Přesný počet uprchlíků, kteří momentálně pobývají v Řecku, vlastně nikdo nezná, 60 tisíc je počet lidí, kteří přežívají v oficiálních táborech nebo jsou zařazeni do relokačního programu a bydlí v pevných budovách, které zajišťuje především UNHCR. Neoficiální odhady mluví až o 90 tisících lidech - ve větších městech, především v Athénách, žijí tisíce lidí ve squattech nebo jako bezdomovci.

Opuštěný ostrov? Přeplněný ostrov

Řecká vláda s velkým zpožděním vybudovala v roce 2016 přes 40 uprchlických táborů na pevnině a pět tzv. hotspotů na ostrovech Lesbos, Chios, Kos, Leros a Samos. Ty měly sloužit jako záchytné tábory pro uprchlíky, kteří připlují z Turecka po uzavření dohody EU-Turecko v březnu. V hotspotech se podle plánu mělo rozhodnout o právu na udělení azylu a potom měli být uprchlíci buď posláni na pevninu nebo zpět do Turecka. Tyto tábory mají kapacitu celkem 8 355 osob. Tolik teorie.

Realita vypadá tak, že v táborech se zmíněnou kapacitou už mnoho měsíců přebývá přes 16 tisíc uprchlíků. Teoreticky je tedy kapacita překročena dvojnásobně - ale stejně jako když já sním dvě kuřata a můj kamarád Karel žádné, tak jsme sice snědli průměrně jedno kuře, ale Karel má pořád hlad. Stejně to funguje i s hotspoty - například na ostrově Chios je kapacita překročena čtyřikrát! Navíc podmínky jsou poměrně katastrofické. Švýcarská dobrovolnice, která tam dlouhodobě působí, popisuje: “Máme tu dva tábory. V táboře Vial se nedávno rozbilo topení ve stanech, v Soudě ho zatím ještě nikdo ani nenainstaloval. Lidé tu žijí mnoho měsíců, celý proces je neuvěřitelně pomalý. V Soudě se snaží podmínky zlepšovat polní kuchyně dobrovolníků, Vial je obsluhován armádním cateringem - to znamená většinou cizrnu, občas vystřídanou těstovinami. To si člověk po několika týdnech bez vitamínů vyloženě užívá.”

Navíc jsou tady pořád desítky tisíc uprchlíků, kteří se dostali do Řecka ještě před začátkem platnosti dohody EU-Turecko. Ti se většinou dostali z ostrovů na pevninu - ale to neznamená, že by jejich podmínky byly o moc lepší. To, že tisíce lidí, kteří přišli do Řecka před více jak deseti měsíci, se pravděpodobně stále nacházejí v některém z armádních táborů, vypovídá o evropském přístupu k řešení uprchlické krize leccos. Nejen Lékaři bez hranic již delší dobu (naposled tento týden) upozorňují na nedostatek lékařské pomoci, nutričně extrémně chudé jídlo, stany na blátě. To je každodenní realita v mnoha z těchto táborů. Ti, kdo se snaží situaci zachraňovat, jsou stovky dobrovolníků - staví se sprchy, připravují podlážky pod stany, organizují školní i mimoškolní aktivity pro tisíce dětí, které s rodiči v táborech “bydlí”.

Je pravda, že s přicházející zimou se řada velkých neziskových organizací i řecké úřady snaží alespoň ty nejzranitelnější obyvatele táborů přesunout do kamenných vytápěných budov - ale není dost pro všechny. A zkuste si vyjet pod stan, když je venku na nule a mrholí. A zkuste pod ním bydlet třeba měsíc v kuse i s dětmi.

Amnesty International nedávno vydala zprávu, ve které velice důrazně kritizuje podmínky v řeckých táborech, především na ostrovech a požaduje změnu podmínek i přístupu k celé situaci. Nejsou to složité kroky, ale muselo by se chtít. Jedná se například o přesun lidí do přijatelnějších životních podmínek, zrychlení azylové procedury nebo přípravu dohody o přijímání uprchlíků přímo z Turecka, aby nebyl důvod vydávat se na nebezpečnou cestu na malých člunech.

Kudy vede cesta z Řecka

Způsob, jak se dostat z Řecka, víceméně neexistuje. Pokud má uprchlík štěstí, podaří se ho zařadit do relokačního programu, podle kterého by ostatní státy EU měly přijmout celkem asi 60 tisíc lidí z Řecka. K 6. prosinci bylo zatím relokováno 6 212 osob. Pravděpodobnost, že se to povede, je tedy něco jako výhra jackpotu v Sazce. Do relokačního programu navíc mohou být zařazení jenom lidé, jejichž země původu dosahuje určitého procenta úspěšnosti při žádostech o azyl -takže pokud jste například z iráckého Mosulu, na relokaci nárok nemáte.

Další možností je nechat se kontaktovat pašeráky, kteří vás za pár tisíc EUR převezou do Srbska - když vše dobře půjde. A nebo vás zbijí a nechají na albánské hranici. Do Srbska takto přišlo od června 2016 už kolem 10 tisíc lidí, v současné době jich v Srbsku čeká na další osud přes 6 tisíc.

Z mnoha očitých svědectví dlouhodobě v Řecku působících dobrovolníků i ze zpráv mnoha neziskových a humanitárních organizací se zdá, že Evropská unie se snaží problém v Řecku upozadit a ukázat naopak, že situaci řeší - například velice kontroverzní dohodou EU-Turecko, která pravděpodobně porušuje řadu mezinárodních úmluv, nebo dohodou o deportaci s Afghánistánem a plány na dohody o vracení lidí s africkými zeměmi. Situace na ostrovech i na pevnině mezitím zůstává katastrofická, Řecko nemá šanci si s tak velkým problémem samo poradit. Evropa zatím problémy trpících externalizuje do Turecka a na další místa, na severní hranici Řecka je postaven plot a všichni se tak nějak tváříme, že jsme situaci vlastně vyřešili. Řekům ani uprchlíkům to však asi tak nepřipadá. Vítejte v pevnosti Evropa.

Evropou poslední dobou otřásají obrazy tragédie ze syrského Aleppa. Tu nelze zlehčovat a soucit s obětmi je zcela na místě - o to smutnější však je, že pouhých 12 hodin jízdy autem od Brna se odehrává humanitární katastrofa, kterou trpí právě ti, kteří se před peklem Aleppa a jiných syrských měst pokoušejí utéct. V Řecku jsou tisíce dětí, starých nebo nemocných lidí, kteří ztratili všechno ve válce a často nemají daleko ke smrti - nebo k trvalým následkům svého pobytu v Evropě. Neměli bychom proto zůstat u zapalování svíček pro Aleppo - obyvatelům Sýrie můžeme a musíme pomoci symbolicky a tlakem na politiky. Těm, kteří se dostali až do Řecka, můžeme pomoct zcela konkrétně.

Dalimil Petrilák