Láme se chleba. Otázka umístění amerického radaru u nás totiž už dlouho hýbe naší politickou scénou a summit NATO měl být katalyzátorem. Kdo chtěl vyjednat dobré podmínky pro radar v Čechách? Kdo proti radaru brojil, ale teď přestal, když se ukázalo o jaký model skutečně půjde? A kdo dál radar odmítá, kdo hledá další argumenty proti němu?

Jsou to komunisté? Ano, od těch nelze očekávat nic jiného. A kdo dál? Jsou to bohužel i někteří politici z ČSSD. Politici té strany, která byla u moci, když ČR do NATO v roce 1999 vstupovala. Politici té strany, která se honosí státotvornou a demokratickou minulostí. A koneckonců politici té strany, kteří o americkém radaru v Čechách začali vyjednávat. Takový Jiří Paroubek například v roce 2006 prohlásil, že si radar na českém území dovede představit. A dnes? Nedovede. Proč? Co stalo za ty dva roky? Nic světoborného. Jen ČSSD v čele s panem Paroubkem přišla o moc a stala se opozicí. Opozicí, která ve své honbě na vládní koalici zapomíná na naše závazky vůči Alianci, zapomíná na naší bezpečnost, zapomíná na kontinuitu české zahraniční politiky, ale i kontinuitu hodnot a demokratických tradic.

Za jakých podmínek by pan Paroubek, ale i pan Zaorálek a další byli ochotni radar v Brdech podpořit? Z jejich reakcí mám pocit, že snad jen potud, pokud by radar byl začleněn do struktur Varšavské smlouvy. Ale to se naštěstí nestane. Demokracie je už u nás doma.