Je politika svinstvo?

30. 05. 2017 | 09:14
Přečteno 1821 krát
Petr Pithart byl v sobotu na ČT24 vystaven nechtěnému trápení, když se jej moderátor ptal na možnost či nemožnost budoucí případné koaliční spolupráce KDU-ČSL s Hnutím ANO.

Panu Pithartovi zjevně nebyla otázka příjemná, ale nechtěl odpověď odmítnout s nějakou nejapnou výmluvou. Trochu složitě, ale přesto zcela srozumitelně sdělil zdánlivě banální skutečnost, že politická realita může vést k vytváření všelijakých koalic.

Politikové podle této teze bývají k rozhodnutím v podstatě donuceni výsledky voleb, a protože „je třeba zachovat stabilitu“, mohou vytvářet i koalice, které nemusí být jejich voličům úplně pochuti. Jak se dnes v podstatě všichni zaklínají, „koalice se vytvářejí až po volbách“, protože „záleží na tom, jak voliči rozdají karty“. Říkají to jen proto, že nechtějí sdělit svým voličům, s kým a za jakých okolností a podmínek se o vládu případně podělí.

Je pravda, že o všem rozhodují voliči? Je pravda, že koalice vznikají až po volbách, a to v zájmu státu a jeho občanů? Je pravda, že v některých situacích politikové nemají jinou možnost, než kousnout do hořkého sousta a obětovat své dobré jméno na oltář vlasti?

Bylo by naivní se domnívat, že politika je nesmiřitelným soubojem pravdy a lži, že se jedná o souboj idejí, snů a charakterů. V jednom dávném Jiránkově kresleném vtipu se pravilo: „Politika není svinstvo. Je to tvrdý boj o to, aby nám nemohly vládnout svině.“

Je to tvrdý boj a těžká práce, ke které je třeba mít vlohy a předpoklady. Bez politiky bychom se všichni rvali a hádali se všemi, a nakonec by vládl ten nejsilnější, protože by za daných podmínek byl nejlépe kvalifikován k vládnutí. Jelikož by se to nelíbilo nikomu kromě toho jednoho, jsme většinou ochotni ledacos překousnout a o politiku se aspoň občas zajímat a starat.

Jakési občanské minimum nám radí, abychom se zajímali především o věci ve svém dosahu, čemuž se říká lokální politika. Ta se odehrává uvnitř širšího rámce, který je označován za „velkou politiku“. To je ta celostátní, do níž občanstvo vstupuje přímo jen občas, hlavně prostřednictvím voleb. Před volbami – pokud žijeme v demokratické společnosti – proběhne několikaměsíční kampaň, v níž se zájemci o vládnutí vychloubají a vzájemně pomlouvají s cílem získat na svou stranu ty nerozhodnuté. Rozhodnuté občany má každá strana jisté, a tak o jejich hlasy nijak zvlášť usilovat nemusí. Jen si musí pohlídat, aby je nepoztrácela.

Po skončení voleb se sečtou hlasy, strany se srovnají do pelotonu podle počtu získaných mandátů, propadlíci jsou vykázáni ze hřiště a pár šťastnějších se začne dohadovat, jak si rozdělit prémii – vládu nad státem. Obyčejně přehlížejí skutečnost, že občané je volili jako správce, nikoli jako majitele státu.

Strany, které nakonec koalici vytvoří, svým voličům vysvětlují, že se přece musely spojit s tím či oním, protože „jinak se vláda sestavit nedala“. Hrozné pomyšlení. Skoro jako představa Karlova náměstí s korunami stromů plnými vojáků bez disciplíny.

S využitím stejné demagogie by se ovšem dalo říci, že ve volbách v roce 2013 například téměř 80 % voličů odmítlo ČSSD, že téměř 82 % voličů odmítlo ANO a že asi 89 % voličů odmítlo KDU-ČSL. Přesto tyto strany sestavily vládu, kterou máme dnes.

Pokud by političtí lídři byli spíš zásadoví než oportunističtí, řekli by předem, s kým vládnout prostě nebudou a mohla být sestavena vláda jiná nebo se mohly konat nové volby. Možná by jejich výsledek byl ještě horší, ale třeba také ne. V každém případě by to ale byl výsledek dosažený na základě přehledných výchozích pozic.

Člověk by si také mohl myslet, že se pánové a dámy začali seznamovat až poté, co je voliči „donutili“ tuto koalici vytvořit a že se tak dá vysvětlit, proč se v ní ocitly i bizarní figury. Nic není vzdálenějšího skutečnosti. Věděli toho o sobě dost (zřejmě nebude jen jeden, kdo má „složku na každého“) a mohli se rozhodovat buď racionálně nebo emotivně (a naivně), pragmaticky nebo oportunisticky. Rozhodli se pro poslední variantu.

Nikdo nenutil ČSSD do koalice s ANO, nikdo nenutil ANO jít do vlády s ČSSD. Nikdo nenutil „juniorního partnera“ KDU-ČSL, aby se upsala verbálně antiklerikální a rovnostářské ČSSD, a ANO, neprůhlednému hnutí důvěřivých zklamaných občanů i kariéristů, hnaných touhou po moci a po penězích.

Nebylo to rozhodnutí pragmatické, protože to předpokládá úsilí o dosažení praktického, užitečného a pozitivního výsledku. Bylo to rozhodnutí oportunistické – skryti za legendu, že „budou moci prosadit hlavní body svého programu“, ochotně si rozdělili moc a doufali, že to čtyři roky nějak ustojí. Ustáli, za cenu vzájemných služeb a protislužeb.

Tento systém fungoval jen tak dlouho, než se přiblížily další volby a dosavadní spojenci usoudili, že je nejvyšší čas pragmaticky (ve skutečnosti zase oportunisticky) se začít zbavovat zátěže, kterou si dobrovolně uvázali na krk. Jen tak mohl vzniknout tzv. lex Babiš nebo náhlé prozření nad „daňovou optimalizací“. Výsledkem byla tzv. vládní nebo ústavní krize, která nebyla ničím jiným než pimprlovým divadlem, v němž se tři loutkovodiči střetli o titul principála. Překvapí někoho, že nakonec vyhráli všichni tři?

Teď jen doufám, že se představitelé stran, jež půjdou do podzimních voleb, vyjádří jasně s kým případně do koalice půjdou a s kým rozhodně ne. Jinak nám všem, bez ohledu na to, kterou stranu volíme, hrozí, že nakonec část našeho hlasu dostane někdo, komu bychom jej nikdy dobrovolně nedali. Jsem přesvědčen, že stejně jako členové vedení politických stran, i občané mají právo vědět, do čeho ta která strana jde a kam až je ochotna zajít. To ovšem vyžaduje odvahu a ta je v naší politice velmi vzácná.



Psáno pro Forum 24

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza C Cimburek Ludvík Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav O Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Růžička Michal · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy