Understudy se může na první pohled zdát jako synonymní slovo pro alternaci. Do češtiny se překládá jako „náhradník“ a jeho praktický význam je z hereckého hlediska od alternace naprosto odlišný. Jde o určité „podstudování“ role. Pro ilustraci toho, co je alternace v českém prostředí, využiji poměrně trefný komentář Taťjany Medvecké k alternovanému nastudování role Alžběty v Schillerově Marii Stuartovně: „Jediné, co znamená alternace, je, že má člověk o polovinu času míň na zkoušení. Tady to bylo ještě tak, že pánové se nestřídali. Střídaly se pouze dámy. A co si budeme povídat, ženské jsou pracovitější. Takže pánové, když to jeli podruhé s druhou alternací, tak už se taky dvakrát nepřetrhli. Už to přece jednou dělali. Já se jim ani nedivím.“
Toto bezprostřední konstatování Medvecké je tou nejzákladnější věcí, která alternování provází. Alternant má většinou zhoršené podmínky. Herec má v tomto případě na nazkoušení jen polovinu času, než mají ostatní. „Od začátku jsme četly a zkoušely spolu. Obě alternace. Já i Iva. Ale pak Lubo řekl, že se na sebe vzájemně ani nebudeme chodit koukat. Přesně si pamatuji, jak jsme [režiséra Ľubomíra] Vajdičku se Salzmannkou prosily, jestli bychom nemohly mít doučování ještě odpoledne...“

Jistou výhodou alternování je, že pokud sleduje jedno obsazení při práci druhé, může to přispět k lepšímu uchopení vlastní verze postavy. „Po měsíci, co jsme se vzájemně neviděly, jsem při projížděčce po oblékané zkoušce poprvé viděla Ivinu Alžbětu. V tu chvíli jsem hned viděla, co chci a co nechci. Co mi přijde zbytečné nebo co se mi nelíbí. Co prostě udělám jinak. Tak třeba při projížděčce Iva šla a házela balonkem. A hrála si tam. A jak byla v kostýmu a měla tu paruku, já jsem se najednou zapřela a řekla si ne. Tohle já dělat nebudu. Balonek ne. Půjdu jenom rovně a budu říkat text. Viděla jsem třeba, kde dělá srandu, a říkala jsem si ne, tady z toho sranda přece nemůže být. Budu to dělat úplně obráceně.“


V našich podmínkách tedy alternovat znamená minimálně pět podstatných bodů. Za prvé zkrácený čas (většinou na polovinu) na vlastní zkoušení. Za druhé možnost inspirovat se z pojetí druhého a lépe porozumět tomu, o co této konkrétní postavě v dané situaci jde. Za třetí zde často dochází k jisté interpretační volnosti alternací, kdy je možné postavu pojmout po svém. Za čtvrté alternace znamená pravidelné střídání obou (či více) alternantů při hraní v představeních. Z čehož plyne okamžité srovnávání obou pojetí od kolegů, diváků a někdy, navštíví-li obě tyto varianty, i od kritiky. V neposlední řadě jde o poloviční šanci na výdělek pro hosty při vynaložení mnohem větší energie, soustředění a sil.
Understudy na Broadwayi znamená, že najatý herec je na všech zkouškách, ale bez toho, že by sám fyzicky zkoušel. Pouze sleduje, jak zkouší hlavní obsazení a každou změnu, každý pohyb si zaznamenává. Úkolem understudy, „nastudování po“ či „podle vzoru“, není vytvořit vlastní hereckou interpretaci postavy, ale být opravdu náhradník – vytvořit přesnou a dokonalou kopii koncepce prvního obsazení. Herec v pozici understudy je tady najatý na přesnou nápodobu. Nic nehledá, nic neinterpretuje.
Dalším rozdílem je střídání ob reprízu. Tato praxe je běžná pro naše herce v pozici alternantů. Divadelní fajnšmekři z řad diváků pak často chodí dvakrát na jednu a tu samou inscenaci, aby viděli obě alternace. Zcela jinak je tomu u understudy. Náhradníci se naopak na jeviště často ani nedostanou. A pokud ano, jsou na to diváci u pokladen upozorněni. Stává se pak, že rozčarovaně vracejí lístky. Chtějí vidět hvězdu, na kterou přišli, a nikoho jiného. Understudy je jen poslední možnou variantou divadla, jak se pojistit proti nenadálému stornování představení z důvodu náhlé zdravotní komplikace hvězdy, ale i ostatních protagonistů.
Herec v understudy často umí více rolí najednou, ale vždy jen z jedné inscenace. Tak například ve hře Seminar je pět postav a bylo zapotřebí pouze tří náhradníků. Pro postavu Leonarda, zhýralého spisovatele, kterého hrál Alan Rickman, dále jednu herečku, která měla nastudované obě dívčí postavy, a jednoho herce, který nastudoval obě chlapecké postavy. Tím se divadlo teoreticky pojistilo pro případ nenadálé události. Ve skutečnosti ale jednu veřejnou zkoušku (preview) museli stornovat a vstupenky divákům přeložit na jiný den. Pro veřejnost se uvedl jako důvod Rickmanův zápal plic. Ve skutečnosti však měl herec rakovinu. Herec odmítl nevystoupit, pokud by místo něj měl hrát veřejnou zkoušku někdo jiný, neboť inscenace ještě neprošla premiérou. Jeho vyjádření se přes odpoledne rozšířilo mezi diváky rychlostí 21. století (po internetu a rozhlasem), takže jich večer na zrušenou preview přišla jen hrstka.
Vzhledem k jednorázovému použití herce v understudy by se ho dalo spíše přirovnat k záskoku než k alternaci. Jenže české pojetí záskoku neprochází žádnou zvláštní přípravou v rámci dané inscenace, herec nedochází na zkoušky, text i situace se většinou učí z DVD pár dní, někdy i hodin předem a v neposlední řadě dostává honorář pouze za představení, v němž vystoupí.
Jsou tu ještě další dva zásadní rozdíly. U nás zpravidla nedochází k záskokům v hlavních rolích. A záskok, na rozdíl od understudy, není řádně uvedený v programu hned vedle hlavního nastudování. To, co mají záskok a understudy naopak společné, je nečekaná událost spojená s protagonistou prvního obsazení. Událost, například nemoc, která zabrání herci ve výkonu, povolává understudy i záskok k vystoupení.
Pro naše externí herce v alternaci znamená toto srovnání ještě další paradox. Za zhoršené zkušební podmínky a nutně větší hereckou investici v domácí přípravě na ně čeká pouze polovina peněz. Neboť i počet jednotlivých představení se dělí na polovinu mezi obě alternace. Podle broadwayského principu jsou oba, hlavní nastudování i understudy, zaplaceni přímo královsky. Jeden za herecký výkon a druhý za to, že se v nejlepším případě na jeviště v této inscenaci vůbec dostat nemusí. Understudy je hercem, který je placený za to, že nehraje.



Z cyklu: Konečně plním slib a začínám zveřejňovat pětiletý výzkum podmínek k herectví.Cílem těchto příspěvků je trochu demytizovat broadwayskou scénu a americké herectví v očích českého zájemce pomocí některých základních, ale u nás stále nepříliš obecně rozšířených informací.
foto: archiv ND