„Nehrajme hru «jsem jen slabá žena»“

Z cyklu rozhovorů s českými ženami nejen v politice pro uskupení Česká prezidentka... (13/50, 2014-15).

Medailonek
Doc. PhDr. B. Osvaldová je vedoucí katedry žurnalistiky na Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK, kterou spoluzakládala. Působí jako garantka studijního oboru Žurnalistika (bakalářské studium) studijního programu Mediální a komunikační studia. Na institutu dále vede volitelný seminář Žurnalistika a feminismus. Předsedá Komisi pro etiku při Syndikátu novinářů ČR. Je autorkou řady praktických i teoretických prací, např. knihy Česká média a feminismus (docentská práce), editorkou kolektivní monografie O komentáři, o komentátorech; autorkou knihy Žena – muž? Žena + muž!! nebo Vytrženo z kontextu (výběr z blogů, které autorka publikovala na www.lidovky.cz). Vystudovala Fakultu sociálních věd a publicistiky na UK.

MK: Možná by stálo za to, osvěžit si na úvod, v čem spočívá poslání médií. (Ne)mění se dnes? Co dělá média dobrými sdělovacími prostředky?

Osvaldová B.: Poslání médií je věc názoru. Média veřejné služby mají svoje poslání definované zákony, ostatní média ne. Je to stálý spor o to, jestli média mají vychovávat, kultivovat, nebo bavit a hlavně se prodávat. Nejen prodávat publiku, ale prodávat se jako nosič inzerce.

MK: Plní tedy podle Vás média veřejné služby svoje poslání? Můžeme to vzít i na příkladu tří témat: Ukrajina, téma rovných šancí žen a mužů a Evropská unie...

Osvaldová B.: Jak praví klasik: To se nedá takhle říct. Někdy ano a někdy ne.

MK: Které jevy Vás na práci dnešních „dělníků slova“ naopak mrzí a nenechávají chladnou, případně v celém oboru? Já se za sebe zastavím třeba u jednoho konkrétního příkladu matematičky Maryam Mirzakhani. Když tato íránská matematička získala v srpnu jako vůbec první žena Fieldsovu medaili, nejvyšší ocenění ve svém oboru pro vědce do 40 let, v žádném článku nebylo blíže rozvedeno a laickému čtenáři komentářem přiblíženo, na čem že v oblasti vyšší matematiky pracuje. Objevil se zato komentář na blogu Lidových novin z klávesnice Petra Peška, který se halasně zaradoval, hle!, i bez kvót chytrá žena dojde uznání (PP: Úspěch ženy – bez kvót a bez průvodů). Vzhledem k tomu, že se neobtěžoval číst její životopis, unikly mu 4 podstatné okolnosti: 1) nebýt snad jejího o něco staršího bratra, který ji vysvětlil krásný a rychlý postup pro vynásobení řady čísel od 1 do 100 v několika sekundách - ten vymyslel matematik Gauss jako malý školák –, Mirzakhani by neobjevila krásu matematiky, která ji ještě do začátku středního školy příliš nezaujala (postup: řada od 1 do 100 se skládá z 50 dvojic, jejichž součet se rovná vždy 101, a proto 101 krát 50 rovná se 5050.), 2) íránské středoškolačky studují ve třídách odděleně od chlapců (např. německý pedagogický výzkum naznačuje, že to je v oblasti technických předmětů významný faktor, který může podpořit zájem dívek např. o matematiku), 3) ředitelka této střední školy byla velmi neodbytná žena a snažila se dívkám všemožně zajistit stejné podmínky a možnosti rozvoje jako chlapcům, a konečně 4) sama Mirzakhani v jednom z rozhovorů podotýká, že ženy v matematice nemají dodnes nijak na růžích ustláno. A to ani nemluvím o tom, že prošlo v českém tisku bez povšimnutí, že tato Íránka má za manžela našeho krajana, počítačového vědce Jana Vondráka. Co Vy na to?

Osvaldová B.: Vaše otázka je delší, než bude moje odpověď. Nevztahovala bych to jen na tenhle případ. Novináři jsou schopni popsat věci, kterým rozumí. Takže pro popularizaci takových témat bych volila rozhovor s někým, kdo je schopen srozumitelně věc vysvětlit. A pro publikování bych doporučila spíš časopis.

MK: Jak hodnotíte vývoj médií po roce 2001, navážeme-li na Vaši knihu Česká média a feminismus? Co se v obsahu médií změnilo ve vnímání a psaní o feminismech, genderových otázkách, stereotypech vnímání a zobrazování ženy?

Osvaldová B.: Personálně se situace zlepšila. Ale všimněte si, že když se píše o feminismech nebo o interrupcích, autoři textů bývají muži. To mě vždycky pobaví. Ale co považuju za horší, že stereotypy přebírají i ženy – stačí se podívat například na super.cz. Jako kdyby žena byla jen schránka, u které je důležité, zda si zrovna nechala předělat poprsí.

MK: Petr Berkovec řekl o básnících, že „za všechny a pro všechny udržují přátelství s jazykem“. Očekáváte něco podobného od mediální obce? Ještě za první republiky zasedali spisovatelé/lky běžně v redakcích tištěných periodik... Dnes už se jedná o velmi řídký jev. Je to ke škodě, nebo je to logický vývoj?

Osvaldová B.: Podle mě se zájem o jazyk vrací. Ale upozorňuju, že situace v meziválečném období byla jiná. Především technicky i časově.

MK: Jako je ve vědě tlak na zrychlení badatelského cyklu, tak i „produkční cyklus“ v současných médiích se krátí a mění, mimo jiné dochází k průniku redakční a inzertní části – jaký to má dopad na obsah?

Osvaldová B.: Neřekla bych, že dochází k průniku. Alespoň v tzv. kvalitních médiích ne. Ale máte pravdu, že některé výrazy z PR do češtiny pronikají.

MK: Jaká je budoucnost hromadných sdělovacích prostředků? Jaké jsou nové trendy apod. Myslím, že v předmluvě Vašeho sborníku o komentářích jsem četla, že lidé mohou získávat zprávy odkudkoli, komentáře a výklad pozadí zůstane každopádně nosnou náplní novin... Není to iluze? Pokud si lidé budou umět vyhledat zprávy sami, nebudou si je nakonec chtít také sami vyhodnotit? Nebo jinak, jak budou komentátoři vědět, k jakým (individualizovaným) zprávám vlastně píšou komentáře? Nejsou to nakonec spojité nádoby?

Osvaldová B.: Komentář je názor. Nemusíte s ním souhlasit, nebo naopak můžete. Mluvila jste o Gaussovi. On je znám především svou křivkou. Nedělám si iluze. Vždycky budou jedinci, kterým bude stačit informace (a někdy i zkreslená), ale pak budou lidi, kteří budou chtít znát vysvětlení a pohled na souvislosti. Právě proto, aby si mohli udělat vlastní závěry.

MK: Čím to je, že stále více klesá čtenost zavedených tištěných deníků a periodik obecně?

Osvaldová B.: Mohla bych říct, že je to tím, že za moc nestojí. Ale teď na počátku školního roku jsem přišla do posluchárny a říkám studentům: vy jste ta generace, co už noviny a časopisy nečte. A oni velmi šuměli. A pak se začali bránit. Tak jsem udělala rychlý průzkum. Noviny a časopisy četli všichni. Ovšem, jsou to vysokoškoláci. V jiném prostředí by to možná vypadalo jinak.

MK: Jaké novinářky, publicistky a redaktorky je pro Vás zajímavé sledovat?

Osvaldová B.: Sleduju svoje bývalé studentky. Třeba Adélu Dražanovou, Martinu Riebauerovou, Kamilu Klausovou, Petru Procházkovou, Martinu Vojtěchovskou nebo Janu Bendovou. A pak například Martu Bystrovovou nebo Líbu Koubskou. Obě znám, protože jsou se mnou v Komisi pro etiku. Ale to současné mediální zemětřesení mi to trochu komplikuje. Než někoho v médiích najdu, už může být jinde.

MK: Liší se nějak nové generace absolventů a absolventek gymnázií a středních škol, kteří k Vám nastupují na vysokou školu, od dřívějších generací? Mají větší zájem dívky, chlapci? Sledujete uplatnění svých studentek a studentů po ukončení školy? Jaké je aktuální zastoupení žen v této profesi, i co se týká působení ve vyšších redaktorských postech, „vlivových“ rubrikách...?

Osvaldová B.: To se nedá paušalizovat. Záleží vždycky na tom, kdo studenty učil češtinu a literaturu. Někdy vidíte, že učitel byl dobrý a studenti a studentky mají zájem, jindy se ukazuje, že za odpovědí na maturitní otázku nic není. Ale je tam jistě generační propast. Taky není divu. Devatenácté století už je dneska prehistorie, včetně novin i literatury. Jedno jsem u nové generace postřehla. Už se mění chování studentů, neberou kolegyně jen jako „ty baby“. Snad jim to vydrží.

MK: Jaké zajímavé studentské práce z Vaší katedry na téma žen a médií můžete doporučit?

Osvaldová B.: Vezmu to jen namátkou: Elena Lacková – romská publicistka, spisovatelka a média; Fenomén otcovství v časopisech pro ženy; Zobrazení týraných žen v souvislosti s legislativními změnami o domácím násilí; Jsou české lifestylové časopisy jen nositelem reklamy?; Genderová proměna časopisu Vlasta v roce 1991 a 2010; Profesní sebepojetí redaktorek a redaktorů lifestylových časopisů spotřebitelských příloh deníků... Ale v tomhle ohledu pociťuju dluh. Je spousta zajímavých novinářek, které by si zasloužily nějakou studii.

MK: Jak jsou na tom média s představováním ženských osobností a jejich názorů?

Osvaldová B.: Ani tohle nelze paušalizovat. Ženské problematice, respektive úloze žen, se hodně věnuje Hana Benešová v Reflexu. Taky lifestylové časopisy se snaží. Ale tam představí nějakou zajímavou ženu a hned vedle dají reklamu na omlazující krém a „trendy“ kabelku. Jen tak mimochodem, trendy se přece říkalo trenýrkám.

MK: Co podle Vás zůstává u jednotlivých proudů feminismů to živé, aktuální? V čem byste naopak nesouhlasila?

Osvaldová B.: Už jsem to naznačila. Ty stále se opakující stereotypy. A co mi vadí? Já bohužel nemohu brát ženy jako skupinu. Muži proti ženám (mimochodem tak zvaná soutěžní show na Primě, opravdu výživný nápad). Každý je individualita s nějakým zázemím a názorem. Mám si rozumět s někým, s kým nesouhlasím, jen proto, že jsme obě ženy?

MK: Mohou se ženy účinně brát za svá práva, pokud se nebudou v určitém smyslu vnímat jako jedna skupina, která řeší a naráží na velmi podobné problémy? Není nakonec existence politické strany podobný případ, vždyť tam spolu také lidé vždy nesouhlasí?

Osvaldová B.: Pokud spolu v jedné straně politici nesouhlasí, tak zakládají různé platformy. To mohou ženy pochopitelně udělat také. Jsou témata obecná – necitelné zacházení se znásilněnými, stejné platy na stejných postech, ale jsou taky témata, kde se lidé – ženy neshodnou. Sama víte, že feminismus není jen jeden.

MK: Jaké alternativní řešení se podařilo najít pravicovým stranám, které podle očekávání vystupují proti kvótám? Vidíte nějaké zajímavé návrhy, nebo dokonce úspěchy?

Osvaldová B.: Kvóty ráda nemám – to je konec konců jasné i z předchozí odpovědi. Taky vidíte, že s nimi zápolí i ti, co je mají v programu. Ale uznávám, že jsem žádnou pěknou alternativu neviděla. Krom toho, že se máme prosadit svým mozkem.

MK: Ale obě asi víme, že bohužel nestačí jen „mozek“, aby se žena prosadila v dominantním mužském prostředí, uplatnění žen zdaleka neodpovídá jejich intelektuální kapacitě a schopnostem. Nakonec paní Němcová dostala výraznější příležitost také až v době krize ODS. Jistě, shoda ohledně nějakého systémového opatření nebo podpory se hledá a vyjednává nelehko... Co Vás ještě napadá v individuální rovině?

Osvaldová B.: Asi trvat na svém. A když jsme u paní Němcové, nepochopím, proč do prezidentské kampaně nešla. Ale důvody zná ona sama.

MK: Čím si vysvětlujete vzdouvající se vlnu využívání tělesnosti, ženské nahoty, sexismu v politické reklamě a jinde? Kde se vzala? Vy působíte také v etické komisi, dochází k vám stížnosti na tyto záležitosti?

Osvaldová B.: Stížnosti jsme dostali – zatím dvě. Někdy bych si nejraději stěžovala sama. Ale to bych zároveň musela říct, že jsem podjatá a nehlasovat.

MK: Čeho konkrétně se stížnosti týkaly?

Osvaldová B.: Jsou to tak čtyři roky. Konkrétnější nejsem schválně. A byly to materiály v bulváru. Letos pořád řešíme volební kampaně, zejména z menších měst, kde jsou hodně osobní. Divím se, že si ženy víc nestěžují. Buď jsou už otupělé, unavené, nebo se bojí reakcí. A ty jsou někdy hodně hnusné, to můžu potvrdit i z jiných oblastí.

MK: Jaké byly či jsou podle Vás výrazné političky, které uměly či umějí dobře komunikovat s médii?

Osvaldová B.: Pokud myslíte naše, tak paní Němcová, a pokud myslíte cizí, tak určitě Madeleine K. Albrightová. Přidala bych Olgu Havlovou, i když politička oficiálně nebyla. Ale podle mne by byla dobrá.

MK: Co byste poradila ženám, činným v politice, ale i jinde, při veřejném vystupování?

Osvaldová B.: Aby se nebály a nehrály hru „jsem jen slabá žena. on mi to manžel vysvětlí.“ Když tohle někoho slyším říkat – a na jakékoli úrovni – čert by mne vzal. Ale je to určitě pohodlnější.

MK: Jaké osobnosti byste ráda viděla kandidovat na prezidentku a proč?

Osvaldová B.: Ty výše zmíněné. Proč? Protože nefňukají.

MK: Kdy budeme mít dle Vás první českou premiérku nebo prezidentku? (Slovensko a Polsko již premiérku mělo/má...)

Osvaldová B.: To máte pravdu, ale na Slovensku to moc dobře nedopadlo. A v Polsku uvidíme. Kdy budeme mít prezidentku, nevím. Potřebujeme někoho, kdo má v hlavě právě ten zmíněný mozek.

MK: Děkuji Vám za rozhovor.