Přišel-nepřišel a volil-nevolil. Je možné, že se českému voličstvu podařilo intuitivně najít cestu ven z politické šlamastiky? Je myslitelné, že entita „český volič“ se v souhrnu chová jako „bezejmenný český intelektuál“? Je neideologický, naopak kritický, pochybuje, zvažuje možná řešení, jak zachovat při životě základní kontrolní mechanismy a vytvářet přirozené bariéry proti šíření zpupnosti a hlouposti, ať už otitulované zprava zleva, či bez titulu? Vždyť se podívejme na výsledky...

Voliči v minulých parlamentních i evropských volbách tvrdě potrestali ODS. Tato strana musela nastoupit cestu těžké obrody. Ale skutečnost, že se za její záchranu zasazují i takové osobnosti, jako je Petr Fiala či bývalá radní ČNB Eva Zamrazilová, vypovídá o tom, že tato pravicová strana není na odpis a má budoucnost, že se najdou stoupenci ochotní přispívat na splácení stranického dluhu, vypovídá mnohé o tom, že voliči ctí tradiční strany – ale s rezervou. Nakonec voliči v komunálních volbách i do Senátu dali ODS určitou pidišanci. ODS možná poprvé za svou existenci skutečně vidí tolik avizované světélko na konci tunelu. Pokud se mohu spolehnout na zprávy v tisku, ODS získala v komunálu potichu dokonce více mandátů než ANO i TOP09 (Parlamentní listy: ODS má 2560 zastupitelů, zatímco ANO jen 1600 a TOP09 726). Ale šanci nedostala nijak velkou a nedostane ji větší příliš brzy, protože „čeští voliči“ zřejmě chtějí mít jistotu, že pokání a očista bude upřímná. Ale dveře zůstávají pootevřené...

Voliči nemohli potrestat všechny tradiční strany naráz, to je jasné. I stateční čeští voliči unesou jen určitý díl nejistoty stran toho, koho si navolí do svých zastupitelských orgánů. Proto ještě v minulých parlamentních volbách vyhrála sociální demokracie, s odřenýma ušima, i když řada jejích voličů nebyla spokojena s tím, jak se chovala v opozici v předchozích letech. Tuto stranu čeští voliči trestají pomalým odlivem přízně. Jestlipak si toho ČSSD povšimne...? Nebo se bude nadále utěšovat vírou, že zkrátka spokojený volič nemá potřebu chodit k volbám? Pokud však strana nezareaguje, opravdu razantní trest může teprve přijít – osobně předpokládám, že by se tak stalo ve chvíli, kdy budou na scéně aspoň dva stálejší a spolehlivější bloky.

ANO slavilo v minulých parlamentních volbách nepochybně úspěch, jistě, ale nevyhrálo. Riziko první předlouhé volební noci bylo příliš veliké. Nepřináší si tato fešná a cudně vypadající nevěsta-panna přece jen nějakou závažnou pohlavní nemoc, říkali si čeští voliči, o které nevíme a kterou bychom rozhodně nechtěli chytit? Skutečnost, že už v evropských volbách „hnutí jednoho muže“ nepřeválcovalo ostatní strany a že se mu to nepodařilo ani teď v Senátu a v komunálních volbách (ty přece vyhrály drtivě nezávislí kandidáti), může naznačovat, že ANO je jen dočasný korektivní nástroj – čti rákoska – v rukách českých voličů. Nic víc, nic míň.

TOP09 zažívá zdánlivě překvapivě odliv voličů. Strana nezískala žádného senátora a ani v komunálu, kde neměla společnou kandidátku se Starosty a nezávislými, nijak výrazně nezískala. Ale pokud se na to podíváme pohledem konzervativního voliče, který má opravdu rád tradiční a zavedené a srozumitelné jistoty (strany), TOP09 byl dobrý hromosvod, po kterém se svezl blesk trestu pro ODS. Je možné, že tuto dočasnou historickou úlohu již strana splnila, tedy že zaručila, že politická pravice se může zotavit a že se parlamentní systém nerozkolísal příliš, i když se začaly vylévat vaničky se špinavou vodou?

Strana, která sklízí naproti tomu znatelný úspěch, KDU-ČSL, je skutečně stranou klidné síly, jak sama sebe označuje. A také se trpělivě snaží hledat a budovat koalice s dalšími malými stranami: tu se Stranou zelených, tu s Piráty či nezávislými hnutími a kandidátkami. Zdá se, že na tohle „čeští voliči“ slyší, že umí ocenit vyjednávání shody na důležitých věcech a krocích. A že mnozí z nich pro to přivřou oči i nad církevními restitucemi, protože vyšší princip velí podpořit tuto důležitou kvalitu dialogu. Asi není bez zajímavosti, že i tak antikomunistická strana jako KDU-ČSL v kampani tentokrát nemávala strašákem komunismu a nemobilizovala jako jistá pravicová strana, ale zaměřila se na jiné otázky a volila jinou strategii.

U dvou „nesystémových“ stran, ANO a TOP09 (ale ano, vzpomeňme, jakým způsobem tato strana přišla na svět), o to více vyniká jejich nesoudnost a odtrženost od reality a zájmů českých voličů. Obávám se, že moc nerozumí sdělením, které čeští voliči vysílají už dlouhodobě (přinejmenším od opoziční smlouvy a s ní spojeného pokusu posílit většinové prvky). Jak jinak mohou tyto strany vážně navrhovat, že bychom měli přejít na většinový volební systém v dolní komoře? K čemu by sloužil? Jakou chybějící možnost by ustavil, když ještě donedávna bylo vládnutí navzdory voličům tak nesnesitelně lehké? Co jiného je potlačení menších stran nežli potlačení hlasu a vůle jejich voličů? A likvidací notného kusu demokratického prostoru? Opravdu jsou si tyto strany jisté, že se bez většinových berliček nelze domluvit na podstatných věcech ve správě této země? A napadlo pány Babiše a Schwarzenberga, co by bylo, kdyby se tak voliči rozhodli hodit los nerozhodně, až by se naučili chodit v novém systému? Co pak? Dědku raď. ...a mám rozumět shodě ANO s TOP09 v této otázce tak, že právě tyto strany by se jako první v novém volebním režimu hodlaly sloučit? A že by to milerád zaspolufinancoval i matematik Karel Janeček, další proponent většinového systému?

Měl svatou pravdu maďarský spisovatel a disident György Konrád, když kriticky a předvídavě poznamenal, že žádná oběť – tedy ani oběť bezpráví komunistického režimu – není ani nemůže být automaticky nezpochybnitelným a nejlepším arbitrem dobra a demokratičnosti, protože sama není uchráněna před velikým pokušením v budoucnu konat nedemokraticky a dopouštět se příkoří na druhých. Žádný člověk není.

Ale abych nepůsobila tak neoblomně. Snad by se dalo uvažovat o většinovém systému tehdy, pokud by voliči dostali do ruky zhruba 5 nových kontrolních mechanismů a nástrojů zpětné vazby, a to bezpodmínečně ještě před změnou systému na většinový:

- zákonodárnou iniciativu (možnost občanů navrhnout přímo znění zákona či novely), o níž by musel v určité lhůtě parlament hlasovat a rozhodnout
- pravidlo jedno volební období a nucená pauza čili nemožnost kandidovat konsekutivně (platilo by pro prezidentské, premiérské křeslo, poslance, senátory a hejtmany)
- strop pro výši finančních prostředků vynakládaných na kampaň
- zkvalitněný zákonodárný proces (žádné přílepky, důkladná a transparentní debata o zákonech, pravidlo informační a legislativní hygieny – co nejkratší a jednoduché formulace, bez duplicit, jen to, co je skutečně nutné uzákoňovat...)
- co nejnižší vstupní finanční a jiné bariéry pro účast nových subjektů ve volbách
- povinné zveřejňování smluv

Domnívám se ale, že český volič–chytrá horákyně pravil asi toto: Pohyb, rozdílnosti a pestrost na české politické scéně je ve skutečnosti životadárným zdrojem nové energie. Ano, diference fungují jako zdroj energie! Nikdo nechť nemá své jisté, ať se naopak rozvíří pravá soutěž myšlenek a politici a političky jsou nuceny zkrátka lépe vysvětlovat, argumentovat, přesvědčovat a získávat na svou stranu.
Velice dobrá zpráva je, že nyní jsou ve světlech mediálních lamp, mezi jinými, také Piráti a Žít Brno, opravdová hnutí zdola a zároveň ne žádní novici a neználci v politice.
Co tyto kvasy udělají s Komunistickou stranou Čech a Moravy, jíž částečně ubírá hlasy právě ANO, a co udělá s bububu-antikomunismem?