Jacísi pánové, adepti na titul sociálních inženýrů, jménem Kšiňan a Doležal na webu Psychologie.cz vysvětlují publiku to, co blahé paměti hlásal vznikající socialismus: ženy do zaměstnání, děti do kolektivních zařízení (chybí jen: muži do výroby a do armády).

Nevím, jaké politické motivy je k takovým prohlášením vedou. Za mého mládí sám pan profesor Švejcar, tehdy ještě ambiciózní docent bažící po rouře, jak se mezi adepty říká profesuře, ve shodě s kolektivizací života doporučoval co nejdřívější odstavení a umělou výživu a kolektivní ustájení nemluvňat. V Krči měl přezdívku JESLE A NESTLÉ a netušil, že jeho dva podřízení, Langmajer a Matějček už v zahraničí publikovali své první práce o důsledcích dětské deprivace. Když dostal rozum, stal se z něj nejhorlivější příznivec kojení po co nejdelší dobu. A málokterá tramvajačka si může vzít dítě do kabiny! To už spíš sekretářka, zejména, když otcem je šéf.

Mateřství je živočišný proces, nikoliv otázka módních vln (a pokud se jí stane, je to tragedie). Jestli se oba autoři chtějí zviditelnit a pasovat „vědecky“ nad „selský rozum“, měli by napřed něco nastudovat, Ten první je mi znám jako tvor ledabyle s prameny nakládající, ale zatím nepředvedl ani on, ani jeho komplic, že by něco kvalitního o dětském vývoji věděli. Zatím předvádějí, že chtějí utřít konkurenci na vlně módních trendů hlásajících „osvobození ženy od jejího ženství“.

Nevěřte Danaům, byť i dary přinášeli. Nevěřte Kšiňanovi a Doležalovi. Lžou! DÍTĚ POTŘEBUJE MÁMU NA PLNÝ ÚVAZEK! Ano. Je to totiž záslužnější aktivita, než kosmická mise.