I když se v poslední době objevují informace o riziku ohrožení lesních porostů v naší zemi kůrovcem, řeší se ve společnosti spíše téma ohrožení zemědělské půdy (a půdy obecně) vodní erozí a z toho vyplývající rizika sucha či povodní. To je jistě žádoucí, přesto je ale třeba konstatovat - lesní porosty jsou na tom v současné době mnohem hůř než zemědělská půda, a je pouze a jen otázkou času, kdy u nás vypukne plošná (ne pouze místní, například v Moravskoslezském kraji) kůrovcová kalamita. Je navíc docela dobře možné, že se tak stane už letos, pokud přijde na jaře a v létě teplejší počasí bez dostatečných dešťových srážek.
Mediálně nejviditelnějším problémem našich lesů je již několik měsíců hrozba afrického moru prasat, mimo jiné díky přemnožení černé zvěře a možnému dopadu do domácích chovů prasat, které by musely být likvidovány. Jenže v našich lesích je také přemnožena i vysoká zvěř, a navíc nepůvodní jelen sika, který se kříží s tím naším. Nejen smrky, ale již i borovice v lesních porostech usychají, poškození listů (defoliaci) čelí na řadě míst i mnohé listnaté dřeviny a kůrovec se množí tempem, které bylo v minulosti stěží představitelné. Minimálně v odborné veřejnosti proto panují z kumulace všech uvedených vlivů velké obavy, a proto se také stále intenzivněji diskutuje o opatřeních, které by stávající trendy zastavily, ideálně pak odvrátily. K tomu je mimo jiné nutné novelizovat současné předpisy, které hospodaření v lesích upravují, což (správně) konstatoval i ministr zemědělství v demisi Jiří Milek. Je však zjevné, že i urychlená novelizace legislativy situaci pravděpodobně nezachrání.
Naše lesnictví totiž trpí tím, čím trpí i naše zemědělství - totiž „velkými, širými, rodnými lesy“. Podstatou všech problémů jsou totiž příliš rozsáhlé lesní celky, které nejsou efektivně a odborně kontrolovatelné lesníky a lesními hospodáři se vztahem ke konkrétní lokalitě a vybavených údaji o kontinuitě vývoje místního lesa. Na rozsáhlých územích lze jen těžko dohledat všechny rizikové souše, vývraty či poškození každého stromu parazity, houbovými chorobami a další rizikové faktory, jejichž důsledkem je mimo jiné přemnožení kůrovce, ale i další zvěře a narušení stabilizované biodiverzity. Skutečně systémovou prevencí dobrého zdravotního stavu našich lesů je tak redukovat plochu lesů spadajících do jedné takzvané smluvní územní jednotky (SÚJ), která je předmětem tendrů státního podniku Lesy české republiky (LČR) na lesnické práce. To samé ale musí udělat i privátní vlastníci lesů, respektive, musí být navýšen počet správců lesních porostů, a také jejich odborná způsobilost.
Ta díky tomu, že se do lesnictví zrovna moc pracovníků nehrne, stále klesá, a klesá také odborná způsobilost odpovědných pracovníků na referátech životního prostředí v krajích či na obcích s rozšířenou působností. Nevyhovující je také znění rostlinolékařského zákona povolující výsadbu určitých druhů dřevin při prvotním zalesňování holin (tzv. „náhradní dřeviny“), samostatnou kapitolou je pak znění mysliveckého zákona a v něm zakotvené nevyhovují kompetence vlastníků lesních pozemků a nájemců z řad honebních společenstev.
Při možném řešení lesního hospodářství v ČR do budoucna přitom nelze vystačit se zavedenými přístupy či aktuálně nabízenými recepty. Není například tak úplně pravda, že za vše mohou smrkové monokultury vysazované v předminulém století, které do naší krajiny nepatří. Například v takovém Národním parku Šumava existuje řada lokalit, z nichž nejznámější je okolí Plešného jezera, kde stojí smrky až tisíc let staré, které tam rozhodně nebyly vysazeny za časů Schwarzenberků. Tedy: Jen druhová skladba lesních porostů za vše nemůže, i když je zřejmé, že pestřejší než současná skladba je žádoucí. Ostatně, stejně jako v tom zemědělství, byť ani tam není všespasitelné střídání plodin, ale právě a zejména zmenšení ničím nepřerušovaných ploch „velkých širých rodných lánů“. Zlepšení stavu našich lesů nepomůže ani ochránci přírody prosazovaný ekologický certifikát FSC, neboť odpovědnou péči o les nezajistí „odpovědný certifikát“, ale odpovědný člověk. Zmiňovaný certifikát naopak opatření k prevenci šíření kůrovce omezuje, což je ovšem na samostatný materiál. Tak či tak, v současné době tvoří lesní porosty třetinu území naší země, je ale třeba říci: Zatím. Doba, kdy značná část našich lesů uschne a na další významné části si pochutná kůrovec, je totiž mnohem blíž, než se většina veřejnosti domnívá.