Smyslem Evropské unie je ale přece solidarita

19. 05. 2015 | 08:28
Přečteno 8327 krát
Přijmou evropské národy a vlády postupné převádění pravomocí na orgány EU? A přijmou evropští občané a jejich vlády omezování suverenity vlád států ve prospěch pravomocí EU, regionů, akademických a jiných samospráv, obcí a hlavně občana? Emancipovaný občan je přece konečným suverénem v životě veřejném, tedy politickém.

Jen pomocí solidarity může uspět projekt společné Evropy, tedy trvalého míru především, ale i demokracie a práv člověka i různých menšin, včetně práv sociálních a kulturních. Ne volný obchod a hospodářská prosperita, ale tyto cíle jsou podle mne už od doby maastrichtské smlouvy (1993) základní myšlenkou EU.

Lisabonská smlouva zrušila zásadu jednomyslnosti Evropské rady (ER), složené z předsedů 28 vlád, z nichž jen dva, Kypru a Francie, předsedají nejen vládám, ale jsou i prezidenty svých republik. Evropské radě se ČR říká „summit“, aby se tu Unie neukazovala jako demokratický organismus se svými orgány a pravomocemi. Tato smlouva nově stanovila, že od listopadu 2014 bude ve věcech společné působnosti rozhodovat kvalifikovaná většina 55 procent členů rady, zastupujících členské státy, pokud v nich bude žít 65 procent obyvatel EU. Blokační menšinu, která může přijetí takového rozhodnutí vetovat, tvoří naopak státy mající více než 35 procent obyvatel EU plus jeden člen ER.

Lisabonskou smlouvu přijala v roce 2009 nakonec i ČR, i když Václav Klaus strašil, že se tím sudetským Němcům otevře možnost vést spory při vymáhání jejich údajných nároků na zabavené majetky. Zdejší Ústavní soud ale ukázal, že demokracie a EU tu mají tuhý kořínek.

Otravování ovzduší nacionalismem, asociálními úsporami a škrty a také strach z chudoby vyvolaný krizí ale mezitím posílily postoj vyjádřený slovy „pevnost Evropa“. Tento postoj měli vždy lidé, usilující jen o volný trh a ekonomickou prosperitu unijního prostoru, méně již o demokratický právní stát či o lidská práva.

Už od Maastrichtu ale platí, že ocitne-li se nějaký členský stát v nouzi v důsledku zvýšení počtu státních příslušníků třetích (tedy neunijních) zemí, může ER na návrh Evropské komise (EK) přijmout v jeho prospěch dočasná opatření, a to kvalifikovanou většinou, tedy i proti vůli předsedů některých vlád. Smluvní solidarita EU se ovšem může týkat i jiných situací, například řeckých dluhů.

To se však mnohým politikům z české politické pravice, která je proti prohlubování a rozšiřování společné politiky EU, nelíbí. Přidávají se i někteří novináři s heslem „solidaritu nelze úředně vynutit“. Ano, diskutujme v EU o míře solidarity s lidmi z třetích zemí, a rozhodně také o míře solidarity se zadluženým Řeckem, diskutujme ale i o pomoci běžencům v táborech na Blízkém východě, jak to navrhují ti, kdož chtějí odvést pozornost od topících se zoufalců.

Odmítat ale solidaritu pod záminkou, že ji nelze úředně vynutit, znamená pohřbívat projekt EU, s jehož perspektivou mnozí občané, a to i čeští, žijí už 25 let.

Bylo by sice možné solidaritu úředně vymáhat a jen suše odkázat na tři smlouvy – maastrichtskou, přístupovou (schválenou českým referendem v roce 2003) a lisabonskou, nakonec, v roce 2009 i Českou republikou ratifikovanou. Dalo by se přitom říct, ČR má smůlu, protože před uzavřením Lisabonské smlouvy, tedy před jejím vládním podpisem v prosinci 2007 nevyhlásila výjimku jako Británie, Dánsko a Irsko, tak ať plní svůj závazek. Podle těchto výjimek se solidarita s běženci Británie dnes netýká, Dánsko se může rozhodnout a Irsko už vyhlašuje, že bude solidární. Kdo má za to odpovědnost? Smlouvu podepsali za českou vládu v prosinci 2007 v Lisabonu premiér Mirek Topolánek (ODS) a ministrem zahraničí Karlem Schwarzenberkem (tehdy za SZ). Ve vládě seděli i lidovci.

Za horší než úřední vymáhání solidarity ale považuju mediální podporu státního egoismu, jak to nazývají mnozí unijní politici, nejen socialističtí, nýbrž i zelení a křesťanskodemokratičtí, především první místopředseda EK Frans Timmermans a vysoká komisařka pro zahraničí a bezpečnostní politiku Federika Mogheriniová. Ti prý, uvádějí čeští novináři, okřikují ty, kdož si dovolují mít jiný názor než Brusel.

Jenže naléhavost jejich projevu odpovídá významu celého sporu. A sporem je solidarita v EU, zdaleka ne jen uprchlíci z Blízkého východu a Afriky. Jsem rád, že EU má tyto „nikým nevolené bruselské byrokraty“. Tak je označuje i česká ODS hlavně od doby, kdy ji lidé přestali volit.

Timmermans je socialista z nizozemské Strany práce a Mogheriniová z levicové Demokratické strany s komunistickými kořeny. Jsou členy stran, jež se v EP sdružily do socialistické skupiny, oba navíc chodili do různých škol v Itálii a ve Francii, takže mají ke Středozemí blízko. Po solidaritě volá i předseda EK Jean-Claude Juncker z Křesťansko-sociální strany, který také studoval ve francouzském Štrasburku, dále předseda EP Martin Schulz (SPD), německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier (SPD) a spolková kancléřka Angela Merkelová (CDU).

Na opačném konci solidární škály stojí britská konzervativní ministryně britské vlády Theresa Mayová, která navrhuje běžence i proti jejich vůli vracet do zemí, odkud připluli.

Solidární jsou i francouzští vládní socialisté, chtějí přerozdělovat uprchlíky, byť odmítají povinné kvóty. Česká „volnotržní“ pravice, jíž je zdejší veřejnoprávní televize hlásnou troubou (redaktoři ČT mají totiž stejné euroopatrné názory), vítězně vydává francouzské odmítání kvót a hledání jiných způsobů přerozdělování běženců po členských státech EU za odmítání jakéhokoliv přerozdělování.

Z evropských socialistů projevuje nejmenší vstřícnost k solidární pomoci, zdá se, právě ČSSD. Naštěstí s výjimkou sociálnědemokratických europoslanců, kteří se už zbavili českého provincialismu. Nepatří ale v EP i ČSSD do socialistické skupiny? Jako lakmusový papírek pro zjišťování míry demokratických a humánních postojů může české sociální demokracii posloužit poslankyně ODS Jana Černochová, které se nelíbí, že čeští sociální demokraté v EP hlasovali pro solidaritu s topícími se běženci, a naopak je přímo hrdá na to, že Bohuslav Sobotka odmítl stanovení kvót běženců pro jednotlivé země EU, aby jejich velké množství příliš nezatěžovalo, jako dnes, Itálii, Španělsko a další středomořské státy. Černochové a její straně nejde a nikdy nešlo o EU či o demokracii, nýbrž o mocenské postavení v ČR, kterou by zase rády ovládaly.

Česká vláda, v níž sociální demokrati sedí s babišovci a lidovci, zatím aspoň trochu napravovala špatnou pověst České republiky z dob dvou Topolánkových vlád, vlády Petra Nečase, úřednické vlády Jana Fischera a z vlády-nevlády Jiřího Rusnoka. Otevřený odpor vůči solidaritě se zoufalými běženci i se středomořskými státy Unie je opět krokem zpět, který Českou republiku zase vzdaluje od EU, založené na solidaritě a prohlubování společné politiky.


Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy