Kořeny IKEA v Česku? Může za to středoevropský podnikatelský duch? IKEA a deviace německého nacionálního socialismu? Proč? Jaká je role babiček? O tom i dalších méně známých detailech z rodinné anamnézy zakladatele firmy IKEA čtěte v následujícím blogu.

Pravděpodobně každý již slyšel o švédské firmě IKEA, která vyrábí a prodává relativně laciný a občas i designově zajímavý nábytek vhodný pro studenty či novomanžele. Jejím zakladatelem a dosavadním majitelem je Ingvar Kamprad (*1926), jeden z nejúspěšnějších evropských podnikatelů. Nedávno vzbudily pozdvižení informace o někdejších Kampradových kontaktech s neonacistickými buňkami ve Švédském království. U nás v České republice se pak zdvihla vlna zájmu o Kampradovu rodinu, když se zjistilo, že její kořeny je třeba hledat ve střední Evropě a dokonce v Čechách. I čeští novináři se najednou rozepsali o „panu IKEA“ a jeho babičce Fanny, o jejím vlivu na Kampradovu podnikavost a nápaditost i jejím zvrhlém obdivu ke „strýčku Hitlerovi“.

Zejména v německém a českém tisku se připomínalo, že se Fanny narodila v Čechách. Kdo byla vlastně tato poněkud tajemná žena? Zde se právě skrývá jedno z velkých překvapení. Kampradova babička Fanny, dívčím jménem Franziska Glatz, pocházela totiž z městečka Radonice u Kadaně! V Radonicích se narodila 13. října 1869 a ve stejný den byla pokřtěna v tamějším kostele Narození Panny Marie, přičemž její rodný dům čp. 120 dosud stojí v jedné ze zapadlých radonických uliček. Jméno dostala podle své matky, která se rovněž jmenovala Franziska Glatz. Jenže malá Fanny, jak se holčičce říkalo odmalička, byla dítětem nemanželským, v kolonce „Vater“ (otec) je v radonické katolické matrice prázdné místo. Všichni však věděli, že je jím jakýsi ženatý důlní inženýr, který působil u těžařské firmy na hnědouhelných šachtách mezi Radonicemi a Vilémovem na Kadaňsku. Ten se přihlásil ke svým otcovským povinnostem a bývalou milenku i s dítětem finančně podporoval. Poté, co se provdala, vychovávali v Radonicích malou Fanny dědeček Johann Glatz, který byl celním úředníkem, a babička Franziska. Jako mladá dívka se Fanny, užívající teď po matčině zákonném manželovi příjmení Schön, protloukala v různých zaměstnáních na mnoha místech severozápadních Čech.

Osudnou se jí stala návštěva v hostinci, který provozovala její matka hned za hranicemi Českého království, ve vsi Grünthal u saského krušnohorského města Olbernhau. Setkala se zde s mladým německým švihákem Achimem Erdmannem Kampradem, svým pozdějším manželem. Tento syn bohatého měšťana Zachariase Augusta Kamprada a šlechtičny Sidonie von Bärenstein vyrůstal v rytířském sídle Wildenhain na pomezí dnešního Durynska, Saska a Saska-Anhaltska a v Čechách studoval na lesnické škole. Rodina Kampradových nebyla z nerovného sňatku příliš nadšena a tak se mladí manželé záhy rozhodli, že opustí Německo a střední Evropu a vydají se na sever. V roce 1895 zakoupil Achim Kamprad na jihu Švédska dvůr Elmtaryd u vsi Agunnaryd v kraji Småland i s přilehlými lesy (celkem 449 ha) a hned v následujícím roce se manželé přeplavili trajektem z Německa do švédského přístavu Trelleborg. Achimovi bylo tehdy třicet a Fanny šestadvacet let, měli už dvě děti, tříletého Feodora a jednoletého Ericha, ve Švédsku se pak narodila dcera Erna. Neuměli ani slovo švédsky, ale byli relativně bohatí. Ovšem Elmtaryd byl ve velmi špatném stavu, čekali je obrovské investice a tvrdá práce. Pro místní obyvatele byl jejich příchod podezřelý, vždyť právě tehdy z tohoto velice chudého kraje utíkaly tisíce lidí do Ameriky.

V hluboké depresi spáchal Achim na jaře 1897 sebevraždu a Fanny zůstala s dětmi sama. S velkou pílí se však zhostila řízení celého hospodářství a dozrála ve tvrdou, energickou a velmi samostatnou ženu. Před rokem 1914 se svými dětmi ještě několikrát navštívila příbuzné v Čechách na Kadaňsku. Porážka Německa a rozpad Rakouska-Uherska byly pro ni velkým zklamáním. Cítila se Němkou, nikoliv Švédkou, a velmi záhy začala sympatizovat s obludnou nacionálně-socialistickou ideologií. Vnuk Ingvar Kamprad, syn jejího staršího syna Feodora a zakladatel firmy IKEA, byl jejím miláčkem. Babička Fanny pro něj byla nejdůležitějším člověkem, byla to ona, kdo jej ve 30. letech 20. století vychovával na odlehlém dvoře Elmtaryd. Jak sám později „pan IKEA“ poznamenal, byla to právě jeho babička, rodačka z Čech, kdo v něm rozvinul podnikatelského ducha a smysl pro obchod, přičemž tak vlastně stála u počátků jeho úspěchu. S jejím politickým „myšlenkovým dědictvím“ se však již pan Kamprad (doufejme) naštěstí rozešel.

Inu, i při toulkách mezi regály firmy IKEA můžeme přemýšlet o česko-německých vztazích, o totalitních ideologiích 20. století, o Evropě nebo dokonce o fenoménu babiček. Evropská kultura jim vděčí za mnohé, pozitivní i negativní. :-)