Tolik řečí vedeme o znalostní společnosti, znalostní ekonomice, excelentním kde čem, chytrých přístrojích, těžení "velkých dat", už i umělé inteligenci; máme pomalu vševědoucí internet, dokonce se nyní buduje tzv. internet věcí - ale co si myslí zhruba 82% nevoličů v právě uplynulých volbách do evropského parlamentu či zhruba 40% nevoličů při posledních volbách do sněmovny, to žádnou politickou stranu nezajímá a zřejmě ani zvlášť netrápí.

Ale abych nebyla zas tak nespravedlivá. Je pravda, že poté, co ANO získalo místo nějakých 7-8 mandátů jen 4 křesla, ptá se mozkem svého předsedy, jak je toto možné? Již Babišova vlastní odpověď či návrhy řešení však naznačují, že ho ani tak netrápí skandálně nízká účast, jako spíš mrzí ty hlasy, které nedoputovaly – a měly! - k ANO. Zaveďme jen jeden volební den a vůbec elektronické volby. (Že by byly takové paralyzující zmatky v tom, který den jít volit... ? Že by nebylo jiných překážek než vzdálenost do volebních místností? Voliči ANO chtěli říct své ano, ale chvilková lenost je přemohla?) Hm, takto přímočaré myšlení se hodí snad jen do hokejové hry.

Čerstvě zvolený sociolog Keller sice na tiskové konferenci velmi znepokojeně pronesl, že bude třeba důkladně zkoumat, co je příčinou nevoličství, a zabývat se tím. Aspoň že tak. Hned vzápětí ovšem předseda strany Sobotka uhladil starost svého soukmenovce ujištěním, že to bude patrně tím, že voliči jsou v zásadě spokojení s momentálním rozvržením sil. Tak proto. Až nesnesitelně lehká logika vítěze předposledních voleb...

Malé strany jsou spokojené: pokud mají stálou členskou základnu, nízká volební účast je zvýhodňuje; a ty méně známé a nezavedené mohou alespoň posbírat protestní hlasy, i jim se zvyšuje šance.

S přehledem banalytických názorů ještě nekončíme, za vším je třeba hledat prezidenta Zemana. Komentátor Petr Kamberský ve své názorové skice Jak Miloš Zeman zničil volby. A já mu asistoval vidí spojitost s loňskou přímou prezidentskou volbou a nízkou účastí do Evropského parlamentu. Bravo! Vůbec nejlepší bude, když vina za všechno bude ležet na jediném člověku. Přehledná, nepracná, rychleobrátková myšlenka...

Asi nejzajímavějším komentářem ve svém článku Ztraceni v bludném kruhu voleb přispěl politolog a historik Stanislav Balík, který upozorňuje na to, že se vytrácí tradiční politický cyklus s časem práce a časem voleb. Toto jistě stojí za zamyšlení. Jen mě zklamal svým závěrem, že stejně jako nedostatky v integraci nevyřeší více integrace, pak také nedostatky v demokracii nevyřeší více demokracie. Že by úhelný kámen demokracie představoval jen samotný počet voleb (bez ohledu na formu atp.)? To se mi nechce věřit.

Tolik jako úvod. A nyní k jádru úvahy. Demokracie ve volbách potvrzuje podle mne svou legitimitu. O nic menšího nejde. Pro zachování alespoň jakés takés legitimity je nutno vymyslet takový mechanismus, který dokáže vyhodnotit přesněji, co vlastně NEvoliči chtějí a proč nepřišli k volbám. Jak? Nejlépe tak, že dopředu přisoudíme určitému chování nějakou jednoznačnou hodnotu. Vysvětlím blíže.

Nevidím jinou cestu, jak tento proces opětovné legitimizace („uzavření smlouvy s občany“) zaručit, než prohlásit, že účast ve volbách je základní občanská povinnost. Vyjádřit svůj hlas musí všichni voliči, jinak řečeno, každému hlasu – i tomu nevoličskému - musí být rozumět. A základní starostí každé politické strany logicky tedy musí být sjednat si vlastní legitimitu, a potažmo systému jako takovému.

A když už si lámeme hlavu nad nějakým řešením, nejlépe by bylo zkusit se poohlédnout po takovém, které umí vyřešit souběžně ještě i další problémy. Tomu se říká metodika multisatisfaktorů. Pro účely svého myšlenkového experimentu bych ráda spojila do jednoho řešení těchto devět problémů či oříšků:

- nízká volební účast (neznáme důvody, nelze interpretovat)
- daňové asignace (nejsou uzákoněny, pokud vím)
- sleva na dani (dilema zrušit, nebo zachovat?)
- nové příjmy do státní pokladny
- minimalistická osvětová reforma monetárního systému (6. způsob vzniku peněz)
- elektronické volby
- 5% hranice pro zvolení do sněmovny (zrušit, zachovat, snížit?)
- aplikovaná věda pro inovaci politiky
- bezobsažnost a pouťové šaškářství volebních kampaní

Tak tedy občan splní svou základní povinnost účastí ve volbách. Nechť mají voliči nově čtyři možnosti volby: 1. nejít k volbám vůbec, 2. hlasovat pro stranu/kandidáty, 3. hlasovat pro programovou prioritu (v případě, že nemám koho volit), nebo 4. vhodit do urny prázdný hlas (ale to by se v novém systému stávalo asi výjimečně).

Pokud občan nechodí řádně ke všem volbám, nebudeme mít nárok na slevu na dani (více peněz do státní pokladny, které by potěšily ministra financí, toho času pana Babiše). Volič nezaplatí žádnou přímou pokutu, „doplatí“ při pozměněném zdanění příjmů. Takže tím jsme zavedli povinnou účast, aniž bychom museli nákladně zajišťovat a vymáhat výběr pokuty. Díky tomuto systému bychom zavedli určitý prototyp, či lépe holotyp, základní kostru elektronického hlasování. A teprve po jeho vyladění nasadit něco pokročilejšího a náročnějšího – a také bezpečného.

U zbylých dvou možností volby platí, že si voliči zachovají nárok na slevu na dani. A buďto volič/ka chce volit stranu a kandidáty jako dosud, anebo – pokud cítí, že není koho volit – má příležitost dostát své občanské povinnosti tím, že alespoň zvolí nějakou strategickou prioritu, jíž svým hlasováním přisoudí určitou částku peněz na její realizaci (ve stejné výši, jako je sleva na dani). Jednalo by se o variaci na daňové asignace, která kompenzuje voličům jejich frustraci, že nemají koho a proč volit, dávala by jim do rukou možnost si přece jen nějaký konkrétní obsah přímo dosadit. Alokované peníze by navíc měly jednu podstatnou zvláštnost: nejednalo by se o peníze voličů, ale byly by to dluhem nezatížené peníze, které by ČNB jednoduše „uvolnila“ do státního rozpočtu bezúročně na základě výsledků voleb. Vznikl by tak 6. způsob, jak mohou být vytvořeny nové peníze. (Více k dosavadním pěti způsobům tvorby peněz viz J. Jílek: Peníze a měnová politika, str. 40) Strategické priority by byly vyjednány u kulatého stolu všech existujících politických stran, nikoli jen parlamentních, na 10 let (?) dopředu.

Nějaký takový systém by se docela hodil. Potřebujeme rozumět svým nevoličům.