Václav Krása

25. 01.

Válka je vůl.

Václav Krása Přečteno 3855 krát

Asi jen pamětníci si vzpomenou na, ve své době velmi populární, skladbu „Válka je vůl“ z poloviny šedesátých let, kterou nazpívala brněnská skupina Synkopy 61. Byla to reakce na protesty proti válce ve Vietnamu.
Dnes jsme také svědky velkého harašení zbraněmi, vyhrožování válkou, dovozem zbraní, ale nejsou vidět ani slyšet protestní skupiny, které by protestovaly a upozorňovaly občany na to, jak vládnoucí elity řady zemí připravují válku a média k tomu tleskají. Chybí umělci, kteří by vnímali nebezpečný vývoj posledních měsíců. Všechno je přehlušeno covidem, asi záměrně, a přitom se pomalu chystá ještě větší utrpení mnoha lidí.
Dnes a denně jsme masírováni informacemi, jak Rusko shromažďuje zbraně u ukrajinských hranic a jak ubohá Ukrajina potřebuje naši pomoc, proti agresivnímu militaristickému Rusku. Denně slyšíme, že válka je nevyhnutelná, že určitě bude a všechna média, ale i většina politiků to bere, jako fakt. Jejich pohled na válku je zcela pokřivený, jako by válka byla jen hrou, vlastně se nic neděje, je to jen jiné pojetí politiky. Občane buď bez obav! Válčit se bude někde na východě a tobě občane nic nehrozí! To je samozřejmě velká lež! Válka mezi Ruskem a Ukrajinou (ale spíše se státy NATO) by měla nejen obrovské ekonomické dopady na naše občany, ale při možném rozšíření konfliktu by mohlo dojít i k lidským obětem a utrpení mnoha lidí. Samozřejmě, že tíhu války by nesla, tak jako vždy, nižší a střední třída občanů. Nejvíce by strádali lidé, kteří jsou závislí na státu – senioři, lidé se zdravotním postižením, matky samoživitelky a další lidé, pro které by enormní růst cen a nedostatek všeho zboží znamenal bídu a utrpení. Ti bohatí a mocní, kteří válku chtějí a připravují, by na ní vydělali na úkor milionů ožebračených, mrtvých a raněných.
Je až neuvěřitelné, jak blahosklonně a lehce všichni hovoří o válce, jako by nešlo o mrtvé, zmrzačené, vyrabované území a neskonalé utrpení. Militarizace našeho myšlení a reálné kroky politiků jsou velmi nebezpečné. Státy NATO dodávají Ukrajině zbraně, Kanada dokonce poslala malý vojenský oddíl, naše země poskytne dělostřelecké náboje a paní ministryně obrany se nechala slyšet, že v krajním případě bychom mohli poskytnout i vojenskou jednotku. Všichni, kdo se podílejí na dodávkách zbraní, jen eskalují napětí a nebezpečí, že jeden náhodný výstřel může způsobit velký konflikt.
O militarizaci uvažování politiků svědčí i poslední události na diplomatické úrovni. Velitel německého válečného námořnictva viceadmirál Kay-Achim Schönbach byl přinucen, na nátlak Ukrajiny, k rezignaci poté, co si dovolil v rámci akademické diskuse prohlásit, že vše, co Putin žádá je to, aby byly zájmy Ruska brány v potaz a respektovány. Slovenský ministr hospodářství Richard Sulík se má omlouvat a veřejně se ‚kát‘ za výrok, že protiruské sankce jsou nešťastné a páchají pouze škody. Ukrajina vystupuje agresivně proti všem, kteří jen naznačí určité pochopení pro Ruský postoj ke Krymu a neustálému přibližování jednotek NATO k jeho hranicím. Ukrajina se spoléhá na mocenské zájmy USA a dalších zemí, které by se rády dostaly k obrovskému bohatství Ruska a tak je přesvědčena, že se může chovat agresivně.
Kdo chce válku a komu prospěje? Válku chce a potřebuje především Ukrajina, tedy přesněji prezident Ukrajiny Volodymyr Zelenskyj a další oligarchové, kteří s ním tvoří vládnoucí kliku. Válku potřebují, aby odvedli pozornost od zásadních strukturálních problémů Ukrajiny, která je rozkradená, prakticky rozdělena mezi jednotlivé mocenské skupiny, kde bují korupce, nacionalismus jak vůči Rusům, Polákům, tak i k Židům. Volodymir Zelenskyj spoléhá na zahraniční pomoc, která Ukrajinu vyzbrojí, v rámci příprav na válku vybuduje nutnou infrastrukturu a případně poskytne i vojáky. Prezident Zelenskyj se nebojí války. Za něj a jeho kliku budou bojovat jiní a utrpení „obyčejných“ lidí, jej nezajímá.
Válku nepotřebuje jen Ukrajina, ale potřebuje ji také Amerika, a to z mnoha důvodů. Současná hospodářská situace USA je velmi špatná, má velký dluh, výroba stagnuje a válka někde daleko je pouze motorem zvyšování výroby a hospodářského růstu. Dalším důvodem je nepochybně dlouhodobá snaha zničit dodávky plynu z Ruska do Evropy a nahradit je dovozem „břidlicového“ plynu. Proto možná prezident Joe Biden vyjednává v Kataru o dodávkách plynu z této země. Třetím důležitým důvodem je naplnění základního axiomu mezinárodní politiky USA, že vše, co se děje na planetě se dotýká zájmu USA, a tak mají právo, v rámci ochrany svých zájmů, ovlivňovat dění na celém světě, a to za použití všech, tedy i vojenských prostředků.
V této krizi je jednoznačně zneužíváno NATO, protože Severoatlantická smlouva neobsahuje žádné ustanovení a ozbrojené účasti v případných konfliktech ve třetích nečlenských zemích. Smlouva je koncipována, jako kolektivní obranný spolek a nikoliv spolek, který bude dělat policajta, posuzovatele a rozhodčího ve sporech mimo členské země. Je dobré si občas smlouvu pročíst a porovnat jí se skutečnými kroky vedení NATO.
Čl. I. Smlouvy zní: „Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě Spojených národů, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být zapleteni, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli Spojených národů.“ Obdobně zní i další články.
Je jisté, že v současné přípravě na válku, členské státy NATO jednoznačně porušují jak ducha smlouvy, tak i její konkrétní ustanovení. Při čtení seznamu členských zemí si každý musí nutně položit otázku. K čemu je dobrý spolek, kde jsou státy s tak rozdílnou kulturou, hospodářskou úrovní, infrastrukturou apod.? Proč se NATO pořád rozšiřuje? Teď se hovoří o Gruzii, Bosně a Hercegovině, Kosovu a samozřejmě Ukrajině. Je cílem rozšiřování NATO skutečně kolektivní obrana a proti komu? Nebo jde o získání prostoru pro budování dalších a dalších základen, a k čemu je potřebujeme? Opravdu chceme být v jednom spolku se zločinci v Kosovu, které jsme neměli nikdy uznat, s podivným státem – nestátem Bosnou a Hercegovinou, upadající Gruzií……? Co tím získáme? Nesloužíme jen jako mouřenín nějakému zcela jinému cíli, a jakému? To jsou všechno otázky, na které by měli politici, nám občanům nejprve odpovědět, než z našich daní budeme platit za dodávky zbraní na Ukrajinu, za naše letadla a vojáky v pobaltských zemích a další.
Z války mám strach, protože každá válka bere jistoty občanům, co bude zítra, pozítří a dále. Dokáže v minutě rozvrátit celá společenství. Lidský život se stává jen potravou pro zbraně, nemá žádnou hodnotu. Bohužel, v naší zemi není žádná politická síla, která by začala burcovat proti válečnému šílenství. Všichni jen trpně přihlížejí, jak neustále roste mezinárodní napětí, jak se přesunují další a další zbraně a nijak nereagují. Politici se nanejvýš dohadují, zda očkovat, nebo neočkovat, ale nebezpečí války vůbec nevnímají nebo se bojí k němu vyjadřovat. Proto za sebe říkám nahlas „Válka je vůl“.

07. 01.

Je nutné rozvolnit náš vztah s EU!

Václav Krása Přečteno 2816 krát

Události posledních dní by nás měly vést k velké ostražitosti vůči krokům a vyjádřením EU, reprezentované Evropskou komisí. Asi není reálné hned vystoupit z EU, ale měli bychom mít odvahu některé záležitosti si řešit sami, jako to dělají jiní. Při pevné a vytrvalé snaze a odvaze politiků, toho můžeme dosáhnout. Na několika příkladech lze ukázat zcela zřejmý rozpor mezi slovy a činy představitelů EU, které bohužel přebírá i část naší politické reprezentace.
Policie v neděli v Amsterodamu brutálně rozehnala demonstraci proti covid opatřením. Viděl jsem nejtvrdší rány obuškem do hlavy ženy, která jen stála a nebyla agresívní, viděl jsem sražení demonstranta tvrdými ranami obuškem k zemi, viděl jsem policejního psa vláčejícího demonstranta po ulici…. Při pohledu na brutální zásah jsou všechna vyjádření o ochraně lidských práv zcela nevěrohodná. Účelové kecy o nesvobodě v Číně, Rusku a jinde výrazně zhoršují naše hospodářské vztahy s těmito zeměmi. Jsme příliš orientováni na státy EU a Německo, ale měli bychom mít širší portfolio našich hospodářských vztahů. Politika musí sloužit ekonomice a nikoliv naopak, jak to dnes aplikují některé země EU, včetně nás. Tato politika ekonomicky ničí Evropu a s ní i nás.
O upřednostňování politiky a ideologie před ekonomikou svědčí i poslední události kolem uznání jádra a plynu za „zelené zdroje“. Konkrétní podmínky Evropské komise mají být tak přísné, že by na nich Česko nemohlo svou energetiku postavit. V souhrnu Komise říká, stavte si, co chcete, ale plyn bude uznáván, jako „zelený zdroj“, do roku 2030 a jádro do roku 2045. To v praxi hatí český plán postavit na nich přechod od uhelné energetiky k bezemisní výrobě elektřiny a tepla, protože všechny dosavadní české vládní či oficiální energetické strategie a koncepce počítaly s tím, že uhlí v teplárenství a výrobě elektřiny z větší části nahradí plyn a jádro. Náhrada v podobě obnovitelných zdrojů je v českých podmínkách při současném stavu technologií nereálná.
Vyjádření Generálního ředitele společnosti ČEZ Daniel Beneš, je velmi kritické, „Pokud by byl akt přijat v tomto znění, přinesl by zásadní komplikace z hlediska transformace české energetiky a zejména teplárenství. Znamenalo by to například, že chystaný nový blok v Dukovanech by mohl být posledním domácím novým jaderným zdrojem. Stavět by se podle Beneše nedaly nejen velké reaktory, ale ani malé modulární bloky. A navíc by nebyly možné ani investice do prodloužení životnosti Dukovan a Temelína na 60 let, jak s tím dnes počítají české energetické strategie“.
Obdobně návrh Komise kritizuje Teplárenské sdružení, podle něhož mají být nové plynové zdroje schopné spalovat 30 procent nízkoemisního plynu do roku 2030 (od roku 2030 se limit zvedá na 55 procent, od roku 2036 mají zdroje plně přejít na nízkoemisní palivo). „Požadavek je zcela nerealizovatelný a dalece překračuje ambice plynárenského balíčku, který Komise předložila v prosinci loňského roku.“ Zelený vodík ze sezonních přebytků solární či větrné elektřiny se v Česku nevyrábí, stejně jako jeho nízkoemisní varianty využívající zachycování a ukládání CO2 z fosilního plynu. Výrobna biometanu je v Česku jedna a vyrábí pro export, vodík je naprosté sci-fi.
Teplárenské sdružení ve svém vyjádření upozorňuje, „Plynové projekty zásadně limituje požadavek, aby kapacita plynového zařízení nepřesahovala kapacitu původního zařízení na uhlí a aby úspora emisí skleníkových plynů dosáhla 55 procent.“ Další podmínkou je, aby se členský stát zavázal k odchodu od uhlí, což je ale zcela mimo taxonomii,“ říká ředitel Martin Hájek. Taxonomie, tedy soubor opatření k usnadnění financování projektů, se totiž týká investorů. „Provozovatel zařízení ji nemůže nijak ovlivnit a je z pohledu snížení emisí v daném zařízení irelevantní. Jedná se o zneužití delegovaného aktu Evropskou komisí k tlaku na členské státy, aby datum odchodu od uhlí stanovily,“ upozorňuje Martin Hájek.
Z výše uvedeného je zřejmé, že Evropská komise nedodržuje žádné dohody. Na oko jedná, ale jakmile zjistí, že má šanci prosadit svůj návrh, okamžitě jej prosazuje, bez ohledu na ty členské státy, které na takový návrh doplatí. Dnes je jisté, že rozhodující vliv na energickou politiku EU má Německo, které se stává, svojí nesmyslnou zelenou politikou opět nebezpečím pro velkou část Evropy. Jejich podléhání nebezpečným ideologiím je nepochopitelné a Evropa už na to nejednou doplatila.
Je třeba si připomenout, že Energetická burza v Lipsku se stala nástrojem ke zvyšování cen energií pro země, které jsou ve výrobě el. energie soběstačné. Česká republika vyrábí asi o jednu třetinu el. energie více než potřebuje. To znamená, vůbec nepotřebujeme Evropskou burzu. Tím, že jsme se zavázali, že el. energii budeme obchodovat přes burzu v Lipsku, jsme si ji sami, pro naše občany, zdražili. Je to nepochopitelné. Německo, které není dnes soběstačné ve výrobě el. energie, na naší hlouposti vydělává, protože pokud by muselo kupovat energii na volném trhu, bylo by to pro něj mnohem dražší. My se tím připravujeme o vyšší příjmy. Němci si likvidují svoje jaderné elektrárny a budou, jako nejsilnější stát, určovat ceny naší energie na burze. To je z naší strany neuvěřitelná hloupost.
Další stupidní případ postupu EK je obchodování s emisními povolenkami. Burza emisních povolenek není nikde na světě, protože vede k růstu inflace, spekulacím a EU tomu dokonce pomáhá snižováním jejich počtu, takže ceny povolenek letí do závratných výšek a zcela pokřivují trh s energiemi. Je nelogické a proti zdravému rozumu. Jediný smysl těchto kroků spatřuji v tom, že máme být růstem cen energií a tím celkovou inflací donuceni přijmout nesmyslný Green Deal.
Je až úsměvné, když politici ubezpečují občany, že budou hájit naše zájmy v jádru a plynu. Je to vědomá lež. Kolem energií je vše dohodnuto. My taháme za kratší konec, protože rozhodování o energetice patří do tzv. většinového hlasování, to znamená, že zde neplatí právo veta. K odmítnutí návrhu Evropské komise bychom museli v Radě EU získat 55 % členských států, kteří zastupují 65 % občanů EU, což nikdy neseženeme. Jen Německo, Rakousko, Nizozemí, Belgie a severské země mají více než 30 % obyvatel EU.
Pokud se nechceme stát pouze vazalem, a to Německa, potažmo EU, který jen montuje a dodává, musíme se proti některým věcem postavit a hájit náš zájem. Je to především burza energií, emisní povolenky, ale také slibovat, kdy ukončíme využívání uhlí v energetice, či nechat si povídat do stavby jaderných bloků. Jediná rozumná cesta je v rozvolňování našich vztahy s EU a trvat na tom, že o některých věcech si budeme rozhodovat sami!

Archiv článků: leden 2022

Válka je vůl.

Je nutné rozvolnit náš vztah s EU!

Blogeři abecedně