Jen nemnoho oborů lidské činnosti prošlo za posledních 200 let tak malými změnami jako školství.

Systém, ve kterém povinně sedí desítky žáků před jedním učitelem, který jim poskytuje jinde lehce dohledatelné informace, žáci si je poznamenají a pak jsou za jejich interpretaci ohodnoceni, se zrodil na konci 18. století. A mnoho se nezměnil, i když kolem proběhly revoluce – průmyslová, vědecko-technická a v posledních desetiletích i ta informační. Je pravdou, že existují výjimky – a to jak v přístupu samotných škol, tak i jednotlivých kantorů. Dá se samozřejmě najít dobrá škola. Dají se potkat i dobří učitelé v rámci špatného systému. A bývá jich dost. Ale teď je šance na významnou změnu tohoto systému.

Nucená několikaměsíční absence žáků a studentů ve škole ukázala, že je možné organizovat výuku i na dálku s využitím moderních technologií a konečně se tak změnil ten mnohasetletý zažitý stereotyp. I když zatím nejsou k dispozici data (a jen tak asi nebudou), která by porovnala výkony studentů v klasické a distanční výuce, téměř jistě se ukáže, že části studentů vyhovuje spíše distanční, části běžná výuka. Ukázalo se ale jistě, že úloha učitele je zatím nezastupitelná. Tíha výuky se v žádném případě nesmí delegovat na rodiče, profesionál by měl umět látku vysvětlit, zvolit odpovídající metodiku a také rozhodnout o formě zpětné vazby.

Až se stanou zavřené školy minulostí, těším se na debatu odborníků se zapojením veřejnosti o tom, jak dál ve školství. Myslím, že je patrné, že nutit děti sedět ve škole více jak 30 hodin týdně je nelogický anachronismus. Dokážu si například představit o jeden den školy méně – ten by mohl být věnován procvičování učitelem už vyložené látky. Nebo si dokážu představit výuku například od 9 do 14 hodin, zbytek opět třeba u počítače, ale doma. Jedním z vedlejších efektů menšího počtu klasicky odučených hodin by mohl být například konec nedostatku kvalifikovaných učitelů. No a co kdybychom využili tuto situaci k přehodnocení systému známek. Pro začátek by stačilo k nim „přibalit“ i slovní a formativní hodnocení – příklady dobré praxe už dávno existují i u nás.

Vrátit se do zaběhlého systému bez toho, abychom využili tuto „koronavirovou“ šanci, by byl podle mého názoru téměř hřích.

Jiří Řehák
Autor je učitelem na Gymnáziu Teplice.