Díky dohodě z minulého týdne získalo Řecko další čas a pro tento moment se oficiálnímu bankrotu vyhnulo. Pravděpodobnost, že Řecko opustí eurozónu se přesto zvyšuje a na tomto závěru druhé kolo finanční pomoci nic nemění.

Řecko aktuálně dluží zhruba 160 procent svého HDP. Řecká ekonomika v dohledné době rozhodně neporoste a proto lze odhadovat, že příští rok bude podíl řeckého dluhu na HDP dosahovat ještě vyšší hodnoty. Z toho jednoduše plyne, že při aplikaci aktuálních tržních úrokových měr Řecko není a ani v blízké budoucnosti nebude schopné své dluhy splácet. V takovéto situaci obecně existují dvě možnosti jak se vyhnout bankrotu.

• Za prvé, snížit výši splátek nějakou formou restrukturalizace dluhu.
• Druhou možností je pak dostat dluh do držení někoho, kdo je ochoten přistoupit na, pro něj, nevýhodné podmínky v podobě nižších úrokových měr než jsou ty tržní.

V oblasti restrukturalizace řecká vláda již před týdnem dosáhla důležité dohody se zástupci privátních věřitelů. Ti přistoupili na to, že odepíšou více než 70 procent svých řeckých investic, tím dochází k částečné restrukturalizaci řeckého dluhu. To je pro Řeky dobrá zpráva.

Kompozice řeckých věřitelů je následující. Zhruba 34 procent řeckého dluhu je dnes v držení veřejného sektoru, konkrétně ECB (16 procent), IMF (6 procent) a evropských států. Přibližně 36 procent drží zahraniční soukromí investoři, zbytek dluhu je v řeckých rukou. Zde je důležitý trend – více a více řeckého dluhu se přesouvá do rukou veřejného sektoru, speciálně ECB. To, že je více dluhu v rukou ECB je dobrá zpráva pro Řeky, ale i pro soukromé věřitele, kteří se díky ECB řeckých aktiv rádi zbavují. Špatná zpráva je to pochopitelně pro evropské daňové poplatníky všude mimo Řecko.

Pravděpodobnost řeckého exitu se zvyšuje

Dohoda dosažená v ponděli 20.2. je pro Řecko klíčová, o tom není pochyb. Pokud by totiž k dohodě nedošlo, Řekové by nebyli schopni plnit své závazky již za měsíc – 20. března je čeká splátka dluhu ve výši 14,5 miliardy euro. Dohody bylo tedy nakonec dosaženo, Řecko získalo další čas a pro tento moment se oficiálnímu bankrotu podařilo zabránit. Pravděpodobnost, že Řecko opustí eurozónu se přesto zvyšuje a na tomto závěru pondělní schválení druhého kola finanční pomoci Řecku nic nemění. Co mne k tomuto tvrzení vede?

Za prvé, ochota věřitelů pokračovat v poskytování pomoci Řecku se ve světle flagrantní neschopnosti Řeků plnit dohodnuté podmínky, za kterých je pomoc poskytována, výrazně snížila. Dosavadní zkušenost s Řeckem v této oblasti prostě není dobrá a Německo jakožto hlavní věřitel ztrácí trpělivost, kterou až dosud mělo. Rostoucí netrpělivost byla jasně cítit z dokumentu německé vlády, který před časem unikl do médií a hovořil o omezení fiskální suverenity Řecka jako o nutné podmínce poskytnutí další finanční pomoci. Německý návrh dokonce otevřeně zmiňoval možnost jmenování jakéhosi evropského komisaře, jehož pravomocí by bylo mimo jiné revidovat a měnit všechna důležitá rozhodnutí řecké vlády v oblasti vládních výdajů a daňové politiky.

Za druhé, očekávané náklady spojené s řeckým odchodem z EMU se ve světle událostí poslední doby snížily. Negativní externí dopady spojené s řeckým exitem jsou dnes nižší než byly ještě před nedávnem. V čem se situace změnila? Jak již jsem naznačil, expozice zahraničních investorů, bank a nefinančních institucí ve vztahu k Řecku se výrazně snížila. Navíc byly vytvořeny plány a postupy pro případ řeckého bankrotu, ten již by tak banky a další instituce nezastihl nepřipravené a neměl by je zaskočit. Zvýšila se také pravděpodobnost razantní intervence ze strany ECB, která by v případě potřeby mohla tlumit paniku na trzích, jež by mohla řecký odchod provázet. Zvýšila se také schopnost a ochota reakce ze strany ostatních členských států eurozóny. Jinými slovy, trhy i vlády jsou dnes již na řecký bankrot relativně dobře připraveni.

Za třetí, i kdyby se všechny podmínky druhého záchranného balíčku dařilo Řecku do puntíku plnit, snížil by se řecký dluh na 120,5 procenta HDP do roku 2020. Kde je problém? Za prvé si myslím, že této deklarované podmínky nemůže být dosaženo – Řekové prostě nebudou schopni další reformy realizovat. Za druhé, i kdyby se to Řekům nějakým zázrakem povedlo, stále se jedná o míru zadlužení, kterou Řecko není a nebude schopno na svých bedrech nést. Konsolidace veřejného sektoru, redukce benefitů a snaha o zpřísnění výběru daní téměř jistě prodlouží a prohloubí rozsah kontrakce řecké ekonomiky. Pokles příjmů státního rozpočtu bude pak logicky podvazovat možnost další redukce státního dluhu. Troufám si tak odhadovat, že další kolo restrukturalizace řeckého dluhu bude stejně nevyhnutelné. V souhrnu tak soukromí a institucionální investoři (tedy všichni mimo IMF) dle mého názoru přijdou o 83-85 procent jejich investice.

Dlouhodobým řešením řeckého problému a cestou z krize jsou pouze a jenom velmi hluboké a rozsáhlé strukturální reformy. Řecký stát ale v reálu není schopen tyto změny prosadit a už vůbec ne realizovat – veřejnost a řada politiků změnám nevěří a vnitřně je odmítá. Řecko je tak odsouzeno k bankrotu.

Protiněmecké nálady

Řecká společnost prochází nesmírně těžkým obdobím. Během dvou let od zavedení úsporných opatření se nezaměstnanost zvýšila na 20 procent, mzdy a důchody výrazně klesly, daň z příjmu se zdvojnásobila, půl milionu z celkového počtu 11 milionů Řeků opustilo zemi, počet sebevražd vzrostl o 40 procent. Řekové hledají viníka své mizérie. Frustrace obyvatelstva se ovšem nepochopitelně obrací proti Německu, díky jehož štědrosti Řecko již dávno nezbankrotovalo. V anti-německé rétorice se vzácně shodují jak levicová, tak pravicová média a organizace. A tak je německá kancléřka Angela Merkelová zobrazována v nacistické uniformě, v průběhu jednoho z mnoha protestů řeckých odborů je německá vlajka pálena společně s vlajkou nacististického Německa a podobně.

Protiněmecké nálady jsou skutečně jenom velmi těžko pochopitelné uvědomíme-li si, jakou roli sehrála německá pomoc (rozuměj peníze) při první záchranné půjčce, kterou Řecko od ostatních států eurozóny dostalo před dvěma lety (110 miliard euro). Dnes je Merkelová připravena prosadit další půjčku Řecku ve výši 130 miliard euro a to i přesto, že tím ztrácí body u svých vlastních voličů. Výměnou za svou pomoc logicky požaduje kredibilní program reforem, respektive jeho implementaci – to už se většině Řeků nelíbí. Bylo by však tragickým nepochopením situace a zároveň velkou nezodpovědností ze strany řeckých politiků, kdyby se protiněmecké nebo protievropské nálady staly předmětem řeckých parlamentních voleb, které by se měly konat v dubnu tohoto roku.

Řecko a EMU

V souvislosti s Řeckem se většinou primárně mluví o neefektivní státní administrativě a rozmařilém utrácení a Řecko skutečně může sloužit jako příklad toho, jak by se veřejný sektor chovat neměl. Jednou z myšlenek, kterou je ale také dobré zmínit a která nezaznívá příliš často je role, kterou při řecké tragédii a cestě k ní sehrálo samotné řecké členství v EMU. Chyby a nedostatky designu EMU umožnily Řecku dostat se tam, kde dnes je. Pokud by Řecko nebylo členem EMU, nikdy by nedosáhlo na úrokové míry, na které jako členský stát EMU bylo schopno dlouho dosahovat. Omyly respektive politický tlak a zadání při tvorbě základního rámce EMU umožnily Řecku levně si půjčovat a přispěly tak nepřímo k jeho aktuální situaci.


Psáno pro server ceskapozice.cz, publikováno dne 26.2. 2012