Program SZ je zaměřený na zdravý životní styl a krásné, čisté město, s parky a cyklostezkami. Představitelé této strany však nehodlají řešit už nic jiného a o jejich skutečné vůli stát si i za tím málem můžeme mít důvodné pochybnosti.

Voskovec s Werichem jednou chválili štěnici, jako malé roztomilé zvířátko, které tu kousne, tu štípne, tu na vás za obrazem jukne. Jeho hlavní výhodou podle V+W bylo, že za vámi neleze do bytu a neotravuje: „Nechte se pojistit na život.“

Mladí jupíci ze Strany zelených mají ale k pojišťovákům jistý sentiment, a tak se teď v kampani sami vydávají za agenty, kteří mají být sami pojistkou proti všemu, na co by si mohl ctihodný občan stěžovat. Lídryní strany je Petra Kolínská, někdejší členka koalice ODS-SZ na pražském magistrátu.

Spolu s Ondřejem Liškou a některými dalšími pražskými zelenými lídry vsadili na image yupies (mladí městští profesionálové). Kolínské je ale tento design vlastnější než současnému předsedovi, jehož zatím jediným reálným zaměstnáním bylo zastupování zelených v Evropském parlamentu.

Kolínská má za sebou slušnou kariéru v managerských funkcích pražských nevládek sídlících v Bursíkově paláci.

Ovšem Kolínská se nikdy nenechala upatlat nějakým naivním aktivismem. Její aktivity byly a zůstávají zaměřené na vyčištění města od přebujelé automobilové dopravy, zkrášlení Prahy a její větší přívětivost pro obyvatele. Nikdy se nehodlala zabývat názory „ulice", nedej Bože, že by své názory někde v anonymitě davu vykřikovala.

Její aktivity mířily do lobby parlamentu, kde se pohybovala jako ryba ve vodě. V přesvědčování poslanců pro svou věc byla poměrně úspěšná. Jen její nerudní kritici neustále žehrali, že změny, které si vymyslí a prosadí partička z paláce naproti Sněmovny, nejsou o nic legitimnější, než ty, které si prosadí průmyslová lobby.

A tak není divu, že Kolínská skončila v politice, kam ji pozval někdejší pan domácí Bursík. Společně pak začali prosazovat dopravní program.

Program udržitelné mobility je jistě pozitivní. V pražském podání má v sobě ovšem nejeden háček. Jeho hlavními protagonisty se postupně stali lidé, kteří chtějí krásné, čisté město, s moderní hromadnou dopravou, parky a cyklostezkami. Ruku v ruce s tím jde omezování automobilové individuální dopravy a vytváření pěších zón, což je dnes standardem ve většině moderních evropských měst a městeček. Tato politika ovšem nehodlá řešit nic jiného. Cyklisté v barevných dresech vybaveni sušenkami z bio-cizrny statečně vyráží do ulic na svých titanových miláčcích s kevralovou ochranou hlavy. S přehazovačkou Campagnolo a brzdami Shimano se nebojí ničeho. Jediné, co je ještě může vyděsit, je obrázek nějakého ušmudlaného černouška, který na plakátě u silnice žadoní o školu v buši. Ale když si cyklisté dokážou vybojovat čistou Prahu, ať si to ti votravové zařídí taky sami.

A pak už nezbývá než rychle objet zarostlého bezdomovce a vyhnout se pokřikujícím rómčatům. Ale až to jupíčtí cyklisté a in-lineři dotáhnou do zdravého konce, zmizí z našeho krásného města i tihle obejdové.

Zdravý životní styl byl původně koncipován jako odpovědná spotřeba. Ale marketing zaměřený na osobní prospěch i z této aktivity dokázal udělat soběstřednou činnost, která kromě vlastního prospěchu neřeší nic kolem.

A tím je poznamenaná i současná pražská Strana zelených a její program. Nenabízí nic nového, jen řád a prospěch středního stavu, pravda s nátěrem zdravého života, který i u nás začíná být stále populárnější.

Řešení sociálních problémů věnují zelení ve svém pražském programu sotva pět vet s tím, že by to měly dělat nevládky...

Petra Kolínská se v rámci své pojišťovací předvolební kampaně stala hlasatelkou diskuse a spolupráce. Představa některých pražských zelených o spolupráci je přinejmenším podivná. Před minulými volbami mobilizovali všechny příznivce „zelené politiky", aby zanechali sporů a podpořili je. Před těmito volbami došli zelení ke koalici s SNK. Nezávislí měli zájem, aby na kandidátce byl i představitel Politického hnutí Zelení, někdejší člen předsednictva Strany zelených a bývalý zastupitel na Praze 1 Milan Smrž. Najednou ovšem pro zelené byla mobilizace za zelenou politiku vedlejší a zelení rezolutně jeho kandidaturu zamítli. Spolupráce podle zelených tedy znamená, spolupracujte s námi, my s vámi nebudeme...

Suma sumárum, pokud chcete zelenou sociálně citlivou a participativní politiku, je v současné sestavě holý nerozum volit zelené vedené Kolínskou. Jako členka koalice s ODS mlčela ke kulturní rebélii umělců, kteří protestovali proti komercializaci rozpočtu na kulturu. Se zeleným radním Štěpánkem mlčeli i tehdy, když byl na popud ODS odvolán člen jejich vlastní strany a Paní Jana Ryšlinková (SNK-ED) z Výboru pro kulturu a volný čas za své angažmá ve prospěch umělců.

Strana zelených klidně nechala po tři roky probíhat projekt Opencard, aniž by si všimla jakýchkoli podivností a hrdinnými bojovníky se stali až tehdy, když už celá událost pronikla na veřejnost.

Protagonisté kampaně proti tunelu Blanka vyčítají Kolínské, že zahájila zastírací kampaň Zachraňme Letnou. Místo aby nechala prověřit procedurální pochybení při povolování stavby tunelu, bouřila obyvatele proti imaginárním projektům akvária a stadionu na Letné.

Když se dnes Kolínská propaguje jako pojišťovací agentka, mějme se na pozoru. Pamatujme na to, že největší oddělení každé pojišťovny je to, které klientům vysvětlí, proč je jim jejich pojistka k ničemu.

Odpověď Petry Kolínské je pod článkem na Deníku Referendum.