17. 11.

Můj sedmnáctý listopad.

Václav Krása Přečteno 808 krát Přidat komentář

Na podzim 1989 bylo všem vnímavým lidem, kteří se trochu zajímali o dění ve společnosti zřejmé, že kolem výročí Dne studenstva se stane něco, co by mohlo vést k pádu režimu. Tehdy jsem byl se svými přáteli pravidelným hostem klubu mládeže Amfora na Praze 4., kde mělo domovskou scénu sdružení Krychle – scénky písničky a velká legrace.
Po představeních jsme zůstávali dlouho do noci a samozřejmě se mluvilo i o politice. Asi tam byli nějací donašeči, ale nebyli jsme významní, aby nás někdo popotahoval. Tehdy na začátku listopadu se začalo mluvit o chystaných akcích k 17. listopadu. Samozřejmě, že jsme věděli o přípravě oficiální akce na Albertově, ale zároveň se připravovala neoficiální část, která spočívala v pochodu Prahou. Mohl jsem se pochodu účastnit, ale nakonec většina usoudila, že to není zrovna vhodné, účastnit se pochodu na vozíku. Prozíravé rozhodnutí.
Tak se stalo, že onen pátek 17. listopadu 1989 někteří z nás strávili v mém vesnickém bytě za poslechu Hlasu Ameriky. Přes sobotu a neděli jsme sháněli informace a hned v pondělí jsem sdělil svým spolupracovníků v Domově důchodců, kde jsem šéfoval, co se vše děje a odjel do Prahy, abych byl účastníkem převratných událostí.
Byl to opojný týden až do generální stávky. Byl jsem všude, kde se něco dělo. Podlehl jsem zcela atmosféře….teď se budou mít lidi rádi, budeme všichni svobodní a……nikdo jsme vlastně nevěděli, co bude dál. Byli jsme jen plni očekávání.
Hned od počátku jsem se zapojil do vzniku OF v Benešově, byl jsem kooptován do tehdejšího Okresního národního výboru, odvolával jsem tehdejšího předsedu ONV a zdálo se, že na cestě svobody a prosperity nám v cestě nic nestojí. Byli jsme strašně naivní a jen někteří upozorňovali, že přijdou obtíže a krize. Dnes se za tehdejší naivitu trochu stydím. Bylo to však asi zákonité. Celý život za nás a o nás v zásadě rozhodovali jiní. Takže představy, jaké to je rozhodovat nejen o svém životě, ale přijímat rozhodnutí i za jiné, byly velmi mlhavé.
Přesto jsem moc rád, že jsem všechny ty převratné události mohl prožít a být jich účasten. Nakonec mě přivedly do tzv. „velké politiky“, naučily mě dělat rozhodnutí a brát na sebe odpovědnost za ně. Dnes vím, že je potřeba stále brát na sebe odpovědnost za další vývoj v naší zemi, proto pořád v politice zůstávám. Vývoj po třiceti letech nás dovedl do stavu „podivného nebytí“, jak by možná řekl Václav Havel, ale je možné, že každý bychom měli na mysli něco jiného. A to je možná ten problém. Každý se vykládáme různě stejné pojmy. Neumíme se domluvit.

10. 11.

USA už nebudou first.

Václav Krása Přečteno 1666 krát Přidat komentář

Téměř dokončené volby prezidenta USA, které ještě čeká přepočítávání a možná soudní přezkumy, ukázaly hloubku propadu americké společnosti. Již mnoho měsíců jsme mohli sledovat obrovskou proměnu americké společnosti a téměř rozklad některých institucí. Stále živené hnutí BLM a probíhající koronavirová epidemie vyvolaly u části společnosti strach a tím také ochotu volit korespondenčním způsobem.
To všechno nepochybně vedlo k nestandardnímu průběhu voleb. Volby probíhaly již několik dní před volebním dnem. Velký počet voličů využil korespondenční způsob volby, která vyvolává velké pochybnosti. Není možné, aby jeden kandidát vedl o několik procentních bodů při sečtení 70 procent hlasů v daném státu, ale při sečtení zbylých 30 procent korespondenčních hlasů, byl výsledek volby zcela obrácený a druhý kandidát najednou o několik procentních bodů vyhrál. To je statisticky vyloučeno, to není to možné! Vyvolává to spoustu otázek. Je velmi zarážející, že nikdo ze zpravodajů, kteří nás informovali, že Joe Biden v závěrečném sčítání korespondenčních hlasů v nich vítězí i 1 : 4, si nepoložil otázku, jak je to možné?
V Americe žijící český publicista Dušan Neumann sdělil Parlamentním listům: „V seznamech voličů v USA jsou mrtvé duše a všeobecně se to ví. V některých státech byly volební lístky rozeslány všem občanům z minulých volebních seznamů z roku 2016. Pokud nikdo z příbuzných nebo třeba z radnice neoznámí úředníkovi majícímu na starosti seznamy úmrtí voličů, figuruje tam jeho jméno třeba několik let. Problém těchto mrtvých duší je notoricky znám, a dokud byly výsledky voleb rozdílné v řádech několika procent, byl vliv volících nebožtíků zanedbatelný, ale v okamžiku, kdy jde o stovky hlasů, začíná to být problém, který nelze ignorovat. Dalším vážným problémem bylo nedostatečné ověřování totožnosti, podpisů a adres voličů. Když volíte korespondenčně a pak se rozhodnete volit osobně, ruší se tím váš korespondenční hlas. Pokud si s tím dá někdo práci to ověřit, když to ve volební místnosti neoznámíte? Mluví se i o dalších úskalích korespondenčního hlasování.“
Považuji za správné, že se Donald Trump brání, ale mediální tlak je dnes takový, že nemůže vyhrát i kdyby měl stokrát pravdu. Pochybuji o tom, že by některý soud měl odvahu říci, že došlo k podvodům a volby je potřeba opakovat. Média, která dnes neinformují, ale dělají politiku, by takový soud zničila. To, že média dělají politiku se ukázalo tento víkend, kdy řada amerických televizních stanic vypnula projev dosavadního prezidenta Trumpa v okamžiku, kdy začal hovořit o „ukradených volbách“. Jejich odůvodnění bylo, že se jedná o lživá tvrzení. Kdo jim dal právo posuzovat co je a co není pravda? Nikdo, vzala si jej sama. Není to však problém USA, je to problém celé naší civilizace.
USA už nejsou first a nemohou se prohlašovat za ochránce lidských práv. Dnešní neuvěřitelné dopočítávání hlasů, kdy téměř ani po týdnu nejsou volby ukončeny, je ostudné a deklasující. Skutečnost, že výsledky korespondenční volby vychází téměř 1 : 4 pro jednoho z kandidátů, je minimálně podivná.
Pro nás je to však také velká výstraha. Lze předpokládám, že před volbami v říjnu 2021 bude snaha co nejvíce destabilizovat naši společnost. Média nebudou informovat, ale dělat politiku. V takovém prostředí se nejvíce daří stranám, které zahalené do hávu svobody a demokracie nenabízí konkrétní řešení, ale jen hezká slovíčka o spojování, naplňování všech i těch nemožných práv, sounáležitosti, solidarity apod. Teprve až vyhrají, tak poznáme, co taková slova v jejich pojetí znamenají. Doufám jen, že si alespoň několik let budeme pamatovat proč nechtít korespondenční volby.

01. 11.

V dnešní situaci musíme využít všechny možnosti.

Václav Krása Přečteno 820 krát Přidat komentář

Považuji současnou pandemickou situaci za velmi závažnou, a proto jsem navrhl paní ministryni Janě Maláčové, aby se vláda pokusila ulehčit situaci v zařízeních sociální péče. Z informací z veřejných zdrojů je zřejmé, že není možné zabránit, aby se do domů pro seniory či domů pro osoby se zdravotním postižením nedostal covid-19. Už dnes se asi třetina zařízení potýká s koronavirem. Nakaženými jsou klienti i zaměstnanci. V současné době je v zařízeních sociálních služeb nakaženo více než tři tisíce klientů a dva tisíce zaměstnanců. Již před měsícem jsem upozorňoval, že domovy pro seniory a další podobná zařízení jsou pasti na seniory v případech různých epidemií.
Navrhl jsem, aby vláda vyzvala rodiny, které mají svoje příbuzné v domovech pro seniory, případně v domech pro zdravotně postižené, nebo v týdenních stacionářích, aby si je na určitý čas vzaly do domácí péče. Dnes, v době distančního vzdělávání je jisté, že u větší části rodin by se našla kapacita k poskytnutí nezbytné péče, protože u velkého procenta rodin, je vždy někdo doma.
Muselo by se jednat o klienty, kteří nejsou nakažení, kteří mají rodinné zázemí a nepotřebují intenzivní zdravotní péči. Aby toto řešení dávalo smysl, byla by nutná vědomá podpora ze strany MPSV ČR, připravenost rodinného prostředí, a to technická, organizačná a především etická, ochota samotných klientů sociálních zařízení jít zpět do rodinného prostředí, ale také ochota personálu sociálních zařízení odejít pomoci zdravotnickým zařízením, pokud by se uvolnil větší počet lůžek v sociálních službách. Klíčové by bylo, aby počet klientů, kteří chtějí odejít a které rodina přijme, byl natolik velký, aby sociální zařízení mohlo uvolnit některé zaměstnance pro pomoc ve zdravotnictví. Udržitelnost zdravotnického systému je zcela zásadní pro úspěšný boj s covid-19. Pokud by zdravotnický systém situaci nezvládl, začnou kolabovat i další systémy kritické infrastruktury. Jsem přesvědčen, že takový projekt by mohl být úspěšný.
Výzvu by bylo možné podpořit několika argumenty. Nebezpečí přenosu nákazy jev domácnostech menší, než v zařízeních sociální péče. Oslabené osoby nejsou koncentrovány na jednom místě. Když koronavirus pronikne do sociálního zařízení, je velmi obtížné zabránit šíření nákazy, protože není možné zabránit kontaktu klientů mezi sebou. Dalším nositelem nákazy jsou sami zaměstnanci, o čemž svědčí vysoký počet covid pozitivních zaměstnanců. K podpoře motivace rodin by bylo možné poskytnout jim mimořádný příspěvek na zvýšené náklady, a to například ze systému hmotné nouze, a to konkrétně dávky mimořádné hmotné pomoci.
Pokud by se podařilo uvolnit ze sociálního systému několik stovek zdravotnických pracovníků, dále pracovníků u lůžka a popřípadě několik desítek lékařů, stálo by to určitě za pokus. V této věci by mohly pomoci i sociální pracovnice jednotlivých zařízení, které znají rodinné poměry klientů a tudíž by mohly jednotlivé rodiny oslovovat.
Uvědomuji si, že realizace návrhu by nebyla jednoduchou záležitostí, ale pokud by měl současný stav trvat delší dobu, je nezbytné využít všechny rezervy, které jsou k dispozici. Základní myšlenky návrhu jsem sdělil na on-line poradě, která se pravidelně koná na MPSV ČR s poskytovateli sociálních služeb. Vyslechl jsem si argumenty, proč návrh nejde realizovat. Rodiny by prý odmítly převzít do péče na přechodnou dobu svoje příbuzné, uvolnilo by se málo lůžek, pracovníci sociálních služeb nemají povinnost krátkodobě pomoci ve zdravotnictví, a další a další. Některé argumenty byly relevantní, ale překvapilo mě, že nikdo z přítomných o možnosti tento návrh alespoň diskutovat neuvažoval. Dostalo se mi okamžitého, totální odmítnutí. Jistě, bylo by to mnoho práce navíc, ale bez ní těžko koronavirus porazíme.

26. 10.

Popírači koronaviru se hluboce mýlí.

Václav Krása Přečteno 1879 krát Přidat komentář

Epidemie COVID-19 se šíří po celé Evropě bez ohledu na to, že někteří zatvrzele tvrdí, že se jedná o „chřipičku“, kterou různé síly zneužívají k ovládnutí společnosti, k potlačení svobody všeho, nebo k získání vlastního prospěchu. Jak jsem několikrát napsal, nejsem přítelem konspiračních teorií a plné nemocnice, stovka mrtvých denně a tisíce zdravotníků vyřazených ze služby, by měly přesvědčit i ty nejtvrdší odpírače koronaviru. Pokud ne, řekl bych, že se jedná o určitou indispozici.
Za nejdůležitější informaci, která dnes zazněla v pořadu Václava Moravce, byla slova prezidenta České lékařské komory Milan Kubka, který je pro co nejtvrdší lockdown, který podle něj může zachránit množství životů. „V případě zahlcení zdravotnického systému by se staly život ohrožujícím stavem i banální zdravotní komplikace.“ O co jde. Pokud nezastavíme dramatický růst epidemie, je ohrožena funkčnost strategické infrastruktury a rozpad všech systémů.
Pokud přetížíme zdravotnický systém, nebude schopen léčit úrazy, náhlá selhání srdce či jiných orgánů a mnoho jiných zdravotních komplikací. To se za čas projeví ve výrobě, ve službách, v záchranných a bezpečnostních strukturách a hrozí rozpad společnosti, protože všude budou chybět lidé. Postupně se můžeme dostat do situace, kdy každý bude chránit jen sebe a svoje blízké. Takový scénář by znamenal totální ekonomický rozvrat. Ekonomové často poukazují na to, že další lockdown by znamenal obrovské náklady další velké zadlužení naší ekonomiky. Ano, to je pravda. Musíme si však vybrat, buď celkový rozvrat, který rozvrátí také ekonomiku, nebo velké zadlužení. V odkaze https://www.conseq.cz/o-spolecnosti/aktuality/graf-tydne-zadluzenost-clenskych-statu-evropske-unie lze porovnat zadlužení jednotlivých členských zemí EU vůči svému HDP, a to k 5. 12. 2019.
Z přehledu je zřejmé, že naše zadlužení je podstatně nižší než ve většině zemí. Jsme čtvrtou nejméně zadluženou zemí EU. Řeknu to asi drsně a ekonomové mě budou proklínat, ale naše země má možnost uzavření ekonomiky za účelem vytvořit prostor pro boj s růstem koronaviru. Budeme muset nahradit ztráty mnoha subjektům, ale pořád to považuji za lepší variantu, než rozpad kritické infrastruktury. Jen pro srovnání, Belgie, která je počtem obyvatel srovnatelná, má v současné době také denní nárůst pozitivně testovaných na COVID-19 blížící se 15 tisícům lidí, ale její zadlužení je 105,1 % HDP. Náš dluh, činí 34 % HDP. Brusel také postupně zavírá svojí ekonomiku, protože mu nic jiného nezbývá. Pořád se bičujeme, jak jsme na tom nejhůře na světě. Právě Belgie je zemí, která na jaře nezavřela svoji ekonomiku a má již přes deset tisíc zemřelých. Tomu bychom se měli vyhnout.
Naší další výhodou, vůči většině zemí, je masivní zdravotnický systém, který se naštěstí nepodařilo demontovat, i když takové snahy byly. Asi před osmi lety byl velký tlak na zrušení řady nemocnic a pamatuji, že jsem tehdy byl v krizovém štábu, kterému se podařilo této destrukci zabránit. Teď se ukazuje, jak důležité je mít trochu naddimenzovanou zdravotnickou infrastrukturu.
Abych jen nekritizoval a nemaloval krizové scénáře, dovolím si navrhnout, jak pomoci zdravotnictví. Jednou z cest může být maximální snížení počtu lidí v pobytových zařízeních sociální péče. Řada klientů má rodinné zázemí a tak by se mohlo vyjednávat s těmito rodinami, aby si, na nezbytně nutnou dobu, vzaly své příbuzné k sobě, pokud by tyto rodiny obdržely nějakou finanční podporu. Vzhledem k uzavření škol je ve většině rodin někdo, kdo by mohl po určitý čas nezbytnou péči poskytnout. Již jednou jsem upozornil, že pobytové sociální služby se mohou, v případě pandemií stát pastí pro jejich klienty. Pro klienty bez koronaviru by se dočasný pobyt v rodině, nebo u širších příbuzných, mohl stát místem, kde by byla mnohem menší možnost nákazy.
Samozřejmě, že to není tak jednoduché, ale šance na krátkodobé výrazné snížení klientů v těchto službách by to mohla být. Tím by se uvolnilo několik tisíc zdravotních sester a pracovníků poskytujících péči u lůžka a možná až několik stovek lékařů. Udržet náš fungující zdravotnický systém v chodu je klíčovou prioritou a k tomu bychom měli všichni přispět. Jakékoliv popírání virové epidemie a odmítání dodržovat stanovená opatření považuji v této době za chybné. Povede to jen k destabilizaci společnosti. Velmi dobře vím, že za necelý rok nás čekají důležité volby, ale nejsem si jistý, zda odpor proti nastaveným opatřením má být volebním tématem.

18. 10.

Ústupové manévry.

Václav Krása Přečteno 1272 krát Přidat komentář

Stalo se to, co většina z nás podvědomě cítila, že to musí přijít, ale přesto jsme doufali, že se možná tomu vyhneme. Mám samozřejmě na mysli koronavir a jeho druhou vlnu. Nástupem druhé vlny epidemie se ze všech z nás stávají odborníci na COVID-19, a tak se mezi ně také zařadím.
Na koronavir existují v zásadě dva pohledy, které částečně štěpí společnost a mají vliv na chování části společnosti a na přístup k opatřením proti potlačení epidemie. Část odborníků, ale i laiků a politiků tvrdí, že se jedná o onemocnění podobné chřipce, není potřeba omezovat chování občanů tím, že je budeme nutit k nošení roušek, zakazovat všechny aktivity, kde se schází více lidí a je nutné ochránit pouze ty občany, kterým koronavir může vážně ublížit. Tito odpírači koronaviru, jako nebezpečného viru zpravidla dodávají, že vše je v zásadě vymyšlenost, která má být nástrojem k ovládnutí lidí, aby bylo možné jimi manipulovat a donutit je k akceptování poslušnosti vůči omezování jejich vůle po svobodě.
Argumentem, že COVID-19 není chřipka, svědčí i průběh onemocnění. Měl jsem tu smůlu, ale i štěstí, že v mém blízkém rodinném okolí získali koronavir dva příbuzní, ale já jsem se nenakazil a oba onemocnění zvládli. Starší osoba měla těžký průběh s vysokými horečkami, obtížným dýcháním, ztrátou chuti a čichu a poté dlouhodobou slabostí. Mladší příbuzný byl bez horeček, ale s obtížným dýcháním, slabostí a ztrátou chuti a čichu. Proč tyto dva případy popisuji? U obou případů došlo ke ztrátě chuti a čichu. To znamená, že vir má možná schopnost vypínat některá centra v mozku. Takže chřipka ani náhodou.
Druhý pohled vychází z přesvědčení, že COVID-19 je nebezpečný vir, který může významně poškodit zdraví mnoha lidí, může vést k hromadnému umírání lidí, a tudíž je nezbytné provést velká omezení v činnosti společnosti, aby se zabránilo šíření viru a nebo se zpomalil jeho postup. Tato opatření by měla být na určitou dobu, než bude vyvinut účinný lék nebo vakcína.
Jsem velmi racionální člověk, který nejedná na základě emocí, ale snaží se rozhodovat podle rozumu. Nemohu se ztotožnit s tím, že nějaká, přesně nedefinovaná skupina, připraví koncept pandemie neznámého viru a za pomoci státníků mnoha zemí se snaží omezit míru svobody občanů a zavést nějakou „polodemokracii“, aby bylo možné lépe manipulovat občany k nastolení „nového“ řádu. Považuji tyto konspirační teorie za úplný nesmysl, které nemají žádné racionální jádro. Především netuším komu a k čemu by takový projekt sloužil, ale hlavně proč by takový koncept podporovali představitelé států tak odlišných jako je např. Rusko, Čína, Velká Británie či USA. Všechny tyto státy zavádějí masivní opatření, kterým omezují práva svých občanů, aby zpomalili postup epidemie.
Nesouhlasím ani s tvrzením, že se jedná o nemoc podobnou chřipce, u které také takto masívně neomezujeme život společnosti. U chřipky se zpravidla spokojíme s omezením návštěv ve zdravotnických a sociálních zařízeních. COVID-19 skutečně není chřipka a s jeho potlačováním si nevystačíme pouze karanténou ve výše uvedených institucích. Často slyším, že by stačilo chránit ty občany, kteří jsou potencionálně koronavirem ohroženi. Nikdo však neřekne jak. Ono to prakticky nejde, protože tzv. ohrožená část populace je tak početná, že téměř v každé rodině je někdo, pro kterého je COVID-19 nebezpečný. Jen diabetes má téměř jeden milion lidí, další statisíce mají jiná závažná onemocnění a představa, že tito lidé budou nějak speciálně chráněni, je nesmyslná. Není možné je někam „zavřít“. Tito lidé žijí s námi, jsou to naši příbuzní, známí a my všichni musíme být vůči nim solidární, jinak se nedopočítáme mrtvých.
Rozumím tomu, že současné restrikce nás všechny omezují, ale já jsem osobně přesvědčen, že jiné cesty není. Hodně se diskutuje, zda vláda nezačala s opatřeními pozdě, zda některá opatření nejsou nadbytečná, nebo naopak nedostačující apod. To je legitimní diskuse, ale ne takovou formou, kterou předvedli dnes demonstranti na Staroměstském náměstí v Praze. To bylo pouze vybití stresu a vzteku. Vláda nepochybně neudělala vše správně, na druhé straně si dobře pamatuji, jak jsme si všichni v létě mysleli, že to nejhorší máme za sebou a nebyli jsme připraveni akceptovat nové restrikce. Tak ostatně hovořili i opoziční lídři a dnes si to nechtějí přiznat. Vládě tento postoj samozřejmě vyhovoval, protože bylo před volbami a jakákoliv omezující opatření by snížila popularitu vládních stran, což před volbami bylo riskantní. To se ostatně ukazuje na poklesu popularity vládních stran při současném zavedení restriktivních opatření. Proto dnešní svalování viny jeden na druhého je nesmyslné a jen snižuje vůli občanů přijmout nutná restriktivní opatření. To by nemělo být cílem žádní politické strany.
Nelze pominout úlohu médií, které mají žně a pořád nás straší z budoucnosti. Je vidět, že pandemie probíhá v různých vlnách a představa, že někdo připraví koncepty a strategie, jak se bránit koronaviru rok dopředu, je úplný nesmysl. To prostě nejde. Lze nakoupit ochranné prostředky, lůžka a potřebné přístroje, vybudovat nové nemocnice, ale o mnoho víc asi nic. Novinářská otázka „jak budete řešit epidemii v březnu 2021?“, je úplně nesmyslná. Novináři nás neustále straší a slabší povahy tomuto strachu podléhají, a tím jsou náchylnější k získání koronaviru, protože jak se zdá, tak i psychika má vliv na získání nákazy.
V jaké situaci jsme dnes? Někdo současný stav přirovnává k válečnému stavu. Nevím, válku jsem nezažil, ale myslím si, že válka je něco mnohem horšího. Dnes jsme asi v situaci, kdy se snažíme omezit postup koronavirové epidemie s tím, že si uvědomujeme, že více asi dělat nemůžeme. Provádíme ústupové manévry, abychom získali čas, který potřebujeme, protože hrozí přetížení zdravotnického systému a tím i rozklad obranyschopnosti proti nákaze. Potřebujeme získat čas, aby se ti pacienti s COVID-19, kteří jsou nyní hospitalizováni, vyléčili a mohli být léčeni další. Potřebujeme čas k vybudování nových kapacit, ke stabilizaci společnosti, k zachování funkčnosti alespoň základní hospodářské činnosti, aby se nezhroutila ekonomika. Potřebujeme hlavně získat čas, než bude k dispozici lék proti koronaviru a bude vyvinuta účinná vakcína proti této zrádné nemoci. Takže nám asi nic jiného nezbývá, než akceptovat restriktivní opatření, ale současně si pohlídat, abychom si uchovali nezbytnou míru svobody.

20. 09.

Odsun Němců a dnešek.

Václav Krása Přečteno 3470 krát Přidat komentář

Filmoví tvůrci se začínají pravidelně vracet k tématu odsunu Němců ze Sudet po druhé světové válce. Jsou to filmy typu „Habermannův mlýn“, z roku 2010, nebo poslední film „Krajina ve stínu“, který je distribuován do kin v těchto dnech. Tyto filmy mají jedno společné, vždy se jedná o velmi kritický postoj k chování českého obyvatelstva vůči Němcům, ani špetka porozumění pro jejich chování, ale hlavně vykreslení německých občanů, jako nespravedlivě postižených, kteří si to v zásadě nezaslouží. Je to velmi zvláštní postoj, protože utrpení českých občanů, kdy byly popraveny a umučeny statisíce lidí, byly vypalovány celé vesnice a vyvražďovány celé rodiny, dosud nikdo kriticky umělecky nezpracoval.
Nevím, zda podobné filmy mají v nás vyvolat pocit viny, abychom, možná byli přístupnější debatě o Benešových dekretech, ale hlavně k diskusi o odsunu Němců. V této souvislosti je dobré si připomenout prohlášení Angely Merkelové z 20. 6. 2018, a to u příležitosti Mezinárodního dne uprchlíků: „Pro vyhnání Němců ze zemí střední a východní Evropy po druhé světové válce neexistovalo morální ani politické ospravedlnění, i když tehdejší události byly následkem nacistické diktatury.“ (Nikoliv Němců?). Na české straně se ozval pan prezident Miloš Zeman, který uvedl, že s výrokem „hluboce nesouhlasí“. Obdobně reagoval i předseda vlády. Ostatní politici byli ve svých výrocích velmi opatrní.
Dovolím si uvést ještě jednu citaci - Přepis textu ze dne 14. 12. 1945, kdy Eduard Beneš řekl o svých dekretech: „Přijde brzo chvíle, kdy tito viníci se budou před sebou samými a před světem očišťovat z toho, co v těchto letech napáchali. A budou tomu sami věřit, až tyto své nové lži budou přednášet. Říkal jsem při jiných příležitostech, že máme všecko zaznamenat a povědět to, co jsme zažili ve svých vězeních a koncentračních táborech. Ne snad jen proto, abyste nám všem řekli o svém trápení, ale proto, abyste se znovu mohli bránit, až oni začnou s tou svou "očišťovací" kampaní. Že začnou - o tom buďte přesvědčeni. A konečně přijdou opět, aby od očištění přešli k útoku. Bude to nová reakce, která opět spojí útok na pokrok sociální, s útokem na naši svobodu národní a lidskou."
Proč toto vše zmiňuji. Především považuji prosazení odsunu Němců ze Sudet za největší politický čin prezidenta Edvarda Beneše. Čin tak významný, že bychom si jej měli každoročně připomínat. Vůbec si neuvědomujeme, že jsme po dlouhá staletí byli dvojjazyčnou zemí. Více než třetina občanů byla německé národnosti a právě tato dvojjazyčnost byla velkým problémem už za První republiky. Ochrana německého národa v Sudetech byla jednou ze záminek Hitlera k útoku na náš stát a jeho celistvost. Mnoho „chytráků“ vyčítá prezidentu E. Benešovi, že neměl ustoupit, nepodvolit se „Mnichovskému diktátu“ a volit radši válku. Tito lidé si neuvědomují, že každý třetí voják v armádě byl Němec. Při mobilizaci v září 1938 šli do bunkrů pouze čeští vojáci. Němečtí vojáci zůstali v kasárnách bez zbraní, jako záloha?!
Je zajímavé, že jak politici, tak také novináři a další osobnosti neuvažují o tom, co by se dělo dnes, pokud by nedošlo k odsunu Němců po druhé světové válce. Byli bychom zemí, kde ve velkých oblastech historického území české země by žili převážně občané německé národnosti. Při dnešní síle Německa, lze předpokládat, že by se snažilo ochraňovat německé obyvatelstvo. Je také možné, že bychom museli uznat autonomii území s převážnou německou menšinou. Jak daleko by potom bylo k odtržení těchto území, a to v rámci sebeurčení národů? Proto je nutné si připomínat osobnost prezidenta E. Beneše, který prosazením odsunu Němců se mimořádně zasloužil o náš stát.
Je nutné však upozornit na to, že v naší zemi, ale také na vrcholné úrovni EU, jsou politické síly, které se snaží zpochybnit Benešovi dekrety. Myslím si, že je nemusím jmenovat. Jsou to politici, kteří jezdí na setkání sudetských Němců a přesvědčují nás, že je potřeba na minulé křivdy zapomenout. Ano, máme budovat přátelské vztahy, ale zapomenout nesmíme! Tyto politické subjekty vyslaly především do senátních voleb kandidáty, kteří souznějí s jejich snahami o revizi. Poznáme je podle toho, že jsou velmi opatrní v podpoře Benešových dekretů a poukazují na násilné činy českých občanů při odsunu, aniž by dali do kontextu utrpení našeho národa za druhé světové války. Ne každý historik nám o naší minulosti říká všechno.

14. 09.

Roušky pro osoby se zdravotním postižením.

Václav Krása Přečteno 1260 krát Přidat komentář

Velmi mě to mrzí, ale musím doplnit dnešní prohlášení paní ministryně Jany Maláčové, které uveřejnila v pondělí 14. 9. 2020 na svém twitteru: „Vláda souhlasí s mým návrhem na distribuci ochranných pomůcek lidem s handicapem. Roušky s respirátory tedy poputují k 170.000 invalidů ve 3. stupni a k 17.000 zdravotně postižených mladším 18 let.“
Minulé pondělí schválila vláda rozeslat lidem nad šedesát let 5 roušek a jeden respirátor. Hned v úterý ráno jsem psal pí. ministryni, že úplně zapomněla na lidi se zdravotním postižením. (Paní ministryně by neměla používat slovo invalidé). Paní ministryně uznala, že vláda opravdu zapomněla na tyto lidi a že se bude snažit o změnu. Poté jsem po telefonu několikrát jednal s ředitelem odboru sociálních služeb MPSV ČR panem Davidem Pospíšilem a dnes ráno ještě s paní náměstkyní Kateřinou Jirků, protože pořád nebylo zřejmé, jak se bude definovat skupina lidí se zdravotním postižením, kterým budou rozeslány roušky.
Nakonec se nám společně podařilo definovat tuto skupinu lidí se zdravotním postižením, a to tak, že roušky obdrží také příjemci III. stupně invalidního důchodu a dále děti do 18 let, kterým byl přiznán průkaz ZTP nebo ZTP/P. Je možné, že toto řešení nemusí být konečné, protože je možné, že tento model nepodchytí všechna onemocnění, pro která může být covid-19 velmi nebezpečný. Docela mě mrzí, že paní ministryně Jana Maláčová neuvedla, že se tato věc podařila, a to velmi rychle, ve spolupráci s Národní radou osob se zdravotním postižením.

13. 09.

Senát porušil ústavní rozdělení moci.

Václav Krása Přečteno 2593 krát Přidat komentář

Ústava ČR ve svých jednotlivých článcích stanoví způsob rozdělení tří mocí, a to moci zákonodárné, moci výkonné a moci soudní. Zároveň upravuje způsob spolupráce těchto mocí tak, aby nedošlo k narušení jejich rovnováhy.
Senát, svojí návštěvou Tchaj-wanu, která byla pojata jako oficiální státní návštěva, i když Tchaj-wan za stát uznává pouze patnáct nevýznamných států, porušil rovnováhu jednotlivých mocí stanovené Ústavou. Senát, i přes nesouhlas všech orgánů výkonné moci, to je přes nesouhlas prezidenta republiky, předsedy vlády a ministra zahraničních věcí, svojí návštěvou, která měla punc mezistátní návštěvy a má dopad na zahraniční politiku ČR, de facto převzal úlohu výkonné moci.
Je nutné si připomenout, že delegace Senátu netvořil jenom předseda horní komory, ale na Tchaj-wan s Vystrčilem odcestoval například pražský primátor Zdeněk Hřib, sedm senátorů včetně prvního místopředsedy horní komory Parlamentu Jiřího Růžičky, nebo předsedy senátního zahraničního výboru Pavla Fischera. České podnikatele reprezentovalo 36 zástupců firem. Vědeckou a univerzitní sféru zastupovalo několik akademiků, například místopředseda Akademie věd Zdeněk Havlas, rektor VŠCHT Pavel Matějka, prorektor ČVUT Radek Holý či Petr Bareš z České vesmírné aliance.

To znamená, že se nejednalo o standardní Parlamentní delegaci, které zpravidla navštěvují svoje parlamentní kolegy v cizích zemích, aby získávaly informace a zkušenosti z různých oblastí, aby poslanci či senátoři mohli lépe posuzovat návrhy zákonů.

Jednalo se o velkou „mezistátní“ návštěvu, kterou vykonává vždy premiér či hlava státu. Nikdy se však takto pojaté delegace nekonají do států, které nejsou většinově uznávány jako samostatné. Předseda Senátu tím porušil standardní fungování demokratických institucí v demokratických zemích. Naše Ústava ponechává Senátu skutečně pouze kontrolní funkci v legislativním procesu. Senát ani neschvaluje rozpočet, což zvýrazňuje, že nemá žádné výkonně pravomoci a ani kontrolní funkci vůči vládě. Předseda Senátu přebírá některé výkonné pravomoci pouze v případě, kdy není prezident. Tyto pravomoci však nepřebírá Senát, jako celek.

Vytrucovaná cesta Miloše Vystrčila na Tchaj-wan navíc jasně ukázala, že ČR nemá něco jako jednotnou zahraniční politiku, ale také ukázala, že ČR nemá vládu v pravém smyslu toho slova, která se stará o její zájmy a zájmy občanů. Návštěva dokumentovala, že vrcholní představitelé naší země, nejsou schopni se domluvit alespoň na základních obrysech zahraniční politiky. To je smutné zjištění.

30. 08.

Odpovědi na aktuální otázky.

Václav Krása Přečteno 1544 krát Přidat komentář

Nedávno mě oslovili dva středoškolští studenti, kteří založili projekt „NázoryPolitiků.cz a položili mi několik aktuálních otázek, protože kandiduji do Senátu v senátním obvodu č. 24, který zahrnuje Prahu 9 a dále MČ Prahu 14, 19, 20, 21,. Senátní obvod ještě zahrnuje MČ Prahy Vinoř, Kbely, Koloděje, Satalice, Dolní Počernice a Běchovice. Protože jsem přesvědčen, že voliči mají právo znát názory politiků, kteří se ucházejí o jejich hlas, rozhodl jsem se odpovědět na jejich otázky a odpovědi zveřejnit.
Otázky a odpovědi:
1) Souhlasíte s rozhodnutím organizačního výboru Senátu Parlamentu ČR v odsouhlasení zahraniční cesty Miloše Vystrčila a dalších senátorů do Čínské republiky (Taiwanu)?
Nesouhlasím, protože proti návštěvě jsou pan prezident, předseda vlády a ministr zahraničí. Dle mého názoru není správné, když druhý nejvyšší ústavní činitel dělá vlastní zahraniční politiku. Doporučuji prostudovat si tuto stránku: https://www.sinoskop.cz/analyzy-komentare/vysoci-ustavni-cinitele-jezdi-na-tchaj-wan-naprosto-vyjimecne. Cituji: ,,Ze zpracovaných dostupných podkladů vyplývá, že styky v exekutivě mezi EU a Tchaj-wanem jsou vázány především na oblast vzájemného obchodu, a to převážně na úrovni náměstka ministra a nižší. Při návštěvě zemí EU ministrem nebo náměstkem ministra z Tchaj-wanu je úroveň přijetí odpovídající protistraně nebo nižší (ministr bývá běžně přijat na úrovni náměstka nebo i nižší, např. v Německu.“
2. Ztotožňujete se s většinovým rozhodnutím Senátu o zamítnutí nominace Aleše Gerlocha na post ústavního soudce?
Jedná se o suverénní rozhodnutí Senátu. Vím, že pan profesor Aleš Gerloch je odborníkem na ústavní právo. Jen mě překvapuje, že u pana profesora Gerlocha vadila komunistická minulost a u předsedy Ústavního soudu pana Pavla Rychetského tato skutečnost nebyla a není na závadu.
3. Jsou pravomoci Senátu PČR v současné podobě dostačující? (Co byste případně změnil, a proč)
Pravomoci Senátu bych nerozšiřoval. Protože by taková změna znamenala velkou úpravu Ústavy, která není nyní aktuální. Myslím si, že současný stav je vyhovující.
4. Jste pro větší progresivitu ve zdanění příjmů fyzických osob?
Nejsem. Nemyslím si, že lidé s vyššími příjmy mají platit vyšší procento daní.
5. Jste pro vystoupení ČR z Evropské unie?
Nejsem, ale myslím si, že je nutné otevřít tzv. Lisabonskou smlouvu a zrušit nadřízenost zákonných norem EU nad zákonodárstvím členských zemí. U nás by to znamenalo zrušit § 10a naší Ústavy, který nadřazuje zákonodárství EU nad naším zákonodárstvím.
6. Jste pro, aby Česká republika v následujících letech přijala společnou evropskou měnu euro?
Nejsem. První z důvodů je ekonomický, protože jako členové eurozóny bychom nesli náklady špatných ekonomik jižních státu EU. Druhým důvodem je skutečnost, že vlastní měna je jedním z atributů samostatnosti a nezávislosti státu.
7. Byl byste pro přijetí 40 dětí z řeckých uprchlických táborů, jejichž příchod vláda odmítla?
Přijetí 40 dětí nic neřeší. Nelze ověřit, zda jsou tyto děti právně volné. Myslím si, že nemáme právo s nimi takto manipulovat. Měli bychom všichni usilovat o jejich navrácení do jejich domoviny a najít jejich příbuzné. Vláčet je z jedné země do druhé je špatné.
8. Jste pro zavedení stejnopohlavních sňatků?
Nejsem. Rodinu tvoří muž, žena a jejich děti již mnoho tisíciletí. Je to svazek vytvořený primárně k narození nových generací, což u jednopohlavních svazků není možné. Nemám však nic proti jednopohlavním párům. Nemohu však podpořit, aby jejich svazky byly dány na stejnou úroveň jako u párů muže a ženy. Jen pro úplnost, byl jsem několikrát u jednání o přijetí zákona o registrovaném partnerství. Tehdy zástupci gay a lesbické ligy tvrdili, že to je maximum co potřebují a že nebudou více požadovat. Je také pravdou, že požadavek na sňatky není ani zdaleka požadavkem této komunity lidí, ale pouze její úzké, militantní a hlasité skupiny.
9. Je pro vás prioritou, aby se Česká republika stala do roku 2050 tzv. uhlíkově neutrální zemí?
Přiznám se, že si pod tímto termínem neumím nic představit a vím, že plánování na třicet let je nesmysl. Kolik jsme všichni měli plánů na letošní rok a koronavir je výrazně změnil. Určitě však máme chránit přírodu, ovzduší, vodu apod. Ovšem nic se nemá přehánět. Nemůžeme si nechat rozvrátit hospodářství pod heslem „Uhlíková neutralita“. To je ideologie, která nemá konkrétní obsah. Jsem pro cirkulární ekonomiku, kdy se použité výrobky rozmontují a použitelné kovy a další materiály se použijí v nové výrobě.
10. Jste pro, aby se zachoval současný systém financování České televize a Českého rozhlasu, tedy koncesionářské poplatky?
Na tuto otázku nemám ucelený názor. Vím určitě, že bych nepodpořil zvýšení poplatků, protože dnes roste inflace a není třeba ji takto akcelerovat. Možná bych hledal cestu, kdy se může občan vyvázat z placení poplatků, pokud prokazatelně tato média nepoužívá.
11. Jste pro zmírnění podmínek oddlužení, tedy zrychlení a zjednodušení procesu pro dlužníky (např. osobní bankrot)?
Zadlužení je skutečně zásadní problém. Především bych zmenšil pravomoci exekutorů a dal bych jasná pravidla pro jejich odměny. Poté by bylo možné přistoupit ke zjednodušení procesu pro oddlužení.

16. 08.

Jak dál s financováním sociálních služeb?

Václav Krása Přečteno 1095 krát Přidat komentář

Na sociální služby jde každoročně asi 50 mld. Kč. Jsou to jednak dotace registrovaným poskytovatelům sociálních služeb, dále příspěvek na péči a také část ze zdravotního pojištění na výkon zdravotní péče v pobytových sociálních zařízeních. Od roku 2015 jsou financovány sociální služby prostřednictvím krajů, které mají zákonem stanovené procento na financování sociálních služeb, a to z částky, která je v rozpočtu MPSV ČR stanovena na jejich financování. Kraje ve vlastní kompetenci rozhodují, které registrované subjekty obdrží dotaci a které nebudou podpořeny. Je logické, že upřednostňují ta zařízení, která sami zřizují.

Dlouhá léta jsem tomuto přechodu způsobu financování bránil, protože je zcela špatný. Ve všech evropských zemích se financování sociálních služeb centralizuje, neboť se přechází na jakýsi systém pojištění na sociální služby nebo pojištění na dlouhodobou péči. Převod kompetenci na kraje je velmi pochybný už z toho důvodu, že kraje jsou největšími poskytovateli sociálních služeb a současně budou mít možnost rozhodovat o jejich financování. Kraje jsou tak ve střetu zájmů. Je to zcela odlišná situace oproti zdravotnictví, kdy jsou také kraje největším poskytovatelem služeb, ale financování je prostřednictvím zdravotních pojišťoven. Financování sociálních služeb je jeden z velkých problémů sociálního zabezpečení a je několik způsobů jak tuto věc řešit – pojištění, dlouhodobé granty nebo prostřednictvím klienta. Dlouhodobé granty však neznamenají systémové řešení, ale pouze odložení problému financování sociálních služeb.

Další systémovou chybou financování sociálních služeb je jednoroční dotační systém, který brání poskytovatelům sociálních služeb, aby investovali do rozvoje svých služeb. Dotační systém je výhodnější pro ústavní zařízení, a to proto, že tato zařízení mají vybudovanou základní infrastrukturu a nějakou ekonomickou základnu, kdežto terénní sociální služby přežívají z roku na rok. Pravděpodobně je to jeden z důvodů, proč nedochází k očekávanému snižování kapacit v institucionálních zařízeních.

Financování sociálních služeb je nezbytné věnovat prioritní pozornost, protože představují významný ekonomický faktor. V České republice pracuje v tomto oboru nejméně 60 tisíc lidí a jejich služby využívá přibližně 250 tisíc závislých osob. Obdobná poměrná čísla jsou také v ostatních zemích. Sektor služeb obecně, ale i oblast sociálních služeb, se bude neustále rozvíjet a stane se jedním z největších zaměstnavatelů. Vzhledem k demografickému vývoji se ukazuje, že v sociálních službách bude zaměstnáno stále více lidí. Nejcharakterističtějším rysem demografického vývoje v ČR, je stejně jako v jiných vyspělých zemích pokračující stárnutí populace.

Pokud chceme, aby došlo k rozvoji sociálních služeb, je nezbytné provést systémové změny, které zaručí dlouhodobou stabilitu a jistotu pro poskytovatele sociálních služeb, budou jednotné pro celé území státu, dostupné všem občanům, závislým na pomoci druhé osoby, bude zachováno právo klientů na volbu způsobu poskytování péče, včetně neinstitucionální. Systém musí umožnit vstup dalších osob, které budou postupně přibývat vzhledem k demografickému vývoji.

Jediný systém, který splňuje výše uvedená kritéria je pojistný systém. O pojistném systému financování sociálních služeb se hovoří již dlouho, ale žádná vláda neměla odvahu tuto systémovou změnu připravit.

Jsem dlouhodobě přesvědčen, že právě pojišťovací systém, kdy se každý občan podílí určitým procentem ze svých příjmů na financování sociálních služeb, zaručí dlouhodobou stabilitu financování služeb, a tím i poskytovatelů sociálních služeb. Systém bude jednotný, solidární a mohl by být pro klienty i přenositelný do jiných zemí EU. V Německu je povinné procento kolem dvou procent z příjmů občana, ale jen do určité výše ročních příjmů. Myslím si, že modifikovaný německý model by mohl být aplikován v naší zemi. Německý model také stanoví spoluúčast na úhradě služeb přímými příbuznými, což považuji také za správné.

Blogeři abecedně

A Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy