14. 09.

Roušky pro osoby se zdravotním postižením.

Václav Krása Přečteno 937 krát Přidat komentář

Velmi mě to mrzí, ale musím doplnit dnešní prohlášení paní ministryně Jany Maláčové, které uveřejnila v pondělí 14. 9. 2020 na svém twitteru: „Vláda souhlasí s mým návrhem na distribuci ochranných pomůcek lidem s handicapem. Roušky s respirátory tedy poputují k 170.000 invalidů ve 3. stupni a k 17.000 zdravotně postižených mladším 18 let.“
Minulé pondělí schválila vláda rozeslat lidem nad šedesát let 5 roušek a jeden respirátor. Hned v úterý ráno jsem psal pí. ministryni, že úplně zapomněla na lidi se zdravotním postižením. (Paní ministryně by neměla používat slovo invalidé). Paní ministryně uznala, že vláda opravdu zapomněla na tyto lidi a že se bude snažit o změnu. Poté jsem po telefonu několikrát jednal s ředitelem odboru sociálních služeb MPSV ČR panem Davidem Pospíšilem a dnes ráno ještě s paní náměstkyní Kateřinou Jirků, protože pořád nebylo zřejmé, jak se bude definovat skupina lidí se zdravotním postižením, kterým budou rozeslány roušky.
Nakonec se nám společně podařilo definovat tuto skupinu lidí se zdravotním postižením, a to tak, že roušky obdrží také příjemci III. stupně invalidního důchodu a dále děti do 18 let, kterým byl přiznán průkaz ZTP nebo ZTP/P. Je možné, že toto řešení nemusí být konečné, protože je možné, že tento model nepodchytí všechna onemocnění, pro která může být covid-19 velmi nebezpečný. Docela mě mrzí, že paní ministryně Jana Maláčová neuvedla, že se tato věc podařila, a to velmi rychle, ve spolupráci s Národní radou osob se zdravotním postižením.

13. 09.

Senát porušil ústavní rozdělení moci.

Václav Krása Přečteno 2311 krát Přidat komentář

Ústava ČR ve svých jednotlivých článcích stanoví způsob rozdělení tří mocí, a to moci zákonodárné, moci výkonné a moci soudní. Zároveň upravuje způsob spolupráce těchto mocí tak, aby nedošlo k narušení jejich rovnováhy.
Senát, svojí návštěvou Tchaj-wanu, která byla pojata jako oficiální státní návštěva, i když Tchaj-wan za stát uznává pouze patnáct nevýznamných států, porušil rovnováhu jednotlivých mocí stanovené Ústavou. Senát, i přes nesouhlas všech orgánů výkonné moci, to je přes nesouhlas prezidenta republiky, předsedy vlády a ministra zahraničních věcí, svojí návštěvou, která měla punc mezistátní návštěvy a má dopad na zahraniční politiku ČR, de facto převzal úlohu výkonné moci.
Je nutné si připomenout, že delegace Senátu netvořil jenom předseda horní komory, ale na Tchaj-wan s Vystrčilem odcestoval například pražský primátor Zdeněk Hřib, sedm senátorů včetně prvního místopředsedy horní komory Parlamentu Jiřího Růžičky, nebo předsedy senátního zahraničního výboru Pavla Fischera. České podnikatele reprezentovalo 36 zástupců firem. Vědeckou a univerzitní sféru zastupovalo několik akademiků, například místopředseda Akademie věd Zdeněk Havlas, rektor VŠCHT Pavel Matějka, prorektor ČVUT Radek Holý či Petr Bareš z České vesmírné aliance.

To znamená, že se nejednalo o standardní Parlamentní delegaci, které zpravidla navštěvují svoje parlamentní kolegy v cizích zemích, aby získávaly informace a zkušenosti z různých oblastí, aby poslanci či senátoři mohli lépe posuzovat návrhy zákonů.

Jednalo se o velkou „mezistátní“ návštěvu, kterou vykonává vždy premiér či hlava státu. Nikdy se však takto pojaté delegace nekonají do států, které nejsou většinově uznávány jako samostatné. Předseda Senátu tím porušil standardní fungování demokratických institucí v demokratických zemích. Naše Ústava ponechává Senátu skutečně pouze kontrolní funkci v legislativním procesu. Senát ani neschvaluje rozpočet, což zvýrazňuje, že nemá žádné výkonně pravomoci a ani kontrolní funkci vůči vládě. Předseda Senátu přebírá některé výkonné pravomoci pouze v případě, kdy není prezident. Tyto pravomoci však nepřebírá Senát, jako celek.

Vytrucovaná cesta Miloše Vystrčila na Tchaj-wan navíc jasně ukázala, že ČR nemá něco jako jednotnou zahraniční politiku, ale také ukázala, že ČR nemá vládu v pravém smyslu toho slova, která se stará o její zájmy a zájmy občanů. Návštěva dokumentovala, že vrcholní představitelé naší země, nejsou schopni se domluvit alespoň na základních obrysech zahraniční politiky. To je smutné zjištění.

30. 08.

Odpovědi na aktuální otázky.

Václav Krása Přečteno 1349 krát Přidat komentář

Nedávno mě oslovili dva středoškolští studenti, kteří založili projekt „NázoryPolitiků.cz a položili mi několik aktuálních otázek, protože kandiduji do Senátu v senátním obvodu č. 24, který zahrnuje Prahu 9 a dále MČ Prahu 14, 19, 20, 21,. Senátní obvod ještě zahrnuje MČ Prahy Vinoř, Kbely, Koloděje, Satalice, Dolní Počernice a Běchovice. Protože jsem přesvědčen, že voliči mají právo znát názory politiků, kteří se ucházejí o jejich hlas, rozhodl jsem se odpovědět na jejich otázky a odpovědi zveřejnit.
Otázky a odpovědi:
1) Souhlasíte s rozhodnutím organizačního výboru Senátu Parlamentu ČR v odsouhlasení zahraniční cesty Miloše Vystrčila a dalších senátorů do Čínské republiky (Taiwanu)?
Nesouhlasím, protože proti návštěvě jsou pan prezident, předseda vlády a ministr zahraničí. Dle mého názoru není správné, když druhý nejvyšší ústavní činitel dělá vlastní zahraniční politiku. Doporučuji prostudovat si tuto stránku: https://www.sinoskop.cz/analyzy-komentare/vysoci-ustavni-cinitele-jezdi-na-tchaj-wan-naprosto-vyjimecne. Cituji: ,,Ze zpracovaných dostupných podkladů vyplývá, že styky v exekutivě mezi EU a Tchaj-wanem jsou vázány především na oblast vzájemného obchodu, a to převážně na úrovni náměstka ministra a nižší. Při návštěvě zemí EU ministrem nebo náměstkem ministra z Tchaj-wanu je úroveň přijetí odpovídající protistraně nebo nižší (ministr bývá běžně přijat na úrovni náměstka nebo i nižší, např. v Německu.“
2. Ztotožňujete se s většinovým rozhodnutím Senátu o zamítnutí nominace Aleše Gerlocha na post ústavního soudce?
Jedná se o suverénní rozhodnutí Senátu. Vím, že pan profesor Aleš Gerloch je odborníkem na ústavní právo. Jen mě překvapuje, že u pana profesora Gerlocha vadila komunistická minulost a u předsedy Ústavního soudu pana Pavla Rychetského tato skutečnost nebyla a není na závadu.
3. Jsou pravomoci Senátu PČR v současné podobě dostačující? (Co byste případně změnil, a proč)
Pravomoci Senátu bych nerozšiřoval. Protože by taková změna znamenala velkou úpravu Ústavy, která není nyní aktuální. Myslím si, že současný stav je vyhovující.
4. Jste pro větší progresivitu ve zdanění příjmů fyzických osob?
Nejsem. Nemyslím si, že lidé s vyššími příjmy mají platit vyšší procento daní.
5. Jste pro vystoupení ČR z Evropské unie?
Nejsem, ale myslím si, že je nutné otevřít tzv. Lisabonskou smlouvu a zrušit nadřízenost zákonných norem EU nad zákonodárstvím členských zemí. U nás by to znamenalo zrušit § 10a naší Ústavy, který nadřazuje zákonodárství EU nad naším zákonodárstvím.
6. Jste pro, aby Česká republika v následujících letech přijala společnou evropskou měnu euro?
Nejsem. První z důvodů je ekonomický, protože jako členové eurozóny bychom nesli náklady špatných ekonomik jižních státu EU. Druhým důvodem je skutečnost, že vlastní měna je jedním z atributů samostatnosti a nezávislosti státu.
7. Byl byste pro přijetí 40 dětí z řeckých uprchlických táborů, jejichž příchod vláda odmítla?
Přijetí 40 dětí nic neřeší. Nelze ověřit, zda jsou tyto děti právně volné. Myslím si, že nemáme právo s nimi takto manipulovat. Měli bychom všichni usilovat o jejich navrácení do jejich domoviny a najít jejich příbuzné. Vláčet je z jedné země do druhé je špatné.
8. Jste pro zavedení stejnopohlavních sňatků?
Nejsem. Rodinu tvoří muž, žena a jejich děti již mnoho tisíciletí. Je to svazek vytvořený primárně k narození nových generací, což u jednopohlavních svazků není možné. Nemám však nic proti jednopohlavním párům. Nemohu však podpořit, aby jejich svazky byly dány na stejnou úroveň jako u párů muže a ženy. Jen pro úplnost, byl jsem několikrát u jednání o přijetí zákona o registrovaném partnerství. Tehdy zástupci gay a lesbické ligy tvrdili, že to je maximum co potřebují a že nebudou více požadovat. Je také pravdou, že požadavek na sňatky není ani zdaleka požadavkem této komunity lidí, ale pouze její úzké, militantní a hlasité skupiny.
9. Je pro vás prioritou, aby se Česká republika stala do roku 2050 tzv. uhlíkově neutrální zemí?
Přiznám se, že si pod tímto termínem neumím nic představit a vím, že plánování na třicet let je nesmysl. Kolik jsme všichni měli plánů na letošní rok a koronavir je výrazně změnil. Určitě však máme chránit přírodu, ovzduší, vodu apod. Ovšem nic se nemá přehánět. Nemůžeme si nechat rozvrátit hospodářství pod heslem „Uhlíková neutralita“. To je ideologie, která nemá konkrétní obsah. Jsem pro cirkulární ekonomiku, kdy se použité výrobky rozmontují a použitelné kovy a další materiály se použijí v nové výrobě.
10. Jste pro, aby se zachoval současný systém financování České televize a Českého rozhlasu, tedy koncesionářské poplatky?
Na tuto otázku nemám ucelený názor. Vím určitě, že bych nepodpořil zvýšení poplatků, protože dnes roste inflace a není třeba ji takto akcelerovat. Možná bych hledal cestu, kdy se může občan vyvázat z placení poplatků, pokud prokazatelně tato média nepoužívá.
11. Jste pro zmírnění podmínek oddlužení, tedy zrychlení a zjednodušení procesu pro dlužníky (např. osobní bankrot)?
Zadlužení je skutečně zásadní problém. Především bych zmenšil pravomoci exekutorů a dal bych jasná pravidla pro jejich odměny. Poté by bylo možné přistoupit ke zjednodušení procesu pro oddlužení.

16. 08.

Jak dál s financováním sociálních služeb?

Václav Krása Přečteno 913 krát Přidat komentář

Na sociální služby jde každoročně asi 50 mld. Kč. Jsou to jednak dotace registrovaným poskytovatelům sociálních služeb, dále příspěvek na péči a také část ze zdravotního pojištění na výkon zdravotní péče v pobytových sociálních zařízeních. Od roku 2015 jsou financovány sociální služby prostřednictvím krajů, které mají zákonem stanovené procento na financování sociálních služeb, a to z částky, která je v rozpočtu MPSV ČR stanovena na jejich financování. Kraje ve vlastní kompetenci rozhodují, které registrované subjekty obdrží dotaci a které nebudou podpořeny. Je logické, že upřednostňují ta zařízení, která sami zřizují.

Dlouhá léta jsem tomuto přechodu způsobu financování bránil, protože je zcela špatný. Ve všech evropských zemích se financování sociálních služeb centralizuje, neboť se přechází na jakýsi systém pojištění na sociální služby nebo pojištění na dlouhodobou péči. Převod kompetenci na kraje je velmi pochybný už z toho důvodu, že kraje jsou největšími poskytovateli sociálních služeb a současně budou mít možnost rozhodovat o jejich financování. Kraje jsou tak ve střetu zájmů. Je to zcela odlišná situace oproti zdravotnictví, kdy jsou také kraje největším poskytovatelem služeb, ale financování je prostřednictvím zdravotních pojišťoven. Financování sociálních služeb je jeden z velkých problémů sociálního zabezpečení a je několik způsobů jak tuto věc řešit – pojištění, dlouhodobé granty nebo prostřednictvím klienta. Dlouhodobé granty však neznamenají systémové řešení, ale pouze odložení problému financování sociálních služeb.

Další systémovou chybou financování sociálních služeb je jednoroční dotační systém, který brání poskytovatelům sociálních služeb, aby investovali do rozvoje svých služeb. Dotační systém je výhodnější pro ústavní zařízení, a to proto, že tato zařízení mají vybudovanou základní infrastrukturu a nějakou ekonomickou základnu, kdežto terénní sociální služby přežívají z roku na rok. Pravděpodobně je to jeden z důvodů, proč nedochází k očekávanému snižování kapacit v institucionálních zařízeních.

Financování sociálních služeb je nezbytné věnovat prioritní pozornost, protože představují významný ekonomický faktor. V České republice pracuje v tomto oboru nejméně 60 tisíc lidí a jejich služby využívá přibližně 250 tisíc závislých osob. Obdobná poměrná čísla jsou také v ostatních zemích. Sektor služeb obecně, ale i oblast sociálních služeb, se bude neustále rozvíjet a stane se jedním z největších zaměstnavatelů. Vzhledem k demografickému vývoji se ukazuje, že v sociálních službách bude zaměstnáno stále více lidí. Nejcharakterističtějším rysem demografického vývoje v ČR, je stejně jako v jiných vyspělých zemích pokračující stárnutí populace.

Pokud chceme, aby došlo k rozvoji sociálních služeb, je nezbytné provést systémové změny, které zaručí dlouhodobou stabilitu a jistotu pro poskytovatele sociálních služeb, budou jednotné pro celé území státu, dostupné všem občanům, závislým na pomoci druhé osoby, bude zachováno právo klientů na volbu způsobu poskytování péče, včetně neinstitucionální. Systém musí umožnit vstup dalších osob, které budou postupně přibývat vzhledem k demografickému vývoji.

Jediný systém, který splňuje výše uvedená kritéria je pojistný systém. O pojistném systému financování sociálních služeb se hovoří již dlouho, ale žádná vláda neměla odvahu tuto systémovou změnu připravit.

Jsem dlouhodobě přesvědčen, že právě pojišťovací systém, kdy se každý občan podílí určitým procentem ze svých příjmů na financování sociálních služeb, zaručí dlouhodobou stabilitu financování služeb, a tím i poskytovatelů sociálních služeb. Systém bude jednotný, solidární a mohl by být pro klienty i přenositelný do jiných zemí EU. V Německu je povinné procento kolem dvou procent z příjmů občana, ale jen do určité výše ročních příjmů. Myslím si, že modifikovaný německý model by mohl být aplikován v naší zemi. Německý model také stanoví spoluúčast na úhradě služeb přímými příbuznými, což považuji také za správné.

09. 08.

Koronavirus a domy pro seniory.

Václav Krása Přečteno 1412 krát Přidat komentář

Dvacet dva let jsem pracoval v domově důchodců. Dodnes si pamatuji na tísnivou atmosféru v tomto zařízení, když zcela pravidelně se počátkem března v domově rozšířila chřipka a lidé začali umírat. Proniknutí chřipky se nedalo nijak zabránit, i když byl vydaný zákaz návštěv a vzhledem k tomu, že Domov důchodců byl v malé vesnici, lidé z tohoto zařízení ani neměli možnost se nakazit kontaktem s okolím. Chřipku přinesli zaměstnanci, nebo dovozci zboží apod.
Domov důchodců byl na tehdejší dobu střední velikosti a bylo v něm ubytováno 103 seniorů. Pamatuji se, že v době chřipkové epidemie umírali i tři lidé denně. Za týden zemřelo až deset klientů. Bylo to docela děsivé, protože jsme se prakticky všichni znali. Byla tím poznamenaná práce všech zaměstnanců a samozřejmě to působilo na psychiku všech klientů.
Právě v těchto dnech, kdy jsme neustále informováni, jak koronovirus se dostal do dalšího a dalšího domova pro seniory, jsem si znova tuto tísnivou atmosféru připomněl a jako bych ji znovu prožíval. Na takové zážitky nelze nikdy zapomenout.
Už tehdy, před mnoha desítkami let, jsem si říkal, jak je to pro seniory nebezpečné, soustředit je ve větším počtu na jednom místě. Jakákoliv nákaza je pro lidi vysokého věku nebezpečná a nelze prakticky zabránit jejímu proniknutí do takového zařízení. Je podstatně jednodušší ochránit takového člověka v rodině. Známe mnoho příkladů, jak rodiny, které pečují o seniora, byly a jsou opatrné vůči nákaze.
Moc nevěřím v upřímnost televizních záběrům, kdy potomci si stěžují, že nemohou kvůli karanténě navštívit své blízké, nebo reportážím, kdy po ukončení karantény jsou šťastní, že je mohou navštívit a jak milují své maminky a tatínky. Mají je určitě rádi, ale když je tak milují, proč o ně nepečují doma? Opravdu by to nešlo? Vím, je to určitá oběť a někdy to opravdu nejde, ale uvědomujeme si, že pobytem ve velkých sociálních zařízeních vystavujeme svoje blízké všemožné nákaze, oproti péči doma?
Ještě před sto lety většina seniorů umírala doma v rodinném prostředí. Dnes jsme všichni mnohem bohatší, stát péči doma docela slušně podporuje, ale my nemáme na maminku, na babičku čas. Pořád někam spěcháme, máme spoustu povinností a tak je velký tlak na nové a nové domovy pro seniory. Často jsem slyšel argumentaci „Ono je tam tatínkovi lépe, má si s kým popovídat, zavzpomínat……..!“ To vůbec není pravda! Naše maminky a tatínky zajímá především to, jak se mají jejich děti, co dělají, co je trápí, chtějí vidět první krůčky vnoučat či pravnoučat. Stále více ztrácíme rodinou pospolitost.
Ještě jedna vzpomínka z minulosti. Velmi dobře si pamatuji, jak některým seniorům se do tehdejšího domova důchodců nechtělo, ale nakonec ustoupili. Bylo na nich vidět, že jsou tam nešťastní, ale děti si je zpět nevzaly. Ti lidé se utrápili k smrti. Za celých dvacet dva let jsme přijali jediného Roma. Pán byl nevidomý a špatně se pohyboval. Denně za ním jezdila celá rodina a po nějakém čase odešel a zemřel uprostřed svojí rodiny. U Romů přirozené rodinné vazby ještě fungují.
Nevím, zda koronavirová epidemie pomůže k tomu, abychom si uvědomili, že domovy pro seniory mohou být, za určitých okolností, pastí na ně. S ohledem na to, že mohou přijít horší pandemie, bychom si měli uvědomit, že v těchto zařízeních jsou senioři opravdu ohroženi. Měli bychom více podporovat péči v domácím prostředí a pobytová sociální zařízení by měla sloužit jen v případech, kdy už opravdu jiné řešení není.

03. 08.

Otevřený dopis Cyrilu Svobodovi.

Václav Krása Přečteno 3137 krát Přidat komentář

Milý příteli Cyrile,

se zájmem jsem si přečetl Tvůj rozhovor v Parlamentních listech, který se věnuje ratifikaci Istanbulské úmluvy. https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Cyril-Svoboda-o-Istanbulske-smlouve-K-nicemu-to-nezavazuje-nebezpecne-tendence-tam-nevidim-631975.
Musím se přiznat, že Tvoje vyjádření mě natolik překvapila, že jsem se rozhodl reagovat otevřeným dopisem. Úvodem bych měl asi uvést, že se známe mnoho let, máme přátelské vztahy a troufnu si říci, že až dosud jsme měli velmi podobné názory na základní společenské otázky.

Cyrile, vím, že jsi poradcem předsedy vlády Andreje Babiše a tudíž patří k Tvým povinnostem připravovat stanoviska pro rozhodování vlády a pana premiéra. I proto mne překvapil Tvůj názor na Istanbulskou úmluvu, neboť je opřen pouze a striktně o právní okolnosti. Vím, že se jedná o úmluvu Rady Evropy, která nevyžaduje úpravu naší legislativy, ale to neznamená, že ve svých důsledcích nebude mít vliv na naší jurisdikci a lze očekávat, že úmluva bude zneužívána různými zájmovými skupinami. Především však úmluva podprahově vnucuje myšlenku, že muži zpravidla vystavují ženy násilí a různému ponižování. To samozřejmě není pravda a případy násilí mužů na ženách či žen na mužích vůbec neříkají nic o tom, že by náš systém obdobné násilí připouštěl či toleroval. Ostatně, jsi excelentní právník a tak velmi dobře víš, že náš právní systém obsahuje dostatek právních norem, které ochraňují ty, kterým je ubližováno.

Cyrile, dovolím si uvést pár myšlenek, ale i citací z Istanbulské úmluvy, které ukazují, proč je úmluva špatná a nepřijatelná:
- K čemu potřebujeme IÚ když náš právní systém dostatečně chrání ty slabší? Naše společnost striktně odmítá násilí na ženách a vlastně na komkoli a není tady žádná politická síla, která by prosazovala něco jiného. Proč tedy?
- Citace z preambule IÚ „Násilí na ženách je projevem historicky nerovnocenného rozdělení síly mezi muži a ženami, které vedlo k dominanci mužů nad ženami a k diskriminaci žen muži, a k zamezení plnohodnotného rozvoje žen“. Konec citace. Rozdílnost v pohlaví není hlavním důvodem násilí. K násilí dochází i u stejných pohlaví. Příčinou násilí můžou být drogy, alkohol, psychické poruchy, stres apod. Muži a ženy spolu nevedou válku. Mají rozdílné úlohy při plození a výchově nových generací.
- Článek 9 – Nevládní organizace a občanská společnost
- „Smluvní strany budou uznávat, podněcovat a na všech úrovních podporovat činnost příslušných nevládních organizací a občanské společnosti, které působí v oblasti boje proti násilí na ženách, a zavedou účinnou spolupráci s těmito organizacemi.“
- Článek 10 – Koordinační orgán
„Smluvní strany určí či zřídí jeden nebo více úředních orgánů zodpovědných za koordinaci, provádění, kontrolu a hodnocení postupů a opatření k předcházení a potírání všech forem 7 násilí spadajících do působnosti této úmluvy. Tyto orgány budou koordinovat shromažďování údajů uvedených v článku 11, analyzovat je a rozšiřovat jejich výsledky.“
- Článek 12 – Obecné povinnosti
„Smluvní strany přijmou nezbytná opatření k prosazování změn sociálních a kulturních vzorců chování žen a mužů za účelem vymýcení předsudků, obyčejů, tradic a veškerých dalších zvyklostí, které jsou založené na myšlence méněcennosti žen nebo stereotypním pojímání rolí žen a mužů.“
- Článek 27 – Oznamování
„Smluvní strany přijmou nezbytná opatření za účelem povzbuzení všech osob, jež se stanou svědkem spáchání násilného činu spadajícího do působnosti této úmluvy nebo jež mají oprávněný důvod se domnívat, že k takovému činu může dojít nebo že lze další násilný čin očekávat, aby to oznámily příslušným organizacím nebo úřadům.“
- Článek 66 – Expertní skupina pro boj proti násilí na ženách a domácímu násilí
„Expertní skupina pro boj proti násilí na ženách a domácímu násilí (dále jen „GREVIO“) dohlíží na provádění této úmluvy smluvními stranami.
7. Členové GREVIO a další členové delegací, které budou provádět návštěvy států, jak je stanovuje čl. 68 odst. 9 a 14, budou požívat výsad a imunit stanovených v dodatku k této úmluvě.“

Cyrile, v rozhovoru uvádíš, že nebudou muset být přijímána žádná legislativní opatření. To tak úplně není, protože řada článku naopak požaduje právní úpravy. IÚ výrazně posiluje postavení genderových organizací, i když v dané zemi není genderem podmíněné násilí a státy je mají dostatečně financovat. Nevím, jak se vypořádáš s článkem 12. Z jeho znění mi hned naskočí, že zaniknou velikonoční zvyky, že bude snaha zcela minimalizovat představu, že především žena má u těch nejmenších dětí hlavní roli při péči o ně. To jsou ty stereotypy, které některým gender organizacím tak vadí, alu muži opravdu nemohou např. kojit.

Příteli, opravdu si myslíš, že článek 27 je tak nevinný? Článek jednoznačně vede k nesmyslnému udávání např. z důvodu hlučnější hádky mezi manželi. Nevím, jak budou udavači motivováni – asi jim bude někdo platit za udání. O expertním orgánu GREVIO, je asi zbytečné mluvit. Další nesmyslný orgán. Dovedu si představit jak do rodin, zaměstnavatelům a dalším institucím, budou posílány dotazníky na gender násilí, aby GREVIO mělo co špiclovat.

Zajímalo by mě, zda jsi při vytváření stanoviska přihlédl také k vyjádření České biskupské konference. Myslím si, že by mělo být pro Tebe vodítkem, protože Tě znám jako horlivého křesťana. Tvůj rozhovor na téma Istanbulská úmluva byl pro mě velké zklamání. Věřím, že příště mě zase třeba potěšíš.
S přáním všeho dobrého
Tvůj Václav Krása

26. 07.

Jak dál s posudkovou službou?

Václav Krása Přečteno 1305 krát Přidat komentář

V dnešní době jsme svědky neúměrného protahování řízení o žádostech o dávky, které spravuje Úřad práce. Při rozboru příčin této naprosto nepřípustné situace je zcela zřejmé, že hlavním důvodem tohoto neutěšeného stavu jsou velmi dlouhé lhůty pro posuzování zdravotního stavu žadatelů posudkovými lékaři Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen „OSSZ“). Samotné řízení přímo na jednotlivých úřadech práce, pokud si odmyslíme toto posuzování, většinou probíhá plynule a v zákonných lhůtách.

Důvodem značně dlouhých lhůt pro posuzování je celkový absolutní a dlouhodobý nedostatek posudkových lékařů a také skutečnost, že většina je ve věku výrazně nad 60 let. Nové posudkové lékaře se pak nedaří získat. Proto také začíná celý systém kolabovat. Pokud nedojde k výrazné změně posuzování, dojde brzy k nefunkčnosti posuzování.

Zásadní a dlouhodobě udržitelné řešení vidím v zavedení zcela jiného systému posuzování zdravotního stavu zmíněných žadatelů. A to zcela bez účasti současných posudkových lékařů OSSZ. V této souvislosti navrhuji využít v daleko širší míře mnohem povolanější, vysokoškolsky vzdělané, zdravotnické pracovníky, kterými jsou ergoterapeuti.

Tato odbornost je zatím v České republice nedoceněná. Proto tito specialisté velmi složitě získávají zaměstnání v oboru. Zdravotničtí zaměstnavatelé ve velké většině případů totiž vůbec nevědí k čemu tyto specialisty využít. Na trhu práce je tak po nich i malá poptávka. V souvislosti s tím naše lékařské fakulty v současné chvíli produkují velmi málo těchto absolventů. A protože je málo ergoterapeutů, většina pracovišť, pro které by byli nejlepší volbou o jejich existenci a možnostech využití, vůbec neví. A tím se kruh uzavírá.

Ze srovnání kvalifikace ergoterapeuta s kvalifikací posudkového lékaře je jasné, že kvalifikace ergoterapeuta zahrnuje nejenom hodnocení zdravotního stavu (i když to je pochopitelně základem pro výkon jeho činnosti), ale také vztah zdravotního postižení k výkonu základních životních potřeb (např. stravování, péče o domácnost, péče o zdraví, atd.), ale také k možnostem pracovního uplatnění s ohledem na postižení. To úzce souvisí s problémem invalidity I. – III. stupně, což je rozhodující pro posouzení, zda se jedná o osobu se zdravotním postižením.

Je nezbytné vytvořit nový systém, který bude opřen o ergoterapeuty při posuzování nároků na dávky podle zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek pro osoby se zdravotním postižením. Pokud jde o posuzování míry invalidity a pracovní neschopnosti, byl by systém i nadále opřen o posudkové lékaře. Tento systém ovšem předpokládá dostatečný počet ergoterapeutů, kteří by se stali přímo zaměstnanci jednotlivých úřadů práce. To však předpokládá následující kroky:
• Lékařské fakulty výrazně navýší počet míst určených pro studenty oboru ergoterapie.
• Změní se příslušná legislativa tak, že se ergoterapeuti stanou, spolu se sociálními pracovníky, přímo zaměstnanci Úřadu práce, kteří se budou spolupodílet na procesu rozhodování o poskytnutí dávky.
• Současní posudkoví lékaři OSSZ se nebudou na procesu posuzování zdravotních stavů žadatelů o dávky od Úřadu práce vůbec podílet.
• Celý proces posuzování nároku na dávku, včetně posuzování zdravotního stavu, proběhne výhradně na Úřadu práce. Tím se odstraní neúměrné protahování správních lhůt pro vyřízení žádosti z důvodu přerušení řízení, které zastavuje počítání lhůtu určenou Správním řádem.
• Odvolacím orgánem nadále zůstane Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky, kde v příslušné komisi může být účasten posudkový lékař OSSZ.

Navržené řešení má oproti stávající úpravě mnoho výrazných kvalitativních zlepšení. Největší výhodou tohoto řízení je odstranění současného značně omezujícího hodnocení zdravotního stavu posudkovými lékaři OSSZ. Nezřídka se stává, že než projde žádost o dávku celým procesem posouzení tak žadatel zemře. Je naprosto nepřípustné, aby celé řízení trvalo běžně šest i více měsíců, jako je tomu nezřídka nyní. Navrhovaný systém by byl omezen správní lhůtou v délce nejvíce 60 dní.

Druhou nejvýraznější výhodou je mnohem vyšší odbornost při posuzování zbylých schopností žadatelů se zdravotním postižením. Oproti posudku posudkových lékařů, kteří velmi často nejsou odborníky na problematiku, kterou posuzují, je totiž ergoterapeut specializovaným odborníkem, který je právě na posuzování takovýchto schopností žadatele školen. Nezanedbatelným je i fakt, že ergoterapeut posuzuje žadatele v jeho přirozeném domácím a sociálním prostředí ve vztahu k jeho okolí. Nerozhoduje tak výhradně na základě zdravotnické dokumentace, bez bližší znalosti žadatele, od stolu, pouze na základě přečtení lékařské zprávy. Posuzuje tak schopnosti v situaci, která je pro žadatele každodenně přirozená. To vše naprosto nenásilně bez většího zatížení žadatele, neboť ergoterapeut by návštěvu vykonal společně se sociálním pracovníkem Úřadu práce v jednom termínu.

19. 07.

Staneme se slouhy cizích zájmů?

Václav Krása Přečteno 1829 krát Přidat komentář

Evropští lídři se na summitu v Bruselu možná ani v neděli, třetí den jednání, na podpoře evropské ekonomiky nedohodnou. Unijní ekonomika se kvůli dopadům šíření koronaviru potýká s rekordním propadem a na vzestupu je nezaměstnanost v celé Evropě.

Evropská komise navrhuje vytvořit tzv. „Záchranný fond“, který rozdělí 750 miliard mezi členské země ve formě grantů a úvěrů. Největšími příjemci mají být Itálie a Španělsko, tedy země nejpostiženější pandemií covidu-19 jak ze zdravotního, tak ekonomického hlediska. Připadnout jim má 313 miliard eur přímých plateb a úvěrů, což je více než třetina celkového objemu pomoci. Maďarský premiér se k návrhu tzv. Záchranného balíku vyjádřil slovy: "Nový systém rozdělení, jaký nám představili, je absurdním a zvráceným řešením, protože dává více peněz bohatým než chudým, vyplácet bohaté z peněz chudých není, myslím si, velmi dobrý nápad."

Česko má z unijního fondu obnovy dostat kolem 20 miliard eur. Také český premiér Andrej Babiš má k navrhovanému rozdělení peněz výhrady a ve čtvrtek uvedl, že bude usilovat o dosavadní podíl toku unijních peněz do slabších ekonomik mladších členských zemí. Pro nastartování růstu sedmadvacítky jsou podle něho klíčové investice. Poskytnutí unijních peněz má však být podmíněno dodržováním tzv. principů demokracie a právního státu v jednotlivých členských zemích. To se týká hlavně Maďarska a Polska, které jsou kritizovány kvůli údajnému porušování principů platných v demokratickém státu. Evropská komise v současnosti s oběma zeměmi vede řízení kvůli porušování společných hodnot. Takto stanovené podmínky jsou jasným zasahováním do vnitřních poměrů členských zemí.

Více než třetinu peněz mají dostat Itálie a Španělsko, tedy země, kterým už nikdo nechce půjčit, protože nejsou schopny splácet své dluhy. Pokud schválíme „balíček“ budeme ručit zemím, které mají mnohem vyšší průměrné platy a vyšší důchody, za udržení jejich vysoké životní úrovně, přestože u nás jsou mnohem nižší platy i důchody.

Předseda vlády Andrej Babiš si dnes pochvaloval, že Česko by mohlo z unijního fondu obnovy obdržet další finanční prostředky. Ale za jakou cenu? Je třeba na rovinu říci, a vláda to bohužel neříká, že máme tak dobré ratingové hodnocení, že si můžeme půjčit na zahraničních trzích a vůbec nepotřebujeme zrůdný balíček EU, který z nás udělá vazaly na desítky let. Jsme stát s poměrně malým zadlužením, a tak si můžeme sami diktovat a nemusíme si nechat diktovat.

Výplata financí z EU má být podmíněna poslušností vůči Evropské unii, ručení za závazky jiných zemí, přijetí tzv. „zeleného údělu“ a pravděpodobně i účast na imigračním programu. Vše toto je ekonomicky, sociálně a bezpečnostně cesta do pekel. Pokud pan premiér opravdu myslí vážně svoje slova o tom, že hájí zájmy České republiky, měl by „Záchranný fond“ za těchto podmínek odmítnout.

Zvláštní je, že představitelé České republiky, ale ani novináři se nevěnují zásadní otázce, která je spojena se „záchranným fondem“, a to je zavedení daně, kterou bude vypisovat a spravovat bruselská administrativa. EU chce zavést nové daně za příjmy z uhlíkových povolenek. Pod falešnou pomocí z koronavirové krize se buduje obří penězovod do předlužených jihoevropských států. V rozporu se základními smlouvami EU se vytvářejí společné unijní dluhopisy, kdy budeme ručit za závazky a dluhy nyní obdarovaných států. Současně a zase v rozporu s unijním právem, vzniká společná rozpočtová a fiskální politika.

O těchto věcech by měly rozhodovat minimálně parlamenty členských zemí. Je otázkou zda by občané jednotlivých zemí, o této věci neměli rozhodnout v referendu? Potichu a pokoutně se připravuje další omezení samostatnosti členských států. Kdo na tom vydělá? Velké země, tj. Německo a Francie, které vždy prosadí svoji vůli a potom předlužené státy, jako je Itálie, Španělsko a Řecko. V rámci „Záchranného fondu“ se Česká republika stane čistým plátcem a bude pomáhat platit dluhy jiných států. To je cesta podřízenosti. Já za sebe říkám, že rád pomůžu každému, když mohu, ale to neznamená být slouhou těch větších a bohatších. Proti tomu je třeba se postavit.

12. 07.

Zálohované výživné je špatný nápad.

Václav Krása Přečteno 2361 krát Přidat komentář

Vláda dne 15. června schválila návrh zákona o zálohovaném výživném. Vláda navrhuje, aby v případě neplacení výživného na dítě jednoho z rodičů, mohl druhý rodič požádat o dávku zálohovaného výživného, a to až do výše 3000 Kč měsíčně, po dobu dvou roků. Podmínkou je, že výživné neposkytuje jeden z rodičů déle než čtyři měsíce a partner pečující o dítě podal exekuční návrh na neplatiče výživného. Považuji tento návrh za mimořádně špatný.
Především jde o ekonomickou stránku věci. MPSV ČR v důvodové zprávě uvádí, že by úřady mohly ročně dostat asi 24.000 žádostí o náhradní výživné a vyplatit by na něm mohly asi 861,31 milionu korun. Vymoci zpět by se mohla asi desetina částky. Dalších zhruba 115,48 milionu korun by bylo potřeba v prvním roce na přijetí 155 úředníků, kteří by agendu vyřizovali. Resort musí za 38 milionů korun pořídit nový informační systém o výživném a jeho provoz bude ročně stát 12 milionů korun. Zkrátka jde o vyhozenou miliardu korun ročně.
Paní ministryně Jana Maláčová návrh zákona obhajuje tvrzením, že „dítě nesmí být obětí nezodpovědnosti svých rodičů“. To je skutečně zásadní otázka, zda zálohované výživné vyřeší chudobu rodin samoživitelů a samoživitelek, nebo jen rozšíří jejich řady. V roce 1948 byl schválen zákon č. 57/1948 Sb., který byl velmi podobný návrhu zákona, který předkládá paní ministryně. Zákon byl v roce 1953 zrušen, protože se ukázalo, že neplnil funkci strašáka proti neplatičům, a to bylo v totalitní době.
Závažným problémem České republiky je snižující se porodnost. I když jsme na tom lépe než některé západní země, tak porodnost 1,7 na jednu ženu je nízká a nezaručuje ani pouhou reprodukci populace. Zálohované výživné jde proti podpoře porodnosti a proti udržení úplných rodin. Chudobu dětí nevyřeší přesouvání rodičovské odpovědnosti na stát. Naopak ji fakticky prohloubí, posílí nestabilitu rodin a rozšíří řady dětí, které budou chudobě vystaveny v budoucnu.
Nejdůležitější je posílení stability rodin. Musíme pomáhat osamoceným rodičům, kteří si svojí situaci sami nezavinili a snaží se z ní najít východisko. Můžeme jim poskytovat účinnou bezplatnou pomoc při vymáháním výživného. Především je třeba vynaložit veškeré možné úsilí na to, abychom posílili stabilitu rodin a děti měly oba rodiče. Ani zdaleka ne jenom z ekonomických důvodů, ale především pro harmonický rozvoj dětí.
Organizace sociálně-demokratických žen se v roce 2016 usnesla, že stát by měl umožnit asistovanou reprodukci ženám bez partnera. Považují rodičovství bez partnera za svoje právo. To je docela hrůzné. Zapomínají, že v Úmluvě o právech dítěte, se v 7. článku uvádí, že dítě má právo znát oba rodiče. Myslím si, že toto by měly ctít „sociálně-demokratické“ ženy. Návrh zákona o zálohovaném výživném jde přesně v duchu uvažování ČSSD.
Tato dávka už tu byla a byla zrušena, protože neměla smysl. Bude započítávána jako příjem, takže opravdu chudým dětem v neúplných rodinách se pouze sníží ostatní dávky. A výsledek bude, že stát bude mít kupu nevymahatelných pohledávek, které nakonec odepíše stejně jako v minulosti. Vláda předložila návrh, který už tu byl a neosvědčil se, ale těm, co tomu nerozumí, to možná přijde jako skvělý nápad. Přitom to je zase jen populistická bublina na voliče.

06. 07.

Kam se řítíme?

Václav Krása Přečteno 2951 krát Přidat komentář

"Všechny záznamy byly zničeny nebo zfalšovány, všechny knihy byly přepsány, každý obraz přemalován, každá socha, ulice, budova přejmenovány, každé datum změněno. A tenhle proces pokračuje den za dnem, minutu za minutou. Dějiny se zastavily. Neexistuje nic kromě nekonečné přítomnosti, v níž má Strana vždycky pravdu." Citace z románu George Orwella, „1984“.

Více »

Blogeři abecedně

A Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy