Nestalo se mi, abych se tak intenzivně vrátila do dětských let a přitom měla radostný dospělý zážitek. Mohlo za to divadelní představení Tři mušketýři, které mělo premiéru 21.dubna v pražském Divadle v Dlouhé.

Režisérka Hana Burešová, která Dumasův román spolu se Štěpánem Otčenáškem zdramatizovala, ho pojala jako dva příběhy v jednom.
První je příběh devítileté holky v domě s pavlačí krátce po sovětské okupaci. Burešová ji vidí dětskýma očima, které si pamatují jen směšně smutné fragmenty – hesla na zdech o svobodě, jméno Dubčeka, památné hokeje, kdy jsme to Rusům naklepali, až k vyhazovu rodičů z práce. Žádné vysvětlování, žádné zbytečné proslovy. K tomu čtveřice kamarádek ze školy, které si hrají na mušketýry. A obyvatelé pavlače, figurky trefně a vtipně dokreslující atmosféru doby i domu.
Druhý je příběh mušketýrů. Hlavní hrdinka, vášnivá čtenářka, jejich osudy prožívá tak intenzivně, že se pavlačový dům mění v bitevní i milostná kolbiště. Hrají tu intriky kardinála i Mylady, srabáctví pana Bonacieux, dětinskost krále Ludvíka, láska královny k Buckinghamovi, tři mušketýři a D´Artagnan s vášní k paní Bonacieux... Klasika.
Klasicky Dumasovy hrdiny pojala i režisérka - v kostýmech a vizáži. Jinak je hraje s nadsázkou a vtipem, nadhledem a ironií. Ale jen takovou, aby neshodila emoci příběhu.
Je tu ještě jeden, třetí prvek představení - muzika. Písničky Beatles. Skvělý nápad!
Zvlášť v první půlce, svižnější a celistvější, je divák překvapen, fascinován a okouzlen. Funguje to! Režie je zkušená a lehká, s pěkným, šťavnatým humorem. Herci – od dětských až po ty z domu, jsou výborní. A Marek Němec v roli D´Artagnana, Jan Vondráček jako Athos, Miroslav Hanuš coby Porthos a Pavel Tesař jako Aramis jsou tak úžasní a přesní, doslova rozkošní, jako by z románu s jeho prvními a nejkrásnějšími ilustracemi vystoupili a žili.
Jediná vada toho báječného představení, které potěší všechny generace diváků, je, že je přece jen delší, než by mělo. Ale co chcete od Dlouhé?

psáno pro deník METRO