Tentokrát téměř vynechám politiku a publikuji svůj několik let starý článek, který z těch Internetů, ač je to neuvěřitelné, docela zmizel. Je totiž znovu aktuální.

Onehdy se v TV objevil šot o přemnožení hlemýžďů a o tom, jaké způsobují škody. V tu chvíli si i moje žena postěžovala, že jí ty potvory ožírají salát na zahrádce. To mě přivedlo na ďábelský nápad - sežereme je. Už kdysi jsme hlemýždě jedli a moc nám chutnali, ale tenkrát byli už v konzervě. Tak jsme našli v jedné kuchařce recept a ten vám posílám. A ještě ujištění, že skutečně se jí ti hlemýždi, co se vyskytují na českých a moravských zahradách.

Nejprve je třeba si budoucí oběd pochytat. Jelikož hlemýžď dokáže prchat maximálně stejnou rychlostí, jakou se Václav Klaus řítí do Evropské Unie, nedá to velkou práci. Pak je nutné nechat tvory 10 dnů vyhladovět, odborně vylačnit, lidově vysrat. Pak je důkladně omyjeme pod tekoucí vodou a okartáčujeme. Poté je vhodíme do vroucí vody, tím je usmrtíme (ještě že nejsem hlemýžď, smrt uvařením za živa, brrr) a vaříme asi 8 minut. Pak je scedíme, tělíčka vyjmeme z ulit (například špikovací jehlicí, pletací jehlicí nebo nečím podobným), konce hlav a ocásky odřízneme, odstraníme vnitřnosti (až to uvidíte, tak ty vnitřnosti poznáte), to co zbyde promneme v soli a dobře opereme v teplé vodě. Vložíme do vývaru (jakýkoliv bujón v kostce, podle vaší chuti) a vaříme 2-3 hodiny, až důkladně změknou. Tolik k práci řezníka, teď k práci kuchaře.

Hlemýždi Saint-Jacques (4 porce)
24 hlemýžďů, 2 stroužky česneku, 1 cibule, olej, 4 lžíce rajčatového protlaku, 30g strouhaného sýra (eidam), sůl, pepř.

Hlemýždě opláchneme studenou vodou a necháme okapat. Cibuli a česnek nasekáme na drobno a osmahneme na oleji. Do ohnivzdorné misky dáme hlemýždě, osolíme je a opepříme, posypeme osmaženou cibulkou s česnekem a přelijeme rajčatovým protlakem. Povrch zasypeme strouhaným sýrem a dáme zapéct do předehřáté trouby. Podáváme teplé s bílým pečivem, ovšem barbaři jako já si k tomu mohou klidně jako přílohu dát smažené hranolky. Můžete mi věřit, je to skutečně výborné a to jsem pořádně mlsný a hned tak něco nejím. A pokud máte nějaké předsudky ohledně původu té živočišné bílkoviny tak vězte, že hlemýždě nejedí jen Francouzi, ale také Španělé ... a já.