Evropská integrace a separatismus

01. 11. 2017 | 18:56
Přečteno 1011 krát
Evropa se ještě v roce 1990 zdála být zamrzlá v hranicích vzniklých po druhé světové válce. Přesto se stala kontinentem s nejmenší stabilitou státních hranic.

V Americe nedošlo za desítky let k jediné změně státních hranic, nevznikl tam žádný nový stát. V Africe, kde se s různou intenzitou válčí už půl století, vznikl jeden jediný nový stát – Jižní Súdán (Somaliland sice existuje, ale nikdo jej neuznává). Integrita všech je ohrožována hlavně zevnitř.

V celé Asii by žádný nový stát nevznikl, nebýt odchodu Indonésanů z okupovaného Východního Timoru a hlavně, nebýt rozpadu SSSR. Ani tam ale nevznikly nové hranice. To jen ty staré dostaly nový význam. Od té doby jsou hranice nových států stabilní a Asie zůstává přehledná.

Válka na Blízkém východě hranice států nepřekreslila. Jediný pokus, obsazení Kuvajtu Irákem, skončil katastrofou pro celý region a snad i proto zde staré hranice platí i nadále. Hrozba změny s děsivými důsledky stále visí nad téměř všemi.

Evropský vývoj byl jiný. Rozpad SSSR se neobešel bez násilí. Není divu – obnovení pobaltských států znamenalo změnu geopolitického uspořádání. I další změny hranic v evropské části bývalého SSSR byly motivovány stejně – uloupení Krymu, násilné zmenšení území Gruzie. Konflikt na východní Ukrajině je jen jinou formou tzv. Podněsterské republiky, kterou už ani nevnímáme.

Sjednocení Německa a rozdělení Československa se obešly bez násilí a bez obětí. V obou případech se jednalo o události v podstatě místního významu. Československo nezajímalo nikoho, dokonce ani některé Čechoslováky. Sjednocení Německo bylo vnímáno jako návrat k normálu. Geopoliticky se neměnilo nic. Německo už tehdy dominovalo Evropským společenstvím a připojení NDR je nanejvýš poněkud oslabilo.

Rozpad Jugoslávie a vznik sedmi nových států byl nejkrvavější kapitolou moderních evropských dějin. Byl to do jisté míry i geopolitický střet mezi NATO a Ruskem. Zájem Ruska ale nebyl tak silný, aby riskovalo otevřený konflikt a spokojilo se nakonec s vlivem na Srbsko a Černou Horu.

Když jsou hranice evropských zemí tak volatilní, proč tolik povyku kolem Katalánska? Prohráli katalánští vlastenci svou věc proto, že respektovali (spíš méně než více, ale přece jen) demokratickou proceduru? A proč se celá Evropská unie jako jedna bytost postavila proti uznání katalánské samostatnosti? Odpověď je nasnadě – právě proto, že se evropské hranice mění tak snadno.

V České republice kromě poněkud operetního moravistického hnutí žádnou iredentu, separatismus ani secesionismus nemáme. Snadno proto přehlížíme problémy, které s nimi mají ti druzí. Nejen Belgie, ale třeba i Slovensko. Dodnes neuznalo Kosovo jako samostatný stát. Důvod je jediný – obava z možné maďarské iredenty. Území Kosova a Metohije bylo odjakživa synonymem srbského státu a jeho darování Albáncům je pro Slovensko nebezpečným precedentem. Na Slovensku nezapomněli na výrok náčelníka generálního štábu maďarské armády někdy z roku 1991, že „obrana Maďarů kdekoli v Panonské nížině je úkolem maďarského státu.“ Výrok se dotýká i Rumunska, a tak nepřekvapuje, že ani Rumunsko dosud Kosovo neuznalo.

V Evropě ještě Kosovo neuznávají Arménie, Bosna a Hercegovina, Bělorusko, Gruzie, Kypr, Moldavsko, Rusko, Řecko, Srbsko, Španělsko a Ukrajina. Výčet ukazuje, kde všude dnes existuje nebezpečí změny státních hranic z důvodů vnitřních nebo vnějších.

Uvnitř téměř každé evropské země doutná nějaké hnutí, požadující nezávislost. V téměř každé evropské zemí existuje nějaká etnická menšina, která by se raději viděla ve vlastním národním státu nebo v zemi sousední. Pochopitelně že i s jí obývaným územím. Vždy je za tím nákaza nacionalismem 19. století a neuspokojené politické ambice jednotlivců. Někdy i zájem z ciziny.

Evropský klid a mír posledních dvaasedmdesáti let, porušený „jen“ válkou v Jugoslávii, je skutečně srovnatelný se zázrakem. Ten má z největší části na svém kontě proces evropské integrace a s ním přímo i nepřímo spojená ekonomická prosperita.

Vidím, jak se některým čtenářům právě otevřela v kapse kudla, ale je to tak. Teprve společný zájem dokázal evropské státy a jejich občany přesvědčit, že dohoda je lepší než vyhraná válka. Proto také ty státy, které mají největší problémy se separatisty a jejich občas brutálními metodami (baskický nebo korsický terorismus), stojí v první řadě obhájců evropské integrace.

Jak můžeme vidět na příkladu Katalánska, hrozba „vypadnutí“ z EU je silným antidotem na separatistickou otravu. Logicky pak skutečné „vypadnutí“ státu z EU (Velká Británie) může posílit snahu o nezávislost jeho části (Skotsko).

Evropská unie je prostředí, které poskytuje menšinám, tedy i etnickým, pohodlnější cestu k rozvoji. Ne sice k politické samostatnosti, ale k tomu, čeho by někteří skrze samostatnost chtěli dosáhnout – ekonomického blahobytu, politického vyjádření svého názoru, ochrany své kultury a jazyka. Bytí v rámci EU, třebaže ve svazku státu, jenž nemohou považovat za svůj „národní stát“, je prostě lepší variantou než barikády, zkáza a krveprolití.


Forum24, 1.11.2017

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim Č Černoušek Štěpán · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gálik Stanislav · Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chmelař Aleš · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Němec Václav O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Witassek Libor · Wollner Marek Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy