Působilo to jako krutý výsměch. Byl Světový den luskounů a sociální sítě se hemžily příspěvky o nutnosti je chránit. Všude možně po světě, včetně pražské zoo, se konaly akce, které upozorňovaly na nelegální obchod s jejich masem a šupinami.




A u silnice poblíž kamerunského městečka Pouma, kudy jsme zrovna projížděli, visel na drátěném oku ještě živý luskoun. Zoufalý pohled!

Luskouni, kteří jsou díky svým šupinám občas přirovnáváni k „oživlým smrkovým šiškám“, žijí v jižní Asii a v Africe. Na obou těchto kontinentech jsou nezákonně loveni a konzumováni. Uvádí se, že každých pět minut je zabit jeden luskoun a že jde o nejčastěji obchodovaná divoká zvířata.

Z Asie přicházejí další a další snímky desítek a stovek zmražených luskounů, které zabavila policie. Z Afriky, kde jsou luskouni rovněž vyhledávanou lahůdkou, ale kde pro takovýto druh obchodu s jejich masem nejsou technické podmínky, se dozvídáme spíše o zabavených luskouních šupinách. Ty skupují místní překupníci, od nichž putují do Asie a tam jsou využívány v tradiční medicíně. Občas překupníky někdo chytí. Eric Kaba z organizace LAGA, která v Kamerunu i dalších zemích střední Afriky bojuje proti pytláctví, mi krátce před Světovým dnem luskounů poskytl čerstvé fotografie dvou set kilogramů luskouních šupin zabavených ve městě Bertoua poblíž biosférické rezervace Dja. A přímo na správě této rezervace mi její ředitel zakrátko ukázal další pytel šupin z luskounů zabavený pro změnu u města Somalomo… Raději ani nechci domýšlet, kolik luskounů muselo pro takové množství šupin zahynout a kolik podobných zásilek prošlo bez povšimnutí.

Trpící, k smrti odsouzený luskoun, který visel na drátěném oku u Poumy, byl na prodej za 4000 středoafrických franků, tedy asi 170 korun. Pytlák, který ho chytil, přitom snad ani neměl pocit, že dělá něco špatného. Zákon nezákon, luskouni se ve střední Africe loví o překot. A v naprosté většině případů nejde o lov z hladu, jak by se někdo mohl domnívat, ale o prachsprosté pytláctví a kšeft.
A tak ačkoli je Světový den luskounů hezká věc, jejich zoufalá situace si žádá víc než jenom proklamace. Bohužel, pokud jde o konkrétní činy, přinejmenším ve střední Africe jak úřady, tak ochranářské organizace – až na nemnoho čestných výjimek – doposud selhávají.