Primátorka Adriana Krnáčová se před časem nechala slyšet, že když už nekandiduje, může si dovolit říkat, jak se věci mají. Ovoce tohoto principálního postoje dozrálo ve čtvrtek 12. července v dopoledních hodinách.

Purkmistryně napsala starostovi Oldřichu Lomeckému, že dlouhé tlusté bílé lajny, za které nesmí jízdní kola, jsou fakt humus první třídy a měly by se fofrem předělat, boha jeho. "Žádám, abyste se se svými experty znovu poradil a našli nový a lepší způsob, který nebude narušovat estetiku náměstí Republiky, a následně mě o tom způsobu neprodleně informoval," vybídla předáka TOP 09 z Prahy 1, která se usnesla čelit velozlu v samém počátku vyhlášením no-ride zóny od desíti k pěti.

Foto: Ludvík Hradilek - Aktuálně.cz

Mluvčí radnice (ale možná to byl ve skutečnosti Ovčáček) podle ČTK odvětila, že čáry na dlažbě zajišťují úředníci silničního úřadu a podoba je dána normami. Politici, kteří to komentují, by si měli uvědomit, že je potřeba dodržovat zákony a nekomentovat estetické vnímání.

Je to tak. To přízemní výkonnostní ANO střeží lidský smysl pro krásno, tu nejniternější potřebu každého homo sapiens hodného toho jména. Kdežto topka, sladká milenka devíti z deseti kulturních antropologů, kdysi bohém mezi partajemi, zní jako kloťák všech kloťáků futrál. Přepište dějiny!

Shrňme situaci: Asi tak 768krát jsme slyšeli, že Praha nemůže, nesmí být, nikdy nedopustíme, ó hrůzo, SKANZEN. V 99 procentech případů šlo o argument, proč se mermomocí musí něco zbourat a něco většího postavit nebo proč mají auta jezdit 24/7 a parkovat na náměstí, jinak špatně skončíme. Prahou obchází strašidlo skanzenu.

Akorát že ten pravý skanzen reprezentují spíš pojízdné pivní bary, obří plyšová panda a suvenýry, proti kterým je kýč Guggenheimovo muzeum. Na hranici namalovali lajny jako na nějakém buzerplace. Za nimi skanzen, bez Pražáků na kolech bude ještě tutovější než předtím.

Jan Lipold, komentátor Aktuálně.cz