V Praze byly schváleny v červnu loňského roku (2014) stavební předpisy, které mj. významně zasahovaly do umísťování i stávajícího stavu billboardů na území hlavního města. Následně byla ministerstvem pro místní rozvoj pozastavena jejich účinnost. Pojďme se pro odpověď na výše nadepsané otázky podívat na jednotlivé aktéry, chování a zájmy. Z toho to bude ponejvíce patrné.

Ministerstvo pro místní rozvoj

Začínáme netradičně, ale tady je jeden z největších problémů. Ministerstvo pro místní rozvoj v nepřítomnosti tehdejší ministryně Jourové (byla již na cestě do Evropské komise), rukou náměstka Smrčka z ČSSD, sepsalo dopis, který dorazil na pražský magistrát pár dnů před volbami do zastupitelstva v říjnu 2014. Obsahoval výzvu Praze, aby v červnu námi schválené stavební předpisy změnila a jako důvod uváděl tři vpravdě technické detaily a potřebu notifikace u Evropské komise. Ta je požadována kvůli ochraně svobodného pohybu zboží po evropské unii. Nejen právníkům, kteří pro nás zpracovávali posudky, se zdálo, že přece jen stavby a stavební předpisy do této potřeby ani při nejlepší vůli nezapadají.

Navíc vyhovění požadavku na notifikaci zabere 90 dnů a ministerstvo dalo Praze lhůtu 60 dnů. Nová ministryně Šlechtová (ANO) sice na počátku svého působení vyhodila náměstka Smrčka a na chvíli se blýsklo na lepší časy, avšak po chvíli se začala kroutit sem a tam, do novin zazněly zprávy o jejím zastrašování a vydírání a Praze byla na konci roku 2014 platnost nových stavebních předpisů pozastavena. Ty předchozí staré však byly těmi novými zrušeny, takže dnes nikdo moc neví, co vlastně v Praze platí.
Obzvláště postup ministryně příliš nasvědčuje postupnému odstupu od uvažování zdravým rozumem. Klidně dnes mohly platit nové předpisy a mohla se chystat aktualizace včetně pár technických a nutno říct směšných detailů. Žádný právní zmatek by tak nenastal. Dílo jest navíc teď dokonáváno v novém návrhu stavebního zákona, kde je pro jistotu Praze odebrána možnost schvalovat si vlastní stavební předpisy (věc, která na území Česka platí již přes stovku let).


Politici a billboardové společnosti

Možná se ptáte proč zrovna tyhle dvě skupiny najednou. Ale o tom to právě celé je. Politici chtějí být vidět na billboardech, protože mají utkvělou představu, že bez nich nelze volby vůbec dělat. Až na výjimky je snadné si s nimi domluvit za tuto protislužbu téměř cokoliv. A to napříč všemi stranami i hnutími. Billboardové společnosti chtějí maximalizovat zisk. Čím je více billboardů, tím více mají zisků. Klíčové pro ně je, aby byly propojeny zejména s politickými stranami. Ty jim relativně často zajišťují dostatek zisků z reklamy během volebních období. Jsou pro ně také zárukou, že jejich majitelé a provozovatelé si mohou na politicích snadno vymoci cokoliv, výměnou za to, že ve volbách „budou“ vidět.

Toto se děje bohužel napříč všemi politickými stranami a marně jsem dříve vysvětloval, že pouze stav, kdy billboardy neexistují vůbec, vyrovnává soutěž mezi dostatečně zabezpečeným hnutím miliardáře a pidistraničkou bez peněz. Pouze nula rovná se nule a lze obtížně rozumět argumentům, kterými jsem i já byl tlačen některými svými bývalými pochybnými kolegy ke změně názoru – prý „máme“ domluveno tolik a tolik ploch – bylo mi jasné, že protistrana bude mít domluveno Xkrát více.


Současná politická reprezentace v Praze

Je tvořená hnutím ANO (Krnáčová, Kleslová), Zelenými (Stropnický a Štěpánek), ČSSD (Březina, Hulínský). Politické strany v současném zastupitelstvu schválily v úterý 9.6.2015 záměr novely předpisů, kde je mimo památkovou rezervaci regulace billboardů veškeré žádná (resp. je tam napsáno, že mohou být kdekoli, jakkoli velké, jen musí být 100 m od sebe). Několikrát na počátku volebního období za mnou byl konzultovat věci současný náměstek Stropnický ze Strany zelených s tím, že předpisy jsou dobrá věc a hodlají udělat (zelení obecně, např. také radní Prahy 6 Petra Kolínská, nikoli však starosta Prahy 4 Petr Štěpánek) vše pro jejich zachování. Právníci se shodují na tom, že stačí pouze věc dotlačit k ústavnímu soudu, který by měl podle předběžných stanovisek posvětit postoj Prahy proti Ministerstvu pro místní rozvoj.

Velmi brzy po volbách se však ukázalo, že ani rozumný veřejný zájem neobstojí před osobními ambicemi. O to smutnější to je v tom kontextu, že v červnu 2014 schválené stavební předpisy byly velmi zeleným a z hlediska dalšího rozvoje města velmi progresivním dokumentem. Snad jen namátkou – například každá ulice nad 12 metrů šířky měla být lemována alejemi stromů. Náměstek Stropnický by sice rád byl bojující hrdina na barikádě proti billboardům (resp. proti čemukoliv), ale v červnu 2014 schválené předpisy nevytvářel on, tedy bojovat bude jen na oko. Je třeba udělat vlastní předpisy, prý mnohem více zelené. Netřeba však dodávat, že koalice složena z 5 stran (ještě plus KDU a Starostové) se na žádných přísných nových stavebních předpisech nemůže shodnout. Měl jsem velké problémy právě se schválením předpisů v červnu 2014 a to jsme měli sice menšinovou, avšak jednobarevnou radu hlavního města Prahy.

Role primátorky Krnáčové je jako obvykle nic neřešit, neznat, nekonat a hlavně se nesnažit ničemu rozumět. A přitom je to nejpřímější a nejsnazší linka na ministerstvo pro místní rozvoj – obě paní doslova vybral a jmenoval Andrej Babiš. I přes slib zastupitele konat ve prospěch Prahy a zbavit tak Prahu velmi problematické situace, kdy nikdo neví, podle čeho a jak se má v Praze stavět, se snaží problém zamést pod koberec a hledá vinu kdekoliv na všech deb……ech okolo.

ČSSD jako strana, která v zastupitelstvu hlavního města Prahy má čím dál menší zastoupení (dnes 8 zastupitelů z celkem 65), má v tomto období největší moc, jakou kdy v historii měla. Nezkušení zastupitelé z hnutí ANO nemohou zkušeným a (často všeho-) schopným zastupitelům z ČSSD v ničem konkurovat. Obzvláště, když jim ČSSD v čele s Karlem Březinou drží „transparentně ukliknutou“ primátorku. A je třeba ještě připomenout výše napsané – byl to náměstek na ministerstvu pro místní rozvoj Smrček z ČSSD, který boj za billboardy v Praze rozpoutal svým dopisem. Někteří si teď tváří v tvář způsobeným problémům sice uvědomují, že situace je vážná, ale už je příliš pozdě na změnu názoru.


Městské části

Městské části a zejména starostové při projednávání stavebních předpisů v letech 2012-1014 (2,5 roku se tvořily a projednávaly) posílali na jednání s Institutem plánování a rozvoje často řadové úředníky a dokumentu nevěnovali pražádnou pozornost. Ostatně proč taky, většina z nich vůbec nevěděla, že existují nějaké stavební předpisy. Na dotaz při projednávání, zda si přejí na své městské části billboardy, odpověděla drtivá většina všech městských částí, že nikoli. Docela správně a logicky.

Krátce před volbami v roce 2014 a dva měsíce po schválení předpisů se však začaly dít divy. Některé městské části (politici potřebují být na billboardech, jak jsme už brali výše) začaly postupně více a více zmiňovat různé více či méně závažné technické požadavky na již schválený materiál. Přibývala každá městská část postupně vždy po několika dnech. Až příliš to vypadá, že přesně poté, co je navštívila billboardová lobby.


Veřejnost a moje maličkost

Neznám v Praze mnoho lidí, kterým billboardy nevadí. Proto i prvotní reakce městských částí, které ještě nebyly ovlivněny billboardovými společnostmi, byly stejné – žádné billboardy na svých územích nechceme. Spíše (ne)šťastnou náhodou jsem se dostal do role úhlavního nepřítele tohoto dle mého názoru ohyzdného způsobu reklamy, neboť kdyby městské části vyjádřily jiný názor, schválili bychom logicky v červnu 2014 jinou verzi stavebních předpisů dle požadavků městských částí. Nicméně toho nelituji, i ten samotný boj stál za to a pevně věřím, že nás v Praze za nějaký čas zase bude dost, kteří prapor kvalitního veřejného prostoru oproštěného od mnohametrových oblud znovu zvedneme.