Obroda ODS v něčem připomíná starý biblický příběh. Pravda trochu převrácený, neboť se nevrací zbloudilý syn, ale usedlý otec, který odešel před dvěma lety z kongresu a ze strany. Nicméně, ztracený otec se zřejmě vrací. Z Hradu prosáklo, že Václav Klaus možná přijde na kongres a přivítá zde nového předsedu ODS. Rovněž v tomto návratu hraje velkou roli biblické téma věrného a nevěrného syna.

Starší syn Mirek Topolánek, který ODS přivedl po delší době hladové v roce 2006 do vlády, trval na vládě, seč mu síly stačily, a pral se na všech frontách, tak ten se zatvrdil, nechce přijít na kongres a zprávu předsedy hodlá přednést korespondenčně.

V biblickém příběhu se syn vrací, protože zatoužil po odpuštění. V našem politickém příběhu těžko předpokládat podobné motivy. Proč se tedy vrací Václav Klaus? Když odcházel, pravil, že ODS není tou stranou, kterou zakládal: ODS přestala být stranou ideovou a stala se stranou lobbistů. Budiž. Má to tedy znamenat, že se ODS obrátila, že se odstřihla od lobbistického zázemí politiky, že kmotři a velrybáři v ní ztratili vliv? Kdo tomu věří, ať tam běží. Řekl bych, že vliv lobbistů dobře znají i na Hradě. Pan prezident přece nedávno vetoval zákon, který umožňoval, aby obce regulovaly herny a sázky. Tento zákon schválily obě komory parlamentu, ale pan prezident ho vetoval s tím, že se omezuje dobročinnost loterijních společností. Natruc lobbistům? Kdo tomu věří, ať tam běží.

V podhradí má ODS nepochybně silné lobbistické zázemí a sotva může být jinak, pokud nechceme popírat řadu implikací politika – moc – zájmy, čemuž by se ODS svého času pod vedením Václav Klause dozajista vysmála jako havlovskému morálně elitářskému blouznění. Ostatně v tomto duchu se vyjádřil i jeden z tzv. kmotrů ODS, nový hlubocký „kníže“ pan Dlouhý, když prohlásil: obrodu ODS jsme přece začali my. V tomto směru je tedy vše při starém. Nicméně ODS se mění, přesněji řečeno: mění se vedení ODS. Návrat otce k synům (a dcerám) ODS je proto především faktorem ve hře o nové vedení ODS.

Jak je tedy na tom Petr Nečas, takto předseda v naději, se zázemím ve straně a v regionech? Bohužel zatím pořádné zázemí v regionech ODS nemá. Otázka takřka kruciální je prostá: kde vzít regionální mocenskou oporu a nekrást? Jak sešikovat řady ODS, aby Petr Nečas nebyl jen imaginární předseda, ale aby mohl stranu vskutku mocensky vést? Tady návrat ztraceného otce příliš nepomůže. Musí přijít jiný sekáč. Nelze nevidět, že se Alexander Vondra snaží. Pracuje na novém image strany, sonduje v zázemí a hledá pro Petra Nečase nové spoje. Jeho pomoc je neocenitelná, ale je dvojsečná. Vondra sám v ODS žádné mocenské zázemí nemá a kde nic není, ani čert nebere. Navíc přišel z kruhů kolem Václava Havla, což se hodí, když jde o ideje, ale škodí, když jde o zázemí ODS. Petr Nečas si musí zvolit, zda dá přednost otcovskému pomazání, anebo havlovsko-vondrovské ideové profilaci.

Návrat ztraceného syna je biblický příběh docela zbožný: připomíná sílu otcovského odpuštění, synovskou touhu po otcovské lásce, která pomáhá, když člověk zabloudí, a naznačuje nevypočitatelnost boží spravedlnosti, která nezná záruky. Příběh, který se odehraje na kongresu ODS v hotelu Clarion, je především politický a jak víme: v politice se neodpouští, milosrdenství nenosí a se spravedlností je jenom kříž.