. Nositelem změn
má být Mario Monti. V pátek 16.12. schválila první vlnu reformních opatření z Montiho dílny
dolní komora italského parlamentu, 22.12. přidal své ano italský senát. Jaké kroky tedy
reforma zatím obsahuje?


Monti si jako prvotřídní ekonom samozřejmě dobře uvědomuje, že v prvé řadě je třeba
redukovat zadlužení italského státu. Ke stabilizaci veřejných financí existují v podstatě dva
nástroje - omezit výdaje státu, zvýšit daně. Monti zvolil k překvapení mnohých kombinaci
opatření, kdy základem je spíše zvyšování daní než redukce výdajů. Takový mix je poněkud
zarážející.Dosud publikované akademické studie totiž jasně ukazují, že v situaci v jaké se
nachází dnes Itálie je výhodnější klást důraz na úsporná opatření a daně zvyšovat pouze velmi
rozvážně. Z historie víme, že zvyšování daní v podobných situacích vedlo k hlubším a delším
recesím než když byly kráceny výdaje. Navíc zatížení italských daňových poplatníků je již v
tuto chvíli v evropském kontextu relativně vysoké. Navrhovaná daňová reforma se nedotkne
jenom super bohatých, zvýšená sazba daně z příjmu fyzických osob se týká lidí s příjmem
vyšším než zhruba 3 800 euro měsíčně.V kombinaci s tímto krokem se ani opětovné zavedení
daně z nemovitosti nejeví jako vhodné.


Montim navrhovaná úsporná opatření by jistě mohla být v některých ohledech razantnější.
Státní pokladně by se dalo významně ulehčit především omezením pověstné italské
přezaměstnanosti ve veřejném sektoru. Navržené zvyšování věku pro odchod do důchodu je
demografickou nutností a dříve nebo později čeká všechny vyspělé ekonomiky. Dočasné
zmrazení růstu penzí pro lidi s důchodem vyšším než je 1400 euro měsíčně také dává smysl.


Jaká další opatření musí Montiho kabinet prosadit? Má-li být Montiho mise a tedy i snaha o
snižování podílu státního dluhu na HDP dlouhodobě úspěšná, úsporná opatření nejsou
dostatečným řešením, tím se dostáváme k ekonomickému růstu. Konec konců hlavním
problémem Itálie není ani tak deficit veřejných financí, ale dlouhodobě nízké tempo růstu
ekonomiky. Itálie musí konečně přijmout prorůstově orientované strukturální reformy.
Především se musí soustředit na reformu trhu práce, speciálně pracovního práva, omezit
daňové úniky a liberalizovat možnost podnikání.V těchto oblastech je nutné přijít urychleně s
konkrétními návrhy a prosadit je i přes očekávaný tuhý odpor zájmových skupin, které z velké
řady restrikcí ekonomického života báječně profitují


Publikováno v LN dne 10.1. 2012