Česká centrální banka opět vstoupila na devizové trhy, aby zabránila posílení koruny. Zopakovala tak své kroky z listopadu 2013. Debata o tom, zda je nové oslabení nutné, se neuskutečnila. Ani nemohla. Oslabování podle „potřeby“ bylo ze strany ČNB „přislíbeno“ nejméně do poloviny roku 2016. Domnívám se, že právě teď musí našim centrálním bankéřům docházet, jak výrazně ovlivnili českou ekonomiku.

O tom, že kvůli slabé měně vyvážíme naši práci a národní bohatství za pakatel, toho bylo napsáno dost a dost. Stejně jako o tom, že se kvůli intervenci snížil tlak na české podniky, aby zvyšovaly přidanou hodnotu, mzdy, a tím kupní sílu obyvatel. Ano, mohlo to prospět exportérům, ale poškodilo to všechny ostatní. Slabá koruna je něco jako doping pro sportovce. Jednou přestane účinkovat a až se na to přijde, pocítí to všichni podnikatelé o to výrazněji.

Kroky ČNB z posledních dní mají ale také jeden nový význam. Když před rokem a půl centrální banka intervenovala poprvé, koruna oproti euru skokově oslabila o 5 %. To byl tehdy cílový stav, který by sám o sobě měl vést k přiměřené inflaci vyhovující cílům ČNB.

Jenže Evropská centrální banka mezitím přistoupila k expanzivní měnové politice, která oslabila euro. A tak se stalo, že světové měny jako dolar, libra nebo švýcarský frank posílily oproti jednotné měně o pětinu. Tím pádem česká měna oproti ostatním světovým měnám oslabila o celých 25%.

Intervence může mít větší než plánovaný vliv na oslabení české zahraniční poptávky, a tím způsobit závažné změny ve struktuře české ekonomiky. Hlavní ekonom Next Finance Vladimír Pikora nedávno uvedl: „Intervence nám sice krátkodobě pomůže ve vyšších vývozech a průmyslové výrobě, ale dlouhodobě to povede k tomu, že budeme dovážet méně technologií, protože jsou drahé, a zaměříme se ještě víc na primitivní výrobu. I kvůli slabé koruně tak dál budeme jen levnou montovnou Evropy“. V případě, že pokřivený kurz bude pokračovat v době, kdy budeme přijímat euro, může tak být česká koruna slabší navždy a tím trvale změnit strukturu české ekonomiky.

Zásadní je ale ještě jedna věc. Žádný obyčejný ekonom nemohl s jistotou předpovědět vývoj evropské ekonomiky a její měnové politiky. Avšak centrální bankéř, který by byl přítomen na zasedáních Evropské centrální banky, by věděl, že podobná evropská intervence se chystá. A musel by i vědět, že v podobném kontextu nemá smysl provádět jakoukoli intervenci s českou korunou.

ČNB je teď ve vleku svého rozhodnutí. Závazek dlouhodobé intervence jí znemožňuje zohlednit novou ekonomickou situaci. Jistě, Švýcaři nedávno podobný příslib jako Češi porušili. Jenže švýcarský frank je jednou ze světových rezervních měn a představuje významnou investiční komoditu. Podobnou hru s důvěrou finančních trhů si česká koruna nemůže dovolit.

Ovládání vlastní měny na globálním trhu je v případě české koruny iluze. Ve chvíli, kdy se ČNB už už domnívala, že se jí to podařilo, byla ve skutečnosti jen ve vleku rozhodnutí svých evropských kolegů. Možná je tedy čas na změnu strategie.