Je systém klání politických stran překonaný nebo ne? Pokusím se o menší shrnutí a budu rád, když mi napíšete, jak to vidíte vy.

Od doby, kdy jsem se stal aktivním Pirátem, jsem si začal všímat určitých věcí, které jsem předtím neviděl - dávat si je dohromady. Rád bych se dneska věnoval jednomu problému: pravice vs. levice? Tohle rozdělení pochází ještě z konce 18. století, kdy ve francouském parlamentu skutečně zasedaly dva nesmiřitelné tábory ve sněmovně nalevo (zastánci republiky a revoluce) a napravo (zastánci monarchie). Asi se ale shodneme, že od té doby se dost změnilo. Strany se během posledních minimálně dvou volebních období transformovaly ze subjektů prosazujících zájmy té či oné skupiny obyvatel v podnikatelské projekty, jejichž hlavním cílem je dostat se k neomezenému penězovodu státních financí, potažmo štědrým eurodotacím (viz Věci veřejné).

Dnes je pojem pravice/levice podstatně rozmělněný a v ČR je to navíc dáno i roztříštěností stran, kde si s oblibou bývalí premiéři či ministři zakládají vlastní truc-strany. Do této kategorie patří LEV21, LIDEM, LES, TOP09 a další. Některé se stačily roztříštit ještě, než se vůbec dostaly do parlamentu - např. Suverenita, která existuje minimálně ve třech instancích (už jsem to přestal počítat) a stojí teď za projektem Hlavu vzhůru.

Rozdělení pravice/levice už nestačí. Některé levicové strany se spolu neshodnou, stejně tak jako pravicové. A naopak některé spolupracují zprava doleva na čemkoliv a je jim to jedno. V čem je tedy zakopán pes? Prvním krokem by mělo být opuštění dogmatu jedné osy. Dělme strany podle úrovně osobních svobod na jedné ose (liberální/konzervativní) a úrovně ekonomické svobody jednotlivce na ose druhé (státem regulovaný trh vs. svobodný trh). V souvislosti s tímto je např. "legrace" sledovat mladou generaci (nebyl jsem před pár lety jiný!), která se cítí být progresivní a pravicová, tak volí konzervativní TOP09. Jenže rušení ekonomických výhod pro studenty a zploplatnění veřejných vysokých škol, které TOPka prosazuje, jde přesně proti jejím voličům, i když se jí to daří maskovat pod "punkovou" maskou strýčka Karla a kampaní za desítky milionů korun.

Dalším jevem, který pozorujeme, je mizení ucelených myšlenkových proudů a naopak vznik mnoha uskupení, která se cítí být ta vyvolená mezi ostatními ke změně společnosti k lepšímu a staví na kultu osobnosti. V podstatě veškerým jejich obsahem je "bude líp" - jak krátkozraké to ale je. Kdo se bude mít líp? Na základě čeho a proč? Jejich program se v drtivé většině případů nezakládá na přesvědčení skupiny obyvatel o tom, jaká konkrétní změna společnosti je třeba, ale na tom, že následují svého vůdce - ať už je jím Andrej Babiš (ANO), Tomio Okamura (Úsvit přímé demokracie), nebo Jana Bobošíková (Suverenita). Tyhle strany mi ponejvíce připomínají NSDAP před druhou světovou válkou (krize -> spojme se proti nepříteli X -> ? -> bude líp).

Zajímavou kategorií stran jsou také ty stavějící na komunální zkušenosti - částečně TOP09 (s podporou starostů) a silně Hnutí změna. Nedávno mi jeden kandidát KDU-ČSL a shodou okolností pár dní před ním kandidát Změny oba shodně řekli, že do vyšší politiky by měli jít lidé až se zkušeností z komunální politiky, resp. lidé, kteří v ní něco dokázali. To zní jako moudrá myšlenka, minimálně protože si ověříte, zda daný kandidát není jen tlučhuba. Osobně ale preferuji dělat změny rychleji a nečekat, až mi bude 40. Koneckonců zaveďme odvolatelnost a když se někdo ukáže jako kecal nebo korupčník, tak ho zbavme jeho mandátu. Piráti již mají pozitivní příklady, ke kterým lze vzhlížet, jako např. europoslankyně Amelie Andersdotter - do europarlamentu byla zvolena ve svých 21 letech, žádnou komunální zkušenost neměla a v Evropském parlamentu odvádí výbornou práci (můžete si sami ověřit), mě o tom přesvědčila, když jsem měl příležitost 3 měsíce pracovat v její kanceláři v Bruselu.

Nedovedu si představit, jestli se lidé, shodující se na komunální úrovni, budou schopni dohodnout také na té celostátní. Témata jsou tam dost odlišná. Navíc v digitální době i minuty stojí miliony, nemůžeme si dovolit čekat další 4 roky. Piráti jsou mladá strana s lidmi, kteří z drtivé většiny do politiky vstoupili poprvé, aby zreformovali zákony tak, aby byla naše státní zřízení dávalo smysl v 21. století (použití moderních technologií, nasazení referend, odvolatelnosti atp.), neměli ještě čas získat komunální zkušenost, mají proto být diskvalifikováni? V osobním životě studuji, pracuji a k tomu mám ještě politiku. Hodně Pirátů to má podobně - učíme se za běhu, lepíme, co se dá. Jinak to ale stihnout včas nemůžeme. A čas je to, čeho máme nejméně.

Pak tu ještě máme strany, které více či méně staví na myšlenkovém proudu (ačkoliv můžeme debatovat na kolik ještě): ČSSD (socialismus), ODS (konzervativní kapitalismus), KSČM (komunismus/stalinismus), KDU-ČSL (křesťanský konzervatismus), Svobodní (anarchokapitalismus/libertarianismus), Koruna česká (monarchistický konzervatismus) a Piráti (informační liberalismus). U těchto stran je ale třeba hledět hlavně na to, zda svůj ideový program skutečně naplňují (a zda takový program vlastně chceme). KSČM mi např. příjde jako výborné perpetum mobile - pokaždé je zvolena do parlamentu, ale nikdy nemá žádnou zodpovědnost. Může slíbit prakticky cokoliv a nikdy to nemusí splnit. Pravděpodobně i proto je tolik populární i tolik let po pádu Sovětů. KDU mi zase přišla, že se vždy připletla do vlády za každou cenu, to také není úplně dobrý nápad.

Co se týče ČSSD a ODS - to jsou velké strany a mají toho za sebou hodně, vč. mnoha korupčních skandálů. Dá se chápat, že když se vrtáte v politice moc dlouho, prostě se na vás nějaká špína nalepí. Není ale úlohou demokratických politických stran se takové špíny zbavovat? Z vedení těhle dvou stran mám pocit, že to spíš berou tak, že jejich úkolem je pouze problémy zametat a řešení populisticky slibovat. Jistě se však v těchto stranách nacházejí slušní, morálně bezúhonní lidé. Ti ale asi nemají dostatečnou podporu k tomu, aby v takovém molochu něco rychle napravili a nejspíš čím dál častěji odcházejí z politiky zklamaní - těch je mi líto, protože mohli něco pro naši zemi dokázat.

A když už jsme u toho - co Svobodní? Mezi nimi a Piráty jsem si před dvěma roky vybíral, když jsem uvažoval o tom, začít něco v politice dělat. Ovšem upřímně, nezamlouvá se mi myšlenka privatizace prvního posledního. Nepříjde mi, že by měly korporace a firmy nějaké morální pohnutky. Jejich cílem je zisk. Nemůžeme se na ně proto zlobit, když nám to dnes a denně znovu připomínají (zvyšování cen plynu, elektřiny, vody, předražený roaming atd.), pokud bychom se na ně ale spoléhali s tím, že nám vytvoří dobrý stát k žití, byli bychom hloupí my.

Pavel Kohout ve své knize Úsvit: kritika politického systému a návrh nové Ústavy pro Českou republiku (kterou mi půjčila kolegyně v bývalé práci k přečtení, díky!) nabízí řešení v podobě odstranění politických stran a nahrazení jejich funkce přímou volbou kandidátů (v kostce). Nechci nijak zpochybňovat autorovy zkušenosti, jistě by bylo zajímavé s ním polemizovat, když se ale podíváme do zahraničí, zjistíme, že taková změna sama o sobě k větší přímé demokracii nevede. Naopak vede k posílení již silných stran, které prostě protlačí svoje kandidáty na vlně populismu a tvrdě financovaných kampaních, postavených o to méně na tématech a více na smějících se prázdných obličejích.

Právě v tomto bodě přichází místo pro Piráty. Piráti se ideálů a idejí nevzdávají a nejsou ochotni je zrazovat. Bytí Pirátem je více životní styl, než prosté členství ve straně. Pirátství je životní názor a postoj, pro který je zásadní osobní svoboda, ochrana lidských práv, racionalismus, svobodná kultura a moderní stát. Chceme-li se vyvarovat dalším obřím korupčním kauzám, je třeba vrátit stát i strany občanům. Mnozí z vás si nad banálností tohoto hesla budou ťukat na čelo, ale ve skutečnosti vystihuje úplně vše. Stát nechť slouží zájmům občanů. Proto Pirátská strana podporuje postupnou implementaci prvků přímé demokracie a odvolatelnosti politiků (ve výsledku odvolatelnosti sama sebe!). Piráti znovu snáší oheň z Olympu na zem - mohly to udělat jiné strany dávno před námi, ale neudělaly.

Stojíte o zachování svého soukromí? Chcete žít v otevřené vzdělané společnosti založené na sdílení informací? Jste stejně jako my unaveni věčným hašteřením fiktivní pravice s fiktivní levicí? Vadí vám všudypřítomné bezpráví a přebujelá byrokracie? Myslíte, že je třeba opravdu začít řešit problémy, které naše země má? Jste ochotni to zkusit jinak?

• Volby do Poslanecké sněmovny proběhnou 25.-26. října tohoto roku.


• Pokud žijete/studujete jinde než v místě trvalého bydliště, vyřiďte si včas voličský průkaz.


• Dohlédněte na spravedlivost voleb - přihlašte se elektronicky do okrskových volebních komisí - do 5.10.


• Spočtěte si volební kalkulačku (nezávislý projekt).


• Prohlédněte si programy stran i kandidátky, zjistěte si, co za nimi stojí. O Pirátech najdete všechny tyto informace pohromadě.


• Setkejte se s členy a kandidáty strany, kterou chcete volit a zjistěte si, jestli to jsou opravdu ti lidé, kteří by vás měli zastupovat. U Pirátů naleznete všechny potřebné kontakty na stránce regionů. Nestyďte se. A pokud si na vás neudělají čas, házet jim svůj hlas nemusíte, oni jsou tu pro vás, ne vy pro ně!


• Staňte se členy stran, kterým věříte a dohlédněte na ně, abyste jim mohli věřit dál.

Proč? Protože bez občanské participace nemůže demokracie (vč. politických stran) nikdy fungovat. Proto Pirátský imperativ na konec:

Nevěřte plakátům. Informujte se!


S přípravou článku pomáhal Radek Holodňák.