(Psáno pro deník Právo)
Petr Uhl ve své příznivé reakci na petici historiků proti zákonu o protikomunistickém odboji soudí, že historikové chtějí měnit poměry. Po pravdě řečeno uvedená petice poměry měnit nechce, spíše naopak, brání se snaze pomocí zákona měnit historii, přesněji řečeno historii přepisovat. Petice není aktivistická, ale je obranou před nebezpečným aktivismem. Autoři volí střízlivá slova a věcně argumentují, protože věří, že argument by měl mít váhu i tam, kde se prosazuje politický zájem.


Chystaný zákon se ovšem halí do proudu slov, jež lze označit za dobré úmysly. Komunistický útlak byl realitou, jeho oběti skutečně trpěly a současná společnost jim dluží uznání. Pokud by toto bylo „pravým cílem“ chystaného zákona, pak je ale tento zákon od začátku do konce špatně koncipovaný. Jenomže chystaný zákon ani tolik nehodlá pomáhat obětem, jako hodlá vytvářet ten správný obraz o komunistické době a za tímto účelem umožňuje konstruovat protikomunistický odboj, který ovšem musí být udržen ve správných ideologických rukou, a tak ne každý „nepřítel režimu“, jak byli shodně v různých dobách různí lidé označováni, je hoden býti uznávaným bojovníkem proti komunismu – na to je nyní třeba úřední potvrzení.
Náš antikomunismus se potácí od krajnosti ke krajnosti. Jednou slyšíme, že nejhorší dobou byla normalizace, horší než 50. léta, protože za normalizace se zaprodávala „duše národa“. Jenomže teď se dozvídáme, že odpůrci normalizace to nebyli žádní bojovníci, navíc často lidé s komunistickou minulostí. Jejich „morální odpor“ bylo spíše jenom takové řečnění, ale bratři Mašínové to byla pořádná střílečka. Další krajnost českého antikomunismu je však nebezpečnější. Zprvu se říkalo, že režim byl zločinný, neboť inscenoval teror i tam, kde nebyly důvody - StB vymýšlela obvinění, falšovala důkazy a inscenovala provokace. Nyní však zákon o třetím odboji umožňuje dát StB za pravdu. Nebyly to žádné provokace, ale skutečný odboj hrdinů.
Čihošťský zázrak je znovu na scéně. Svého času StB inscenovala provokaci v katolickém kostele a „učinila zázrak“. Statečný farář Toufar se stal obětí a komunistická kampaň proti náboženství a církvím se mohla rozjet na plné obrátky. Když se ale bude jednat o třetím odboji, tak je třeba najít hrdiny. Najednou všechna obvinění a falšování StB se mohou stát dokladem odboje a aktivního odporu. Pravdomluvnost StB je v očích našich antikomunistů prostě neotřesitelná. V jejím jménu lze napsat i novou historii této těžce zkoušené republiky. Nyní ale žijeme ve svobodných poměrech, a tak už není třeba „dělat zázraky“, stačí jenom přijmout nějaký ten zákon.