28. 07.

Revoluční změny v hazardu přináší ovoce

Ondřej Závodský Přečteno 2182 krát Přidat komentář

Na adresu nového zákona o hazardních hrách se čas od času ozývají malomyslné kritiky. Přitom výsledky zákona i dalších opatření ve všech oblastech hazardu jednoznačně svědčí o úspěchu. Čísla hovoří sama za sebe - za rok zmizelo přes 1000 kamenných provozoven a 50 ilegálních provozovatelů na internetu. Na odvodech z hazardu stát získal bezmála o 3 miliardy korun více.

Více »

02. 03.

Zhrzení piráti potápí loď, místo, aby jí zkusili zodpovědně řídit

Ondřej Závodský Přečteno 27116 krát Přidat komentář

Klasické piráty z dob kapitána Flinta, Edwarda Teache Černovouse nebo Dlouhého Johna Silvera zajímalo jediné – zlato. Moderní čeští piráti z České pirátské strany jsou věrni odkazu svých předchůdců a taky je zajímá jen jedno jediné – bezbřehá a ničím neomezená volnost internetu, za kterou si jdou hlava nehlava, nekoukaje nalevo napravo. Přitom na rozdíl od bukanýrů, kteří sobecky a bezohledně loupili za účelem vlastního prospěchu, čeští piráti pod vedením kapitána Bartoše navenek tvrdí, že jsou zodpovědnou a vyspělou politickou stranou. Jenže to by museli dbát o zájmy celé společnosti a ne úzké nátlakové skupiny, jakou jsou poskytovatelé internetu a fanoušci neregulovaného tvrdého hazardu, kterým je jedno, jaké přináší dopady na společnost.

Více »

20. 09.

Kobra si najde každého lumpa

Ondřej Závodský Přečteno 13105 krát Přidat komentář

Nejčastějším argumentem proti přísné regulaci hazardu, která vejde v podobě balíku nových zákonů v účinnost 1. ledna příštího roku, byla jeho přísnost, jež vytvoří podstatně větší tlak na vznik černé zóny či chcete-li ilegální hazard. Podle některých médií je iniciativa státu v této oblasti malá a nedostatečná. Rád bych proto v tomto blogu shrnul, co se již stalo a zejména, co ještě spolu s novými zákonnými pravomocemi přijde. Mohu však všechny ubezpečit, že díky podstatně lepší spolupráci mezi Ministerstvem financí, Finanční a Celní správou, Policií a obcemi, částečně sdružené do protihazardní Kobry, už mnoha lidem úsměv na tváři zmrznul a nejeden již ochutnává vězeňskou stravu a užívá si tvrdost vězeňského kavalce.

Více »

08. 06.

Karta se obrací, automaty loni pohltily o 3 miliardy méně

Ondřej Závodský Přečteno 16831 krát Přidat komentář

Když jsme se před mým nástupem na Ministerstvo financí bavili s nastupujícím ministrem Babišem o tom, čeho chceme dosáhnout v oblasti regulace hazardu, zněl závěr celkem jednoznačně - udělat v hazardu pořádek, snížit počet závislých na automatech a zvýšit loterní odvod. Druhý a třetí bod plánu by mohl u někoho budit dojem, že trpíme nějakou poruchou související s rozdvojeností našich osobností, neboť tyto cíle jdou očividně proti sobě. Podle dnes zveřejněných čísel na stránkách Ministerstva financí to však byly cíle reálné. Odvody se vloni zvýšily meziročně o 300 milionů korun, ale na automatech hráči prohráli o 3 miliardy méně. Lidé se totiž začali soustředit na jiné, podstatně společensky méně škodlivé a závislosti méně způsobující druhy hazardu jako jsou stírací losy, věcné loterie nebo číselné hry.

Více »

04. 05.

Mládkovy fotky vykoupené jedy ve studnách

Ondřej Závodský Přečteno 16695 krát Přidat komentář

Tak dobře, dva roky jsme se s ministrem Babišem snažili o seriózní debatu s představiteli Ministerstva průmyslu a obchodu na téma financování revitalizačních a ekologických činností v naší zemi. V té době se nám podařilo dosáhnout určité finanční harmonie mezi těmito dvěma programy, takže je možné likvidovat nejnaléhavější problémy u starých ekologických zátěží a zároveň zaplatit projekty pro zlepšení dopravní dostupnosti, občanské vybavenosti nebo třeba výsadby zeleně v oblastech, které byly v minulosti zasaženy hornickou činností. Dnes jsme se však dočetli o nápadu ministra Mládka, že on by to přeci dělal úplně jinak. Obsahem článku na Ekonomickém deníku je to, že by zdvouapůlnásobil počet líbivých regionálních projektů. Musíme si ovšem také říci, že předvolební populismus je sice hezká věc, ale takovýto k občanům vstřícný přístup bude mít pro jiné občany katastrofální důsledky.

Více »

02. 10.

Od Engelse přes tepláky až ke státním miliardám

Ondřej Závodský Přečteno 11864 krát Přidat komentář


V příručce Sexuologie pro právníky jsem to hledal a nenašel, patologická láska k jednomu úřadu, ze které bych se chtěl vyznat, tam prostě není. Včera jsem odevzdal vedení Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových kolegovi, řádně vybranému generálnímu řediteli Františku Dittrichovi, a tak se alespoň touto formou svěřím se svou fascinací institucí, která nám může v budoucnu přinést i ušetřit desítky miliard.

I. Budoucnost v minulosti s horoskopem

2. dubna letošního roku, když jsem vstoupil do budovy Úřadu v pražském Podskalí, mě zaujalo několik skutečností. V první řadě - zásadní informace nejvyšší management vůbec nevěděl. „Pane kolego, prosím Vás, co dělá tahle společnost, jíž dáváme stovky tisíc ročně?“ ptal jsem se často. Vzpomněl jsem si na populární youtoubovské představení někdejšího ministra Johna, když měl na ČT vysvětlit, co bude dělat jeho náměstek. Odpověď totiž zněla dost podobně neurčitě, např. tak, že daná společnost bude dělat „nějaké ty analýzy, přece.“ Na otázku, jakéže analýzy Úřad potřebuje, mi „kompetentní“ manažeři odvětili, že to byla ta stanoviska, která jsme potřebovali, ale vzhledem k jejich povaze už se skartovala. Do teď proto nevím, co to jako mělo být. Strážce analytických tajemství jsem totiž odvolal a smlouvy vypověděl.
Kultovním problémem se pro mě stala cedule na hlavní budově Úřadu, označující adresu Nábřeží Bedřicha Engelse. Hledání příčiny nezměnitelnosti tohoto stavu se pro mě stalo doslova posedlostí. Prý už se to změnit nedá, musí to schválit magistrát a kdesi cosi. Skutečná odpověď na otázky, proč Béda stále straší nade dveřmi Úřadu, proč se vyhazují miliony naprosto zbytečně na hospodaření centrální budovy atd., byla zcela nečekaná a neočekávatelná. Po dvou měsících od mého nástupu se mi totiž dostala do ruky sjetina údajů o využití počítačů a kromě mnoha sledovačů porna, sociálních sítí či sportovních přenosů v pracovní době jsem zjistil, že odpovědná pracovnice trávila pracovní čas ve sledovaném období na stránkách o horoskopech, hledání štěstí a podobných ptákovinách. Bohužel byla ona cedule či zaměstnavatel narozen pod nešťastnou hvězdou, tak výměně cedule nebyli elementárové příliš nakloněni. Teď, když už síla nepřátelských planet zeslábla a pracovnice byla nahrazena, z cedule září aktuálnější adresa.

II. Tepláky

Po dvou měsících, kdy jsem vyměnil většinu nejvyššího managementu, který nechtěl nic zásadního měnit, a vypovězení smluv na zbytečný servis a tolik důležité analýzy, se to nějak záhadně změnilo samo. Lidé, o nichž jsem v první fázi často ani nevěděl, začali chodit s výbornými nápady a s nadšením navrhovali, že bychom mohli vypovědět i smlouvy na revize elektrospotřebičů, motorových pil a spoustu jiných činností. Stačilo jenom dát prostor lidem, kteří měli příslušná oprávnění na školení dalších zaměstnanců a další miliony úspor padají jak jablka o víkendu u tchýně na chalupě.
Brzy se ukázalo, že mediační a probační služba, stejně jako management vězeňské služby není spolkem zpátečníků, ale že máme naprosto shodný zájem. Začali jsme proto pilotně využívat obecně prospěšné práce při údržbě zeleně ve vlastnictví státu či vyklízení bytů zesnulých občanů, kteří nezanechali dědice. Vězni zase začali párat cedulky porušující autorská práva ze zabavených padělků značkového oblečení (tepláků nebo triček). Výsledkem je to, že odsouzení pracují pro stát, stát nevynakládá peníze za pálení padělaného oblečení a humanitární organizace budou pod dozorem majitelů autorských známek dostávat oblečení pro lidi, kterým pomůže.
Mohu pak pokračovat s rozjetím projektu studentských stáží, hledání možností výroby a oprav nábytku pro státní správu ze strany odsouzených nebo společnou snahou mezi Úřadem, Ministerstvem průmyslu a obchodu a Státním fondem životního prostředí na dlouhodobé koncepci snižování energetické náročnosti státních budov. Vtip je v tom, že i přes úsporu výdajů v tomto roce o desítky milionů a dvojnásobné až trojnásobné úspory v příštím roce, bude dost peněz i na investice do úspor v dalších letech. Kouzlo tkví jenom v komunikaci se správcem rozpočtu a v nových nápadech, jak zainvestovat na úspory.

III. Budoucnost ÚZSVM

Rovněž zásadní posun nastal v plnění CRABu (Centrálního registru administrativních budov). V registru jsou prakticky všechny budovy, které by tam být měly. Po upřesnění vložených údajů, které ne vždy dávají smysl (registr je plněn ze strany stovek institucí), musí konečně tento draze zaplacený systém konečně nést užitek. Už dnes mohou úředníci UZSVM přicházet se stovkami návrhů na uskromnění užívaných ploch ze strany ostatních orgánů státní správy. Považoval jsem mimochodem za nezbytné, aby Úřad šel příkladem, proto jsem sestěhoval úředníky této organizace ze dvou budov v centru Prahy do jedné, výsledkem je poloprázdná budova na Náměstí republiky, do níž by se mohly nastěhovat jiné státní organizace, které sedí v komerčním nájmu, nebo ji za několik set milionů prodat a peníze vložit do výstavby energeticky nenáročné budovy na okraji města, což se v budoucnu může vrátit vícekrát.
Úřad začal, v souladu se svým posláním, přebírat desítky a stovky zastupování v soudních sporech, přičemž jenom Ministerstvo financí tím může ušetřit v příštích letech milionové částky, neboť může vypovědět smlouvy s advokátními kancelářemi. K tomu už se přidala řada dalších státních organizací, pročež věřím, že právníci ÚZSVM mohou generovat v příštích letech další desítky milionů úspor.
To vše je možné učinit bez legislativních změn. V běhu je však legislativní proces, který by měl otevírat cestu k úsporám v podstatně větším řádu. Aparát tohoto úřadu by měl být využitelný na koncentraci péče o nepotřebný nemovitý majetek, který se, mnohdy bez užitku, doslova „válí“ po nejrůznějších státních organizacích. Kdyby se však prodal, nemuseli bychom z veřejných rozpočtů hradit úroky z dluhopisů a generovaly by se další úspory. Druhá možnost je tyto výnosy z prodeje reinvestovat do snižování energetické náročnosti budov, tam úspory vypadnou úplně stejně.
Podíváme-li se do CRABu dnes, můžeme zjistit, že existují rozdíly v řádu desítek procent v ceně pořizovaných médií a dalších komodit, které se vážou k budovám. Úkolem kolegů z ÚZSVM je na tyto rozdíly upozorňovat, čímž může docházet k dalším obrovským úsporám, nemluvě o tom, že ÚZSVM je připraven převzít administrativní budovy ostatních složek státu, zahrnout je do programu společného soutěžení médií atp.

31. 12.

Už nebudu muset prodávat drogy malým dětem

Ondřej Závodský Přečteno 9902 krát Přidat komentář

Fiktivní příběh pana X

V roce 2008 jsem byl odsouzen k sedmi letům za trestný čin Nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst 1, 2 tehdy platného trestního zákona. Prostě jsem prodal pár psaníček pervitinu před jedním pražským učňákem. Odpykal jsem si dvě třetiny trestu ve věznici s ostrahou. Na rozdíl od svých spoluvězňů jsem však nelenil a pilně studoval nové právní předpisy, abych po propuštění z výkonu trestu, což se stalo dnes, byl připraven na nový život. První rok to bude dost práce, ale hlupáků se najde dost, proto v roce 2015 už plánuji nákup první jachty, vilu v Toskánsku a dvě první milenky, po krachu ODS jich pár zbude bez vydržovatele. Zajímalo by vás, jak na ten majetek vydělám? Nebudete tomu věřit, ale legálně. Jak už jsem psal, blbů je spousta a osvěta k novému občanskému zákoníku ze strany státu je nulová, takže lidi mi pár připravených fint nemohou nespolknout. Co jsem se tak koukal do televizního programu, jediný, koho tématika zaujala je televize Noe, ale na tu stejně čumí jenom křesťani, takže kšeftů bude hafo.

1. Začnu s diktafonem v hospodě

Asi začnu už v noci po půlnoci, od Járy si půjčím diktafon a půjdu uzavírat smlouvy o smlouvách budoucích. Písemná forma odpadla, takže stačí zvukový záznam, že jsme ji uzavřeli. „Jak tak na vás, pane, koukám, vy musíte mít nějaký majetek,“ začnu konverzaci. On mi vyklopí, co vlastní, kdo se totiž nechce po chlastu pochlubit, že, jo. Já ale zapnu nahrávání a zeptám se: „A když jsme ti kámoši, nechtěl bys mi tu chalupu dát?“ On na to, že jo, tak je smlouva o smlouvě budoucí darovací uzavřena, takže to stačí jenom upřesnit, jestli mi to dá na vyzvání nebo až sleze sníh a zjara podám žalobu na plnění z této smlouvy a na léto už mám pár domků na venkově. Asi si nechám jenom jeden, zbytek prodám a dám je na právní konzultace a na přípravu dalších projektů.
Ještě jednodušší to bude s prodejem podniku, od zítřka se to bude jmenovat „prodej závodu.“ Tam nemusím ani uzavírat smlouvu o budoucí smlouvě, ale když narazím na opilého podnikatele, tak se ho na férovku optám, zda mi nechce ty fabriky prodat za to pivo, pro které mu zajdu. Když jo, tak po otevírací době ve čtvrtek navštívím obchodní rejstřík a je to za pár dní moje.

2. Toxické pohledávky zaplatí udavač

Z prvních pár kšeftů musím zaplatit nějakého lepšího právníka, budu ho muset použít pro ty korporátní věci. K tomu novýmu zákonu o obchodních korporacích totiž v base neměli žádné odborné články, proto jsem se nemohl ve volných chvílích v tomto oboru dostatečně vzdělávat. Všechny závazky, které budou vznikat, budu převádět na eseróčko, které jsem si vnitřně pojmenoval jako Černá díra, s. r. o. Ten právník mi musí napsat dobře ty stanovy. Pokud je totiž někdo z nových společníků pořádně nepřečte a neodhalí moje finty, je z něj sociální mrtvola, jen to fikne. A o to, aby to normální člověk neodhalil, o to se postará najatý doktůrek. Ještě jsem to nedovymyslel, ale určitou část nových kmenových listů nazvu jako prémiové, takže po nich každý hrábne, ale ve společenské smlouvě budou vydefinované, jako že ten jejich majitel musí uhradit veškerou ztrátu společnosti.
Pak už jenom nastartuju novou audinu a vydám se za tou sviní policajtskou, která mě tehdy čapla s tím prodejem perníku tý holčičce. Musím to navlíct tak, že jsem se polepšil, hryže mě svědomí a tak a že se jdu tomu policajtovi omluvit, že jsem se obrátil a mé dobré skutky mi teď pomohly v podnikání a chci pomoci těm spravedlivým. Proto poctivému policistovi předám proti podpisu jednu listinu, která osvědčuje vlastnictví prémiového podílu v Černé díře, s. r. o. Snad to ta svině sežere a nenapadne ji to postoupit někomu jinýmu, než spadne klec. Až totiž budou splatné závazky Černé díry, bude esenbák platit, přijde o všechno a hlavně, bude to naprosto legální.

3. Developerská budoucnost s právem stavby

Co mě taky dost zaujalo při četbě v kriminále, to bylo právo stavby. Opravdu zajímavý institut. Asi to udělám tak, že na sebe jako fyzickou osobu koupím pozemek pro výstavbu a prodám na něm právo stavby společnosti, kterou budu vlastnit, ta dostane právo vystavit nějakou novostavbu, řekněme na deset let. Firma to postaví a rozprodá celkem levně bytové jednotky. Možná bych tu jednu mohl levně prodat i bývalé tchýni. Ta se bude za těch deset let divit, až právo stavby zanikne, bytová jednotka proto logicky taky právně zanikne a proto i vlastnictví těch bytů. Ti budou čumět, hodím jim do schránky úryvek z důvodové zprávy k občanskému zákoníku, píše se tam, že lidé musí být bdělí a sledovat podrobně informace v katastru. Asi se půjdu na tu babu podívat, jak se bude tvářit, až jí nezůstane nic.

Tak hezký večer a dobře si užijte silvestrovskou veselici, já o půl noci vyrážím vstříc svému novému, legálnímu životu. Hlavně si o tom novém občanském zákoníku nic nečtěte, o nic se nezajímejte, on se o vás stát postará a to důležité se k vám jistě dostane z veřejnoprávní televize, rozhlasu a z publikací ministryně spravedlnosti vlády největších odborníků, cha cha.

Váš pan X

Pokud někdo nepochopil drobnou nadsázku, která má přinutit čtenáře, aby se na webu trochu začetl do textů, komentujících novou právní úpravu, raději ať si to přečte podruhé, bude patrně jednou z prvních obětí podobných vykuků.

19. 11.

Nechci báby s nůšemi, ale ani svačiny pro potkany

Ondřej Závodský Přečteno 11204 krát Přidat komentář

Před volbami jsem psal blog o užitečnosti psů a pejskařů pro trestní řízení, doplním svou zprávu ještě o výzkum v oblasti míry chudoby na území Prahy. Před každodenním odchodem do zaměstnání venčím svého retrievera poblíž svého panelového bytu a prostě protože je to zlatý retriever, navíc křížený s labradorem, mám vynikající přehled o množství vyhozených svačin. Pro představu za jediný den jsem s dohledávacím týmem detekoval u cca patnáctimetrového pruhu podél plotu školského zařízení 8 rohlíků, 6 promazávaných chlebů, dvě ohniska sušenkové drti, jedno balení uzeniny a jeden balíček nespecifikovatelného původně teplého jídla (patrně bramborových šišek). Sečteme-li a podtrhneme-li výsledky - na zlomku přístupových cest bylo za jediný den 18 svačin. Nebudu psát o tom, jak deset tisíc vyhozených svačin v Praze denně může zabezpečit několika desítkám tisíc potkanů přepychový život, ale chci tím reagovat na víkendovou akci Národní potravinová sbírka. Nerad bych tuto bohulibou akci nějak shazoval, ale rád bych upozornil na to, v jakém nadbytku majoritní část obyvatelstva žije a že není potřeba zakupovat nějaké věci, tak říkajíc navíc, ale skutečně jen neplýtvat a přebytek v rámci přerozdělování předat potřebným.
Kromě shora uvedeného příkladu je zajímavé, jak intenzivně česká a evropská média informují o příměsi koniny v lasagních ve srovnání s humanitárními katastrofami typu Darfur. Co by tak asi v takovýchto oblastech světa dali za lasagne „infikované strašnou koninou.“
Aby nevznikal dojem, že brojím jenom proti dětskému nešvaru zahazování svačin, přecházím k dospělákům. Když v práci vymáháme pohledávky, musíme často nahlížet do insolvenčního rejstříku. Tam se každý dozví o lidské nenažranosti a přežranosti ještě více než na tom plácku u školy. Drtivá většina těch, kteří spadli do oddlužovací kúry, si to způsobili tím, že na počátku chtěli mít to, na co aktuálně nemají a viděli to u sousedů – televizi s úhlopříčkou rozpětí kondora, dvoudveřovou lednici, do níž narvu dvě mrtvé krávy nebo dovolenou v krajích, kde naopak sousedka ještě nebyla.
Ona ale ta osobní neskromnost a plýtvavost kráčí ruku v ruce s tím, co člověk pozoruje na státním eráru. Na chalupě po těžbě lesa zůstalo dřeva, že s ním topí celá vesnice další léta a ještě většina kvalitního dřeva v lese shnije. Nikdo už se dneska neobtěžuje vylézt z kabiny dřevařské techniky, aby posbíral pár klád, mimochodem tlustších než já. Raději je rozřízne napůl, aby bylo zřejmé, že takhle krátké špalky nemůžu na korbu bezpečně uložit. Kde jsou ty báby s nůšemi na zádech, co vysbírávaly klacíčky v lese? Nechci přivolávat bídu dřívějších staletí, ale opravdu není něco v nepořádku, když v lese hnije nemalá část národního bohatství a nikomu nestojí za to, ji sebrat a zužitkovat? Z Číny si pak dovážíme židle, násady k lopatám i sirky. Jen tak na okraj, když už jsme v lese a u lesa, pochopil jste někdo, co má za smysl lít stovky milionů do „údržby ploch neurčených k zalesnění,“ což v praxi znamená, že se s motorovými kosami prohání ročně tisíce lidí po úhorech a mezích? Co by se té Evropě asi tak stalo, kdyby to zarostlo tím lesem? Kdyby to měl spásat přirozeně fungující dobytek, ať ovce nebo pratur, to bych nějaké to euro dotací pochopil, ale, proč se dotuje smrad z křoviňáků, to nechápu. Podle mého názoru už se vlády, ať státní nebo evropské natolik vzdálily světové realitě, že to vůbec nedává smysl.
Nedovedu ani přesně specifikovat, co by se mělo udělat akutně jinak. Možná bych začal tím, že bych kromě víkendového národního sběru potravin vyhlásil celoroční boj proti nenažranosti a přežranosti. Sami s manželkou třeba dáváme dětem do školy a školky jenom to, co k svačině sní, co náhodou nesní, donesou ve škatuli zpátky. V rámci potenciálněkoaličního jednání bych rád podpořil snahu o zpřísnění ověřování solventnosti u spotřebitelských úvěrů, aby to nefungovalo na bázi cestovky „Z Tahiti do chudobince“. Rovněž budeme při lidoveckém vyjednávání propagovat akci jako Národní boj proti plýtvání ve státním luhu, háji i úhoru. Pár lidí ve vedení KDU, co na vesnici vidí degeneraci smyslu přírodního bohatství, je. Snad to přinese trochu humánního sblížení části světa, kde lidé v lepším případě k zapuzení hladu ožižlávají drůbeží nožičky, s tou částí světa, kde se likvidují stovky tisíc kusů drůbeže, protože je na obalu špatné písmenko a nevyplatí se to přepisovat.

30. 10.

Tak rád bych řekl: „Perte se a žerte se!“

Ondřej Závodský Přečteno 11940 krát Přidat komentář

Ví to jenom hrstka mých nejbližších a ti tu mou vlastnost ze srdce nesnáší, ale mohu to veřejně prozradit. Jsem strašně škodolibý. Největší radost jsem měl v sobotu z výsledku odesáckých odpadlíku Hlavu vzhůru a Zemanovců. Poškleboval jsem se jim pozdě do noci. Ze setrvačnosti jsem se nadechl k záchvatu podobných emocí, když se začal v oranžovém táboře vybíjet Sobotka s Haškem, ale pak mi nějak ten škodolibý výraz zamrznul. Když si totiž uvědomíme, z čeho rostou preference subjektům jako Úsvit Okamurovy demokracie apod., musí nám zákonitě dojít, že tady už škodolibost není na místě. Tady už jde o přežití systému normálních pluralitně fungujících politických stran.

Představme si Okamurovu pastranu, stejně jako komunisty, jako bylinu, jež roste z humusu, tvořeného odpadky z normálních politických stran (tím myslím tradičně fungujících politických stran s nějakou historií). Čím víc humusu přibývá, tím se populistické, náckovské a levicově extrémistické partaje zmáhají.

Když jsem slyšel po volbách prohlášení představitelů ODS, a TOP 09 o hrůzném nárůstu podpory populistickým stranám, nemohlo mě nenapadnout, jak může mít někdo ze stran, které jsou za tento trend přímo zodpovědné, tu drzost něco takového vypustit z pusy. Připomíná mi to scénku z nějakého kresleného seriálu. Tam zloděj s kradenou elektronikou zaběhnul za roh, svléknul horní plášť a lidem, kteří ho mezi tím doběhli, ukazoval, kam zloděj utekl a postesknul si, jak je hrozné, že se dneska takhle krade.

Vrátíme-li se k situaci uvnitř sociální demokracie, nesdílím terminologii o puči. Byly-li využity stranické normy a předsedu spolustraníci vyšoupli z vyjednávání, je to nicméně více než nestandardní. Výsledkem je to, že ostatní legitimně zvolené politické strany a pastrany nemají partnera pro vyjednávání a zůstává nikým nelegitimizovaná vláda Zemanových odborníků.

Chceme-li se ještě někdy zbavit populistů ze sněmovny, musíme teď hlavně držet palce tomu slovu na písmeno „D“, které zdobí název ČSSD, aby nebylo na okrasu. Nebudou-li totiž v zaběhnutých politických stranách fungovat vnitřní demokratické mechanismy, nebude rozdíl mezi novopečenými subjekty s rasistickým podtextem a standardními politickými subjekty. To pak dojde i většině voličů a může dojít při příštích volbách k úsvitu tak deformovaného druhu demokracie, že z nás škodolibost mohou mít leda v Severní Koreji.

24. 10.

Odpusťte jim to lejno, pejskaři zvyšují vymahatelnost práva

Ondřej Závodský Přečteno 10364 krát Přidat komentář

Šest let jsem během studií na právech pracoval jako soudní zpravodaj, denně jsem proto seděl u jednoho z pražských soudů a sledoval aktuální kauzy. Tehdy jsem si všiml, jak neuvěřitelný podíl mají chovatelé psů na odhalování trestné činnosti. Dokonce jsem chtěl psát diplomovou práci na téma Podíl chovatelů psů na odhalování trestné činnosti, ale v pátém ročníku mi to někdo z katedry trestního práva rozmluvil. Abych to napravil, rozhodl jsem se to napsat nyní na odlehčení předvolebního dusna. Proč? Protože jsem pejskař a na Chicovi mám postavenou kampaň.

V několika blozích jsem napsal myšlenku, že lépe v ČR bude, až se nejrůznější spolky občanů, sportovní kluby i nejrůznější aktivistická hnutí začnou propojovat a profesionalizovat do té míry, že jejich potenciál bude natolik silný, že i představitelé radnic zjistí, že jejich moc je jedna věc, ale skutečný zájem obce bude třeba konzultovat s představiteli občanské asociace, která onen skutečný zájem obyvatel daného území reprezentuje. Že taková občanská hnutí jsou, snad s výjimkou Hollanova Brna, prakticky v plenkách, je jedna věc, druhou věcí je však to, že lidé v naší zemi spolu mimo nějaké institucionalizované místo výborně komunikují. Prostředkem pro to je právě venčení psů.

„Ano, venčila jsem večer Broka a šla po něm sebrat hovínko, Brok někam zaběhnul a já jsem byla skrčená, takže mě nebylo z cesty vidět, proto jsem mohla celou situaci nerušeně sledovat,“ usvědčuje starší dáma člověka, který znásilnil školačku, která šla z večerní gymnastiky. Jiný pejskař zase přispěl k nalezení těla zavražděného, když jeho pes začal nepříčetně vyvádět u provizorního hrobu na opuštěném místě. Nebýt těchto lidí a jejich čtyřnohých společníků, nebylo by možné uspokojivě dořešit řádově pětinu případů násilné kriminality. Dalším přínosem je neuvěřitelně hustá informační síť. Když jsem ještě bydlel na Jižním Městě, scházel se tam klub několika desítek pejskařů a navzájem se dobře znali, což v anonymním prostředí velkého sídliště nebylo málo. Díky tomu se podařilo přijít na jeden případ nemohoucí (paní už nebyla pár dní venku) a pomoci několika dalším lidem, protože svým pejskařským bratrům a sestrám se lidé svěřují jako málokomu.

Zatímco stát skrze zákon o místních poplatcích se snaží počet psů redukovat, jsem přesně opačného názoru, pejskařství se musí podporovat. Ale funguje to i jinak, pejskař, který jako já kandiduje v nějakých volbách, má nejrychlejší reflexi toho, co dělá. Dokonce dříve než v hospodě mu totiž někdo odpoledne nebo večer při venčení řekne, co si o tom či onom jeho počinu myslí a v případě, že s tím špatným pejskař nepřestane, ví to všichni během několika dní.

Symbolem mojí osobní volební kampaně je pytlík na psí exkrementy (viz obr. 1). Pro mě představuje to nejlepší, co u chovatelů psů je. Pejskaři tak nejenom, že pomáhají s vymahatelností práva, ale ani po nich nic nezůstává. Stejně tak věřím, že je to možné v politice, chci k něčemu pozitivnímu pomoci, ale zároveň nebudu váhat nějaké nechutnosti uklidit. A tím úklidem nemyslím zametání pod koberec, skrývání, ale skutečné vyčištění nepořádku. Neštítím se toho a v případě, že se od tohoto slibu odchýlím, nejpozději večer okolo desáté v Braníku mi to může každý pejskař spočítat.

Obr. 1 - pytlík na exrementy

Obr. 1 - pytlík na exrementy


Dvě zajímavosti nakonec. Ráno jsem předal jeden volební pytlík s Chicem panu Stejskalovi, editoru tohoto blogu. Doufám, že přispěje k tomu, že bude ještě důsledněji vymazávat příspěvky v diskusi, které si s potenciálním obsahem pytlíku v intenzitě smradu nezadají.

Co si o tom všem a mých ambicích pro vstup do sněmovny myslí můj retriever Chico, uvádí toto video.

Blogeři abecedně

A Arnoštová Lenka Teska B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Bursík Martin C Cimburek Ludvík Č Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr · Gregor Kamil H Hamáček Jan · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokeš Tomáš · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Horváth Drahomír Radek · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hůle Daniel · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman J Janeček Karel · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Košák Pavel · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Křeček Stanislav · Kubita Jan · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav · Novák Martin O Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Pecák Radek · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Peychl Ivan · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Poc Pavel · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Procházka Adam · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Shanaáh Šádí · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Staněk Pavel · Stanoev Martin · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tejc Jeroným · Tejkalová N. Alice · Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tošovský Michal · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zděnek Michal · Zelený Milan · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy