Poslancem in memoriam!
Jen si člověk vymyslí a sesumíruje téma, už je zase všechno jinak. I když představa, že jeden poslanec dál sedí ve sněmovně a je přitom odsouzený za korupci, je fakt trvale krásná.
A že bude druhý sedět v base a dál bude brát plat a náhrady poslance, je ještě krásnější. Třeba bude v base i hlasovat? (Nakonec, hlasů teď bude velký nedostatek.) A bude připravovat zákony – třeba o úplatcích.
Jakkoli nám všichni naši volení zástupci hrdinně říkají, že jim na funkci nezáleží, ve finiši po ní touží víc než po své obyčejné lidské cti. Třeba, že dané slovo platí. Anebo že se nelže. A nekrade. Nepodvádí.
Ne ne, naši i odsouzení poslanci zůstávají a díky špatným zákonům, které tvoří a přijímají (nebo nepřijímají, podle toho, co a jak se jim víc hodí), jsou neodvolatelní. Jsou problémoví. Jsou moc živí.
Proto navrhuju, abychom volili poslance in memoriam. Samozřejmě musí nejdřív kandidovat – ale i taková delikátní záležitost jako kandidatura někoho, kdo už nežije, se vždycky nějak pěkně vymyslí, vysvětlí. Třeba jako na výstavě mrtvol se vznešeným názvem The Human Body, jejímž cílem je „nadchnout, informovat a poučit...“
Takový poslanec in memoriam by dokonce mohl být užitečnější než ti živí. Nebude ho možné podplatit, nebude pobírat náhrady, například na oblečení (ale pozor, to by se mělo uzákonit dřív, než si to rozmyslí), nezaměstná svoji manželku, nic nesní, neprojezdí na výletech do exotických zemí. A hlavně nebude moci kout pikle, přestupovat z jedné strany do druhé, špehovat a šmírovat, blbě řídit ministerstvo, každý týden měnit názory...
Poslanec in memoriam bude držet slovo. A dokonce i hubu. A to bude na jeho poslaneckém mandátu ze všeho nejkrásnější.
A že bude druhý sedět v base a dál bude brát plat a náhrady poslance, je ještě krásnější. Třeba bude v base i hlasovat? (Nakonec, hlasů teď bude velký nedostatek.) A bude připravovat zákony – třeba o úplatcích.
Jakkoli nám všichni naši volení zástupci hrdinně říkají, že jim na funkci nezáleží, ve finiši po ní touží víc než po své obyčejné lidské cti. Třeba, že dané slovo platí. Anebo že se nelže. A nekrade. Nepodvádí.
Ne ne, naši i odsouzení poslanci zůstávají a díky špatným zákonům, které tvoří a přijímají (nebo nepřijímají, podle toho, co a jak se jim víc hodí), jsou neodvolatelní. Jsou problémoví. Jsou moc živí.
Proto navrhuju, abychom volili poslance in memoriam. Samozřejmě musí nejdřív kandidovat – ale i taková delikátní záležitost jako kandidatura někoho, kdo už nežije, se vždycky nějak pěkně vymyslí, vysvětlí. Třeba jako na výstavě mrtvol se vznešeným názvem The Human Body, jejímž cílem je „nadchnout, informovat a poučit...“
Takový poslanec in memoriam by dokonce mohl být užitečnější než ti živí. Nebude ho možné podplatit, nebude pobírat náhrady, například na oblečení (ale pozor, to by se mělo uzákonit dřív, než si to rozmyslí), nezaměstná svoji manželku, nic nesní, neprojezdí na výletech do exotických zemí. A hlavně nebude moci kout pikle, přestupovat z jedné strany do druhé, špehovat a šmírovat, blbě řídit ministerstvo, každý týden měnit názory...
Poslanec in memoriam bude držet slovo. A dokonce i hubu. A to bude na jeho poslaneckém mandátu ze všeho nejkrásnější.