V roce 1893 zakoupil podnikatel F. J. Materna továrnu s pozemkem v Praze - Holešovicích na nároží Dělnické a Osadní ulice. Zřídil tu výrobu barev, laků a fermeží. Hlavní budova prosperujícího podniku dostala v roce 1922 nové kubistické průčelí, autorem zajímavé přestavby byl architekt Rudolf Stockar.


Foto: Pražský industriál, ČVUT 2007. Převzato z firemního tisku k 50. výročí firmy Materna, 1932.


Foto: Pražský industriál, ČVUT 2007.

Znalci architektury oceňují například to, jak se do lomeného portálu promítla iniciála „M“ jako Materna. Kateřina Bečková z Klubu Za starou Prahu uvádí, že omítané plochy fasády byly údajně provedeny v temně fialové barvě a profilovaný rámec z umělého kamene byl zdůrazněn barvou bronzovou. Přestože nám asi tato barevná kombinace připadá trochu divoká, je třeba si uvědomit, že výrobce barev používal průčelí své továrny také jako poutač reprezentující náplň firmy.


Foto: Filip Jandourek / Economia

Vstup do bývalé kancelářské a obytné budovy továrny Materna, snímek z 21. století. Jméno majitele mezitím z fasády zmizelo, podnik byl po válce znárodněn na Barvy a laky.


Foto: Filip Jandourek / Economia

Maternova továrna stála na rohu dál, po roce 1989 se v ní usídlila prodejna a autoservis Citroën. Kritici namítali, že poutače autosalonu z 90. let narušují původní Stockarovu fasádu. Vždyť kubistická budova je památkově chráněna. Její příběh ale pokračuje…


Foto: Jakub Plíhal

V roce 2018 tu developer dokončuje masivní bytovou výstavbu. Vše ostatní kromě památkové „kostky“ šlo pryč. Kubistická budova se stala součástí investičního záměru jako objekt K.

Podle informací developera zde roste rezidenční projekt o 123 bytech a několika málo nebytových jednotkách, rozdělen bude na objekty A, B, C a D. Mezi objekty A a C se bude nacházet chráněný kubistický objekt K, který zůstane zachován a bude obestavěn, čímž získají objekty A a C zajímavý nádech a bude k dispozici i několik zajímavých bytů přímo nad tímto chráněným objektem.


Foto: Jakub Plíhal

Z ulice to zatím působí tak, že chráněná budova byla zachráněna ponižující metodou obklopení betonem. Existuje dál, ale hmotou přemožená na doplněk, zajímavost, ukázku starých časů v muzeu. Je to, pravda, lepší, než když v moderních stavbách prezentují ukázky původního osídlení, zachráněného při archeologických průzkumech. Tady zbyl dům celý. (Jedinečný holešovický industriál jinak nabízí víc příkladů, kdy zajímavé průmyslové stavby skončily v sutinách, i získaly nové využití.)


Foto: Jakub Plíhal

Nevědět nic bližšího, spíš bych tipoval, že fotka podchází odněkud z dalekého Východu, a ne z ochranného pásma Pražské památkové rezervace. Vše nicméně proběhlo podle předpisů a příslušných razítek.

Kateřina Bečková ve svém článku z roku 2016 doporučuje, že developer by býval měl projevit chráněné historické stavbě úctu tím, že by s průčelím novostavby ustoupil o několik metrů dozadu, aby si kubistická stavba zachovala svoji hmotu a zůstala stát v ulici alespoň částečně jako solitér. Tím by vtiskla novému obytnému souboru mnohem výraznější a osobitější charakter.

Maternova kubistická továrna leží asi 700 metrů od jiného, známějšího kubizujícího díla: Libeňského mostu. Tomu na rozdíl od chráněného objektu K hrozí demolice a (zatím) památkovou ochranu nemá.


Foto: Jakub Plíhal

Intenzivní zástavba na místě bývalé továrny obrací pozornost k trendu, o kterém teď význační pražští urbanisté mluví, kudy chodí – takzvanému zahušťování města, zastavování volných ploch ve stávajících čtvrtích, na místech proluk, volných pozemků nebo právě bývalých továren. Má jít o protiklad k rozplizávání města do šířky, hlavně skrze nové „bydlení blízko přírodě“.

Mít jednoduchou volbu buď-anebo, je zahušťování pro městský organismus lepší, perspektivnější volbou než rozšiřování. Ale byl by omyl pochopit ho jako „kampaň“; tak, že zahuštění zástavby je automaticky samo o sobě dobré a blahodárné a není třeba to dál rozebírat. Každý zahušťovací projekt zvlášť zaslouží péči a kritickou pozornost.

Jan Lipold
komentátor Aktuálně.cz