Na začatek bych chtěl uvést, že žraločí blog, měl být hlavně o zradě Německého velvyslance, který ač pozván, místo toho, aby své výtky adresoval svým hostitelům, vše naprášil hned přímo do novin.

Stejně jako většina čtenářů (nepočítám sprosťáky skryté za přezdívku) mého žraločího příspěvku, se mi týrání žraloků ani nikoho jiného vůbec nelíbí. Šlo mi hlavně o porovnání našeho (myslím tím západního) myšlení od toho východního.

Zkusme si tedy uvést pár příkladů. Ano, zabít žraloka pro ploutve je čuňárna. V předchozím blogu jsem zmínil krávu, jakožto zvíře u nás chované, velice oblíbené a často konzumované, které je často vyráběno právě takto. V Jižní Americe se desítky kusů dobytka nalodí na loď a cestou do Evropy se postupně na této jateční lodi býci přetváří na úhledně vakuově zabalené kousky masa, které si nosíme z obchodu domů.

Myslím, že za zmíňku stojí také všudy přítomné kuře. Běžné kuře, kterých u nás “žije” stovky tisíc kusů, spatří světlo světa pouze na něco déle nežli měsíc. Světlo světa je v tomto případě poněkud zavádějící, protože kuře se na denní světlo nikdy nepodívá. O jeho životních standardech myslím nemá iluze snad už opravdu nikdo.

Když budu pokračovat, tak u břehů Austrálie (zařazuji Austrálii kulturně na západ) jsou natažené sítě, proti žralokům. Pokud se žralok chytí, za několik minut je mrtvý, protože aby se neudusil musí neustále plavat. To celé se děje jen proto, že si lidé chtějí zaplavat (zabíjejí žraloky a důvod není ani ta polévka).

Ale zpátky k nám domů, vždy jsme u nás v Čechách vařili raky (úplně stejně jako se vaří ten humr). Důvod proč už je nevaříme, není ten, že jsme rakomilové, ale proto že jsme si je sami vyhubili a těch pár chudáků, kteří přežili, chráníme zákonem. Ostatně humry, kraby langustýnky, krevety a chobotnice u nás nezabíjíme tak často jako ve Francii jenom proto, že nemáme moře.
Přirozeně nemůžu nezmínit ústřici, kterou jíme - nevím jak k tomu přišla - dokonce zaživa. A věřte mi, že se ústřic sní u nás a ve vlasti pana velvyslance, opravdu hodně.

Dávám každému na vybranou, který osud je milejší. Ten krátký, kuřecí s nevalným životem a rychlým koncem, nebo ten žraločí, s hezkým životem uprostřed oceánu a krutou smrtí nožem čínského rybáře.