Václav Krása

21. 05.

Balíček, který se dotkne všech, ale nic neřeší.

Václav Krása Přečteno 1690 krát

Vláda s velkou mediální pompou představila opatření, která mají ozdravit naše finance. Možná, že mediální skromnost by asi byla na místě.
Připomenu, jaká opatření mají zvýšit příjmy rozpočtu. Zvýšení daně z příjmů právnických osob na 21 % z dosavadních 19 %, zvýšení odvodů OSVČ a daně z příjmů fyzických osob na 23 % od příjmů nad 121 tisíc korun, či opětovné zavedení nemocenského pojištění pro zaměstnance ve výši 0,6 %. Koalice navrhla 100 % zvýšení daně z nemovitostí a standardní růst spotřebních daní z tabákových výrobků, lihu a daní z hazardních her. Zvyšování daní jsou proinflační opatření, které povedou ke zvýšení cen.
Zcela jiná situace je u změn daně z přidané hodnoty. Asi je možné mít dvě sazby. Zůstane základní 21 %, snížená bude na úrovni 12 %. Velmi problematické jsou však návrhy na zařazení výrobků a služeb do jednotlivých sazeb. Návrh zvyšuje DPH u léků, vodného, stočného, tepla a významně u balené vody a nealkoholických nápojů, které se přeřazují z 10 % sazby do 21 %. Snížení o tři procentní body má dojít u potravin, bydlení a zdravotnických výrobků. Celkové saldo změn je minus 4,1 mil. korun v neprospěch státního rozpočtu. Za nepřijatelné považuji zvýšení DPH u léků, které postihne především seniory a lidi s chronickým onemocněním. Současně se většinově jedná o lidi s nižšími příjmy. Ani vratky za doplatky na léky příliš nepomohou, protože se vztahují jen na některé léky hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Je třeba si uvědomit, že velké množství léků není na předpis, jsou volně na trhu a na ty se vratky nevztahují. Obdobně nepochopitelné je vyřazení nealkoholických nápojů z potravin. Tím vláda neguje částečné snížení DPH u potravin.
Tzv. ozdravný balíček postihne všechny, tedy OSVČ, tzv. dohodáře, zaměstnavatele, vysokopříjmové zaměstnance, spotřebitele, důchodce, státní zaměstnance a majitele nemovitostí. Nenajdete skupinu, které by se nedotkl negativně. Lze očekávat, že srazí ekonomiku zase níž, a s ní i životní úroveň.
O úrovni diskuse o „ozdravném balíčku“ svědčí dohadování mezi KDU a TOP 09 o spotřební dani na tiché víno a nulové sazbě DPH u knih. „Balíček“ se předkládá, skoro jako spása před bankrotem a slibuje se snížení dluhu, což by bylo žádoucí. Obávám se, že skutečnost bude jiná. Například platy učitelů se zvýší na 130 % průměrné mzdy, což je navýšení výdajů na příští rok o 20 mld. Kč.
Pokud jde o výdaje na obranu, souhlasím plně s panem docentem Miroslavem Ševčíkem: „Za naprosto nepochopitelnou považuji dynamizaci vojenských výdajů v období energetické krize a zvyšování deficitů veřejných rozpočtů. Je to nezodpovědné, militantní a nepřátelské řešení ve vztahu k českým občanům, českým domácnostem a českým firmám.“ Výdaje ministerstva obrany vzrostly v posledních dvou letech ze 75,36 mld. Kč v roce 2021 až na 111,81 mld Kč v roce 2023, což znamená nárůst o 48,4 % jenom za dva roky. Tady by se by se mělo začít se šetřením. Nesouhlasím se zvýšením výdajů na obranu na 2 % HDP, tedy asi o dalších 50 mld. Kč v příštím roce. Prostě na to není dobrá doba a neplní je většina členských zemí NATO.
Několik poznámek k jednotlivostem tzv. „ozdravného balíčku“.
Nejprve k tzv. důchodové reformě. Že se nejedná o reformu, je každému zřejmé. Jedná se pouze o parametrické změny, ale i ty jsou velmi pochybné. Stanovení průměrné doby pobírání penze na 21 a půl roku, je velmi zvláštní a vytváří velkou právní nejistotu pro lidi, kteří se blíží k důchodovému věku. Zcela mimo je stanovení rozdílného věku nároku na důchod pro různé skupiny pracovníků podle obtížnosti jejich práce. To je špatná cesta, protože většina lidí má během života různá zaměstnání. Jen dále zaplevelujeme důchodový systém. Souhlasím s restrikcí u možnosti odchodu do předčasného důchodu. Nerozumím však tomu, proč vláda chce zrušit možnost zvýšení důchodu při pracovní aktivitě při pobírání starobního důchodu. Nahrazením přepočtu snížením odvodu sociálního pojištění nepovažuji pro pracující důchodce ani pro systém za výhodné. Naopak, motivaci vidiny vyššího důchodu při pracovní aktivitě bych více podpořil. Na trhu práce chybí kvalifikované síly a „důchodci“ zpravidla jsou kvalifikovaní. Pro ně je určitě více motivační vidina vyššího důchodu, až ukončí ekonomickou činnost než snížení odvodu pojištění. Ještě více bych podpořil procentuální navyšování starobních důchodů u těch lidí, kteří odloží odchod do starobního důchodu.
Pokud politici opravdu chtějí uvažovat o důchodové reformě, potom musí vycházet ze základního problému, což je stále se snižující počet lidí, kteří přispívají do důchodového systému. To znamená, že reforma musí být motivační pro rodiny s více dětmi, budoucích plátců na důchody. Ti lidé, kteří nechtějí děti, jsou tzv. „černými pasažéry“ a musí platit více. Samozřejmě, že to nemůže platit absolutně, ale je to jediný možný základ reformy důchodového systému.
Za zcela nepřijatelné považuji praktické zrušení odpočtu daně na partnera. Návrh na jeho ponechání pouze do tří let věku dítěte je další opatření proti soudržnosti rodin. Odpočet daně na partnera se neuplatňuje pouze u bohatších rodin, jak tvrdí vláda. Hojně je využíván v rodinách, kdy jeden z partnerů pečuje o osobu blízkou – seniora nebo o osobu se zdravotním postižením. Odhaduji, že těchto lidí může být až 80 tisíc. Budou velmi poškozeni. Argument, že mohou žádat o dávky, je úplně ten nejhorší. Za prvé jde o další byrokratickou zátěž, ale hlavně tím se budou ponižovat další jednotlivci, aby žebrali před úřadem.
Tzv. „ozdravný balíček“ se negativně dotkne všech, na některé skupiny občanů bude mít devastující dopady, ale deficit veřejných rozpočtů nijak nevylepší. Především očekávání o vyšších příjmech se mohou ukázat jako lichá, ale negativní důsledky zůstanou. Dokud nedojde ke snížení a stabilizaci cen energií, opuštění green dealu, snížení výdajů na obranu, omezení byrokracie a skutečnou důchodovou reformu, jde jen o hru čísel, ale nikoliv vážnou snahu o ozdravění financí.

09. 05.

Bída vládnutí.

Václav Krása Přečteno 2356 krát

Česká vláda usilovně hledá možnosti, jak zastavit spirálu prohlubování deficitu státního rozpočtu. Samozřejmě, že prvotní je hledání úspor na straně výdajů, ale jak se stále více ukazuje, dojde i na zvyšování daní.
První skupinou, která doplácí na snižování výdajů, jsou ti, kteří nám náš blahobyt připravili, ale dnes se už příliš nemohou bránit, mám samozřejmě na mysli důchodce, které označuje vláda, ale i část veřejnosti, za hlavní příčiny růstu zadlužení. Samozřejmě, že na řadě budou i další skupiny potřebných, úspory se asi dotknou i některých dotací, jen se obávám, že nebudou kráceny těm, kteří podporují současný establishment.
O některých výdajích, které významně vedou k deficitu státních financí se mlčí a vůbec se neuvažuje o jejich snižování, ba naopak. Jedná se o výdajích na obranu a na válku na Ukrajině. Předsedkyně Komise EU při návštěvě v Praze uvedla, že země EU poslaly Ukrajině pomoc za 68 miliard eur, což je v přepočtu asi 1,6 bilionu korun, ale zapomněla dodat, že podíl připadající na Českou republiku je téměř 36 miliard korun. (Počet obyvatel EU je 447,7 milionů, na jednoho občana připadá asi o 357 380 Kč, podíl naší země tudíž činí 35,738 mld. korun). K tomu jsme, dle sdělení paní ministryně obrany dodali na Ukrajinu zbraně ve výši minimálně za deset miliard, zbrojařské firmy dodaly zbraně za více než čtyřicet miliard korun, které jim asi někdo zaplatil. Ještě jsme si půjčili deset miliard eur na další podporu Ukrajině. K tomu Parlament nedávno schválil zákon, že od roku 2024 budou výdaje státu na obranu ve výši 2 % HDP, což znamená zvýšení výdajů z roku na rok o 50 mld. korun. Náš průmysl se militarizuje, a tak se nebude vyrábět to co by lidé kupovali, ale výrobky, které budou určeny ke zničení ve válečných zónách.
Nemám nic proti Ukrajině a Ukrajincům a chápu, že je potřeba pomáhat lidem, kteří utekli před válkou. My však neděláme žádná opatření, aby se pomoc dostala opravdu těm utečencům, kteří utekli z válečných oblastí. Přesto je potřeba připomenout naše výdaje ve prospěch lidí z Ukrajiny. Jak uvedla mluvčí ÚP ČR, bylo k 5. dubnu letošního roku vyplaceno v rámci humanitárních dávek 10 865 milionů korun. Další výdaje jsou spojené se zdravotní péčí. Stát za loňský rok zaplatil pojišťovnám za uprchlíky z Ukrajiny pojistné ve výši 4,49 miliardy korun. Běženci čerpali zdravotní péči za zhruba 1,9 miliardy Kč. Obdobně je tomu ve školství, kdy normativ na žáka je velmi přibližně (je celá škála normativů) 50 tisíc korun ročně, a protože zde na základních a středních školách studuje přibližně 58 tisíc studentů z Ukrajiny, lze lehce dovodit, že výdaje činí asi tři miliardy korun.
Proč takto detailně rozepisuji výdaje z našich daní na pomoc Ukrajině. Opravdu nejde o rozeštvávání nálad proti uprchlíkům, ani si nemyslím, že bychom měli přestat podporovat utečence. Jsou to lidé jako my, kteří se ocitli, bez vlastního přičinění, v obtížné životní situaci. Na druhé straně je třeba uvést, že v souvislosti s deficitem, se ve společnosti rozehrává politická hra pod heslem „dědeček a babička ujídají z chlebíčka“, která má vrazit klín mezi generace. Přitom, pokud bychom omezili výdaje na zbraně, tak by deficit státního rozpočtu nebyl zdaleka tak děsivý. Vláda prosadila snížení valorizaci důchodů asi 20 miliard korun, a to na úkor starých a nemocných, což je ve srovnání s výdaji na zbrojení nicotné, přičemž militarizace našeho života bude dále pokračovat. Teď je v Parlamentu smlouva se Spojenými státy americkými o spolupráci v oblasti obrany, která umožní pobyt armády USA na našem území. Vláda má jako prioritu pouze vojenské záležitosti, o čemž svědčí velmi rozporuplný návrh na nákup stíhaček F 35, a nevěnuje se dostatečně problémům svých občanů, které neustále narůstají.
V České republice čekají lidé na vyměření důchodu déle než půl roku a potřební lidé čekají měsíce na výplatu pomoci. Chybí mnoho léků, lékaři nemohou předepisovat penicilín, který byl vždy dostupný. Lidé, kteří potřebují pomůcky si musí stále více doplácet ze svého. Rušené pošty komplikují život především seniorům. Potraviny a energie jsou ve všech okolních zemích levnější než u nás, což je opravdu velká podivnost, která svědčí o neochotě vlády se cenami zabývat. Možná proto, že čím vyšší ceny, tím vyšší výnos DPH. Zdá se, že výše uvedené příklady, ale i mnohé další nejsou prioritami vlády.
Vláda argumentuje tím, že jsme součástí různých uskupení, a tak není jiné cesty než společně s partnery plnit úkoly globální politiky, které vyžadují i militarizaci našeho hospodářství. Vláda však prosazuje globální politiku i na úkor těch, kteří jsou odkázáni na pomoc druhých. Tito lidé mají zcela jiné priority a spatřují velké nebezpečí v militarizaci v globálním rozměru. Co by mělo být pro naši vládu přednější, úkoly globální politiky, nebo potřeby občanů, kteří dali vládě důvěru? V tom je bída dnešního vládnutí.

Archiv článků: květen 2023

Balíček, který se dotkne všech, ale nic neřeší.

Bída vládnutí.

Blogeři abecedně