Dne 1. března 2017

Ing. Miloš Zeman, CSc.
prezident republiky
Kancelář prezidenta republiky
Pražský hrad
Hradčany
119 08 Praha 1

Pane prezidente,

v roce 1993 schválilo Valné shromáždění OSN na návrh Komise o postavení žen (United Nations Commission on the Status od Women) deklaraci, ve které se poprvé považuje za násilí i samotné zastrašování a vyhrožování sexuálním násilím, které by mohlo vést k psychické újmě.

V úterý 21. února 2017 jste ve svém projevu v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky pronesl na adresu ekologického protestu několika mladých žen na Šumavě tato slova:

„Ale tehdy za vlády Martina Bursíka, přítele kůrovce, jak se sám označil, se k těmto třem ztepilým smrkům připoutaly tři neméně ztepilé dívky z hnutí Duha, a když tam přišli dřevorubci, tyto dívky bránily dřevorubcům v pokácení těchto stromů. A místo toho, aby je tito dřevorubci přeřízli ... (smích v auditoriu) pardon mám tím namysl ... samozřejmě na mysli ty stromy ... já nechápu, proč se smějete ... aby je ti dřevorubci přeřízli, tak odešli.“

Ve Vašem projevu byla důležitá jak sémantická stránka, tak i stránka emocionální, a to zejména díky Vašemu gestovému kódu. V poměrně klidném projevu jste se před vyslovením slova „přeřízli“ najednou rétoricky zastavil a nadechl, abyste slovní výraz vybízející k sexuálnímu ponížení druhých mohl vyslovit autoritativním a agresivně rozhodným způsobem.

Německý filosof a sociolog Norbert Elias ve své civilizační teorii poukazoval na důležitost procesů, které udržují v rovnováze naše vnější a vnitřní regulátory chování ve prospěch sebekontroly. Součástí takového procesu je i zmíněná deklarace Valného shromáždění OSN v souvislosti s násilím páchaným na ženách. Opačný „decivilizační“ proces se podle Eliase vyznačuje zejména zmenšením sounáležitosti a empatie s druhými. A právě v takovém duchu se nesl Váš projev v Poslanecké sněmovně.

Byla by ale chyba Vaše známé a dlouhodobé neempatické, sexualizované násilnické bonmoty vůči ženám pohrdavě přezírat jako něco nízkého, co si nezasluhuje pozornosti, nejen proto, že jsou znakem decivilizujících tendencí ve společnosti, ale zejména proto, že jako lidé se utváříme v jazyce, který má formotvornou sílu. Váš projev si ale zasluhuje pozornost i kvůli tomu, co německý filosof Peter Sloterdijk pojmenoval jako varující „temnou empirii“, která nás nutí zpochybňovat legitimitu mocných.

Není třeba zkoumat Vaše zásady nebo Vaše právo projevu, ale je třeba se ptát jinak: jaké právo při výkonu své funkce porušujete či obcházíte nebo co se skrývá za závojem pochybné legitimity prosazující sexualizované násilí tváří v tvář ženskému protestu?

Že obcházíte či porušujete smysl deklarace Valného shromáždění OSN, je zjevné. Že pro Vás nejsou varující ani nejrůznější odborné průzkumy českých občanských organizací, z nichž vyplývá, že v České republice je ročně spácháno skoro 12 000 znásilnění, ze kterých většina není nahlášena a kdy nejvíc ohrožená skupina sexuálním násilím jsou právě mladé ženy, je taky zřejmé.

V minulosti byly ženy často vystaveny „legitimní“, ale brutální sexuální moci druhých, a proto je dnes nutné být o to více kriticky pozorný. A jak připomíná Sloterdijk, je třeba nenechat se ponižovat a nedopustit, aby nás „znásilňovala“ jakákoliv dominantní moc, a to jakýmkoliv způsobem, třeba jen výhrůžkami a symbolickým násilím.

V Poslanecké sněmovně jste totiž propagoval hned dvojí druh násilí vůči ženám – fyzické a symbolické.

Fyzické násilí jste doporučoval tehdy, když jste kritizoval skutečnost, že dřevorubci namísto toho, aby pokáceli stromy i s demonstrujícími připoutanými ženami, raději odešli. Jenže na rozdíl od Vás si zmínění pracovníci byli dobře vědomi, že kdyby stromy porazili i s připoutanými aktivistkami, došlo by zcela určitě k nesčetným zraněním. Vaše „legitimní“ podpora násilí patří spíše do učebnic paternalistického násilnického autoritářského režimu.

Symbolické sexualizované násilí proti protestujícím ženám jste propagoval, když jste prohlásil, že dřevorubci je měli „přeříznout“. I tento „legitimní“ prezidentský projev patří do učebnic násilnického autoritářského režimu, ale vyznačuje se už explicitnějším androcentrickým politickým stylem. V něm se ženský protest potlačuje sexualizovaným násilím, které upevňuje hegemonickou nadvládu mužů nad ženami.

Z lingvistického hlediska jste svůj projev uchopil na základě pochybných pozic mužského sexuálního heroismu, který je ale často blízký právě starším mužům.

Z politologického hlediska jste svůj projev zarámoval do anachronického mužského politického myšlení, tak jak ho – ovšem před mnoha staletími – prosazoval známý politik a historik Niccolò Machiavelli, který radil všem „vladařům“, že nesmějí před svým lidem vypadat změkčile, protože politická „Štěstěna je žena“ a „chceme-li nad ní mít vrch, musíme ji bít a zacházet s ní neurvale“.

Jako prezident se snažíte neurvalou, machiavellisticky vykalkulovanou formou svého politického chování zpochybnit a ohrozit právo protestujících žen. Je patrné, že právě existence ženského disentu je lakmusovým papírkem, který testuje civilizační regulátory politického jednání, společenskou sebekontrolu a odhaluje i naše decivilizační tendence.

Historie celkem přesvědčivě ukazuje, že to byla právě strategie ženského disentu, protestu a boje za nejrůznější práva, která otevřela ve společnosti důležitý a zcela nový rozměr, jehož součástí se stala i obrana proti násilnickým snahám a moci nad ženským tělem.

S Emmanuelem Lévinasem by se analogicky mohlo říci, že tak jako v tradiční etice bylo prvním slovem „nezabiješ“, platí pro feministickou etiku slovo „neznásilníš“.

Znemožnění či zákaz takového násilí nemá jen formální a negativní právní význam, ale především význam hluboce transcendentní, neboť tak jako se tvář vzpírá vlastnění a moci, vzpírá se jí i tělo, jež bylo po staletí médiem kontroly. Společnost udržuje právě tato duchovnost a etičnost, protože přináší stabilitu lidských práv, která není zajistitelná jen legálními pravidly a mocí právního státu.

V době války nebo vlády teroru se spouštějí decivilizační procesy, které se vyznačují tím, že právě sexuální násilí se stává běžnou politickou a mocenskou praxí. O to víc je alarmující skutečnost, že v době míru nejvyšší ústavní činitel ve svém projevu v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky veřejně propaguje nejen symbolické sexuální násilí, ale i násilí fyzické, které je orientováno proti právu na disent, proti identitě žen, sexuální integritě a právu volně nakládat s vlastním tělem.

V této souvislosti je třeba zdůraznit, že smích, který zazněl z poslaneckých lavic nad vyslovením jazykového vulgarismu „přeřízli“, nebyl v žádném případě vyjádřením nějaké radostné a osvobodivé demokratické „smíchové kultury“ v bachtinovském smyslu, ale byl výrazem cynické, hloupé a zlověstné decivilizační kultury, kterou Aristotelés ve svém známém díle o uspořádání společnosti a státu Politika označuje výrazem „výstřední demokracie“ a je spíše známo pod pojmem „ochlokracie“ – lůzovláda.

Když Váš tiskový mluvčí Jiří Ovčáček na adresu poslanců a poslankyň, kteří na protest proti Vaší propagaci symbolického a fyzického násilí odešli ze sněmovny, napsal, že „zmínění poslanci evidentně nemají smysl pro humor“, nevědomky tím demaskoval Vaši pochybnou snahu o jazykovou nevinnost, když jste v Poslanecké sněmovně simuloval údiv nad tím, čemu se poslanci a poslankyně smějí se slovy „já nechápu, proč se smějete“.

V této souvislosti je opět nutno připomenout znalce lidové kultury Michaila Michajloviče Bachtina, který říká, že skutečná lidová „smíchová kultura“ nehovoří jazykem moci, násilí a autority. Za skutečně „lidovým“ smíchem se neskrývá politika násilí, protože „smíchová kultura“ ve skutečnosti společnost „demokratizuje“ – což mimo jiné znamená, že respektuje i ženy.

Naopak jazyk a kultura, které se netají politikou násilí proti ženám, nemohou být demokratické. Proto obecně sdílená představa, že Váš politický styl a jazyk je ztělesněním typu lidového politika, je klamná. I jazykovědci, jako profesor Antonín Doležal, upozorňují, že „sprosťačí ten, kdo bere lidová slova jako prostředek k snižování svých bližních“.

Feministická politika vychází z konceptu odpovědnosti za druhého, za jeho práva jako jedinečné bytosti a ze základní lidské povinnosti žít pro druhé. Pokud si tuto politiku připomeneme v kontextu takových významných českých političek a feministek, jako byla Františka Plamínková popravená fašisty nebo Milada Horáková popravená komunisty, potom je Vaše propagace násilí vůči ženám v institucionálních politických prostorách, kam se ženy dostávaly jen s velkou obětí, manifestací inverze demokratických a civilizačních hodnot, tak jak je krajním způsobem prezentovaly oba totalitární režimy, které jsou nechvalně známé právě tím, že demonstrovaly, jak dokáží použít násilí i proti ženám.

Váš projev v Poslanecké sněmovně nese mnohé znaky „inverzní demokracie“, a to nejen pro svou přízemnost, ale zejména pro násilnický vulgární jazyk nebo snahu eliminovat ženský disent. Jako při klimatické inverzi vzniká vysoká koncentrace škodlivin v nehybné přízemní vrstvě, špatně se dýchá a překračují se škodlivé limity, obdobně se při „inverzní demokracii“ zejména ženy nemohou svobodně nadechnout, protože se ve společnosti prosazují a usazují přízemní hodnoty, kultura násilí v podobě politické obscénnosti, vulgarita a sexismus.

Simone Beauvoirová ve své slavné knize Druhé pohlaví napsala, že muži tradičně vnucují ženám zvláštní postavení a snaží se, aby se žena jevila a byla něčím nepodstatným – Druhou. Proto stěžejním politickým tématem feminismu nemůže být jen otázka rovnosti, jak neustále zdůrazňuje levice, ale především právo na ženský disent, jelikož nejrůznější androcentrické a demokraticky inverzní a decivilizující procesy vhánějí ženy do zvláštního prostoru neexistence či insistence, jako by jejich hlas – a zejména hlas protestu – neexistoval.

V roce 2013 jste v předvolební televizní debatě s Karlem Schwarzenbergem pronesl na stanici Prima Family podobný výrok propagující znásilnění: „Víte, jaký byl rozdíl mezi knížaty a mezi zemany? Knížata měla právo první noci, a díky tomu zdegenerovala, protože své nevolnice nemuseli znásilňovat, nemuseli tedy vydávat energii na toto znásilňování. Zatímco my zemani jsme si svého práva, nejenom v sexuální oblasti, vždycky toto právo museli těžce vybojovat, a proto jsme nezdegenerovali."

Začátkem letošního roku jste oznámil, že budete-li obhajovat prezidentský mandát, či nikoliv, oznámíte 10. března. Asi není náhodné, že před důležitým politickým rozhodnutím vždy vsázíte – ať již vědomě, nebo nevědomě – na kartu sexuálního násilí.

Bez ohledu na to, zda budete, nebo nebudete znovu kandidovat, je zřejmé, že nechcete být součástí civilizované západní kultury, která vyvažuje regulátory chování ve prospěch sebekontroly, neboť nehodláte respektovat mezinárodní deklarace v souvislosti se zastrašováním a násilím páchaným na ženách. Máte manýry decivilizačních „vladařů“, kteří považují vrtkavou politickou Štěstěnu za ženu, kterou je třeba bít a zacházet s ní neurvale, a proto bez jakýchkoliv skrupulí demonstrují, že je třeba ji i „přeříznout“, aby se učinilo zadost pochybné mocenské zvůli.

Důvodem k napsání tohoto otevřeného feministického dopisu je snaha ukázat, že se neztotožňujete s civilizovanou západní kulturou, která odmítá zastrašování žen a vyhrožování sexuálním násilím; proto je třeba, aby Vás tímto prizmatem mohli nahlížet občané a případní voliči.

S pozdravem
feministický filosof Mirek Vodrážka