Stačí říct slovo rasismus a o publicitu je postaráno: všichni se k tomu rádi vyjádříme, polovina z nás bude tvrdit, že žádný rasismus není, čtvrtina řekne, že je, ale že je oprávněný, protože ta odlišná skupina je fakt hrozná, a čtvrtina si prostě zanadává.

Komentáře pod mým předchozím příspěvkem Řekni tisíc nadávek na Romy a budeš senátorem míru rasismu nebo aspoň xenofobie v některých z nás docela potvrzuje. Je mi jasné, že řada lidí má s Romy nepěkné zkušenosti, stali se obětí agrese, mají hlučné sousedy nebo jiný problém, ale i tak se mi zdá ostrost a nenávistnost mnoha projevů přehnaná („chce to přestat kecat a začít něco dělat – třeba udělat si zbrojní pas“).

Jasně, když vás Rom praští po hlavě a obere o peněženku, nebudete o Romech mluvit nějak hezky. Ale o Romech platí totéž, co o jakémkoliv národu: jsou mezi nimi bezva lidé i pitomci, ovšem stejně jako mezi Čechy, Němci, Američany, Mexičany a kýmkoliv jiným. Potíž je spíše v tom, že na úlety sebe sama (tedy na úlety Čechů) nahlížíme s nadhledem a tolerantně, ve stylu komunistické životní pravdy „kdo nekrade, okrádá rodinu“, zatímco každý prohřešek Roma ihned poslouží k podpoře názoru „Romové jsou ludry“. Paušalizace je na nic, posuzujme jednotlivce, ne skupiny.

Zkusme to mimochodem domyslet ještě dál: Romové jsou v tomhle ohledu vlastně jen ilustrací. Obecný problém české povahy je v tom, že se hrozně bojíme jakékoliv odlišnosti. Z průzkumů třeba plyne, že pokud jde o národnosti, Češi mají rádi ponejvíce sami sebe, na druhém místě Slováky, pak Poláky a Němce – tedy blízké sousedy.

Máme strach ze všeho, co je daleko, čemu nerozumíme, co jsme neviděli nebo co se nechová stejně jako my. Ti z nás, kteří mají obecný negativní postoj k Romům, jej vysvětlují negativními zkušenostmi. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že to je výmluva: viděl jsem mnohokrát, jak Čech (prodavač, fotbalový fanoušek, úředník, policista…) docela ošklivě odbyl, urazil, odmítl Afričana, Kostaričana nebo Španěla. Přitom pochybuji, že všichni měli s příslušnými národnostmi špatnou zkušenost: spíš myslím, že zafungovala podvědomá pojistka není to Čech – co tu chce – nerozumím mu – rychle s ním pryč.

Svým způsobem je tenhle strach logický – čtyřicet let jsme nic nezvyklého vidět ani nemohli, takže se čehokoliv nezvyklého teď po právu bojíme. Chce to tedy jediné: odvahu a otevřenou mysl!