Ústavní soud měl v úterý, 4.března 2008, jednat a rozhodnout o osudu zákona, na jehož základě byli vyvlastněni menšinoví akcionáři. Pro nemoc soudce zpravodaje se rozhodnutí odkládá. Na neurčito… Přesto je vhodná doba k připomenutí tohoto, pro Českou republiku tak příznačného, případu.
Návrhy zákona, jimiž došlo k zavedení squeeze out (možnosti vyvlastnění) menšinových vlastníků do právního systému, byly v obou případech připojeny k jiným, dlouho připravovaným,očekávaným a zásadním zákonům (úprava obchodního rejstříku a zvýšený dozor nad finančními institucemi). Tyto návrhy na vyvlastnění byly předloženy v Poslanecké sněmovně bez řádného projednání i zdůvodnění. Ostatně sami poslanci se následně (tedy již po vyvlastění mnoha menšinových akcionářů) veřejnosti omlouvali. Tento případ se odehrál v létě a na podzim roku 2005, blížily se volby a zřejmě i proto ty omluvy. Jsem přesvědčena, že tak závažný zásah do majetkových práv milionů lidí by se v právním státě neměl schvalovat bez řádného zdůvodnění a projednání mimo jiné i s veřejností.
Česká ústava stanoví, že majetek lze vyvlastnit pouze za třech, a to současně splněných podmínek – na základě zákona, ve veřejném zájmu a za úhradu. Jelikož byl zákon přijat bez jakéhokoliv zdůvodnění , poslanci možná opravdu nevěděli o čem hlasují. Protože právní úprava nebyla nijak zdůvodněna, nedošlo také ke zdůvodnění veřejného zájmu. Pokud jde o výši protiplnění je zcela nesrovnatelná s okolními zeměmi. Menšinový akcionář to má zkrátka velmi těžké pokud se chce domoci svých práv. Pokud zadání pro zpracovatele návrhu zákona znělo : „Udělejte to těm menšinovým akcionářům co možná nejobtížnější a nejdražší, aby si rozmysleli chtít nějaký doplatek“, pak se výsledek stoprocentně podařil.
Po proběhnuté kuponové privatizaci v 90.tých letech mělo více než 6 milionů občanů naději na rozšíření osobní svobody. Majetková práva nejsou důležitá jen sama o sobě , ale jsou určitým východiskem pro efektivní výkon ostatních základních občanských práv. Dnes akcie vlastní pouhý zlomek DIKů, došlo totiž k masivní koncentraci vlastnictví podniků. Měla snad některá politická strana ve svém volebním programu koncentraci akciového vlastnictví?! Poslední tečkou za kuponovou privatizací a poslední kapkou masivní koncentrace je česká varianta práva výkupu přijatá zákonem č. 216/2005 Sb. proti kterému skupina senátorů podává ústavní stížnost, která byla Ústavnímu soudu doručena již na podzim roku 2005. A právě v úterý , 4. března 2008, bylo projednávání opět odloženo na neurčito… Stále si kladu otázku zda neexistuje nějaké supertajné rozhodnutí, nějaké mimořádně vlivné politické skupiny o tom, že obyčejným občanům nepatří akcie do ruky?
Teď je tedy na řadě Ústavní soud. Myslím, že nejen již vyvlastnění, ale stále ještě vyvlastňovaní menšinoví akcionáři čekají na toto rozhodnutí. Dočkají se?