Proč je ústavní zákon umožňující vypsat předčasné volby hrou s ohněm
19. března 1998 Senát schvaloval návrh ústavního zákona, kterým se zkrátilo volební období poslanců a byla tak dána možnost vypsat parlamentní volby. Stalo se. Ústavním zákonem, který ve skutečnosti Ústavu ČR obešel předstíraje, že na omezenou dobu Ústava ČR neplatí.
14. dubna 2009 vláda souhlasila s poslaneckým návrhem ústavního zákona, kterým se opět zkracuje volební období poslanců Poslanecké sněmovny, a to opět s cílem vypsat předčasné volby.
Co mi na tomto postupu vadí? Jsem přesvědčena, že vypsat předčasné volby speciálním ústavním zákonem mimo rámec Ústavy ČR, je hra s ohněm! Přestože se rozhodující politické síly České republiky dohodly na předčasných volbách a průzkumy veřejného mínění sdělují, že předčasné volby si přeje drtivá většina občanů.
V opravdu demokratické společnosti s právním vědomím je tvorba práva podřízena principům, které mají odolávat i případným atakům zákonodárce. Mají zákonodárce zavazovat! Základním principem je dodržování Ústavy ČR. Když nastane vládní krize nelze vypsání nových voleb řešit speciálním ústavním zákonem, protože takový ústavní zákon předstírá, že na omezenou dobu Ústava neplatí. Pokud Ústava v období vládních krizí nevyhovuje, je třeba ji upravit obecně tak, aby pamatovala i na tuto sice specifickou, nicméně opakující se situaci.
Návrh změny Ústavy, který by tuto situaci řešil, Senát schválil již v roce 2001. Opakovaně jej zasílá Poslanecké sněmovně, která jej ale opakovaně neprojednává. A pak najednou, v okamžiku vládní krize, vznikne „náš starý známý“ speciální ústavní zákon, který vzniklou situaci řeší způsobem nehodným opravdu demokratické země! A znovu - pokud je na tomto postupu shoda rozhodujících politických sil - je takový zákon přijat.
Představme si, že se rozhodující politické síly v zemi dohodnou, že majetek lze vyvlastnit i za jiných podmínek než stanoví Ústava ČR, totiž na základě zákona za úhradu a ve veřejném zájmu. Co tomu asi řeknou občané? Obcházíme-li Ústavu je to vždy hra s ohněm a nebezpečný precedens.
Základním principem je vytvoření obecných pravidel a jejich dodržování. Česká Ústava obecné pravidlo zná. Rozpuštění Poslanecké sněmovny podle tohoto pravidla záměrně není nijak jednoduchou záležitostí. Jiné, obecné pravidlo schválené Senátem, již řadu let spočívá neprojednané v nějakém hodně hlubokém šuplíku Poslanecké sněmovny. Tak k čemu zcela jiný ústavní zákon, znovu obcházející Ústavu? Důvod je jediný. Pro pragmatické politiky je mnohem lepší přijetí nového, byť ústavního zákona než obecné pravidlo. A to je velmi, velmi nebezpečné.
Soňa Paukrtová
14. dubna 2009 vláda souhlasila s poslaneckým návrhem ústavního zákona, kterým se opět zkracuje volební období poslanců Poslanecké sněmovny, a to opět s cílem vypsat předčasné volby.
Co mi na tomto postupu vadí? Jsem přesvědčena, že vypsat předčasné volby speciálním ústavním zákonem mimo rámec Ústavy ČR, je hra s ohněm! Přestože se rozhodující politické síly České republiky dohodly na předčasných volbách a průzkumy veřejného mínění sdělují, že předčasné volby si přeje drtivá většina občanů.
V opravdu demokratické společnosti s právním vědomím je tvorba práva podřízena principům, které mají odolávat i případným atakům zákonodárce. Mají zákonodárce zavazovat! Základním principem je dodržování Ústavy ČR. Když nastane vládní krize nelze vypsání nových voleb řešit speciálním ústavním zákonem, protože takový ústavní zákon předstírá, že na omezenou dobu Ústava neplatí. Pokud Ústava v období vládních krizí nevyhovuje, je třeba ji upravit obecně tak, aby pamatovala i na tuto sice specifickou, nicméně opakující se situaci.
Návrh změny Ústavy, který by tuto situaci řešil, Senát schválil již v roce 2001. Opakovaně jej zasílá Poslanecké sněmovně, která jej ale opakovaně neprojednává. A pak najednou, v okamžiku vládní krize, vznikne „náš starý známý“ speciální ústavní zákon, který vzniklou situaci řeší způsobem nehodným opravdu demokratické země! A znovu - pokud je na tomto postupu shoda rozhodujících politických sil - je takový zákon přijat.
Představme si, že se rozhodující politické síly v zemi dohodnou, že majetek lze vyvlastnit i za jiných podmínek než stanoví Ústava ČR, totiž na základě zákona za úhradu a ve veřejném zájmu. Co tomu asi řeknou občané? Obcházíme-li Ústavu je to vždy hra s ohněm a nebezpečný precedens.
Základním principem je vytvoření obecných pravidel a jejich dodržování. Česká Ústava obecné pravidlo zná. Rozpuštění Poslanecké sněmovny podle tohoto pravidla záměrně není nijak jednoduchou záležitostí. Jiné, obecné pravidlo schválené Senátem, již řadu let spočívá neprojednané v nějakém hodně hlubokém šuplíku Poslanecké sněmovny. Tak k čemu zcela jiný ústavní zákon, znovu obcházející Ústavu? Důvod je jediný. Pro pragmatické politiky je mnohem lepší přijetí nového, byť ústavního zákona než obecné pravidlo. A to je velmi, velmi nebezpečné.
Soňa Paukrtová