V současné době jsme neustále mediálně přesvědčováni o nutnosti posilování sil NATO k ochraně členských zemí a samozřejmě k ochraně „Evropských hodnot“, které jsou neustále omílány, ale nikdo je zatím přesně nedefinoval.

Před vstupem do paktu NATO jsme byli ubezpečováni, že se jedná výhradně o obranné společenství. Je to docela zajímavé čtení a proto přikládám odkaz na smluvní dokument. http://www.natoaktual.cz/na_zpravy.aspx?y=na_summit/washingtonskasmlouva.htm. Musím přiznat, že je to zajímavé čtení a občas bychom si měli tyto základní dokumenty přečíst a porovnat je s naplňováním textu takových smluv. Nejflagrantnějším porušením smlouvy je nepochybně tzv. „Humanitární bombardování“.

Humanitární bombardování je pojem ražený původně pro bombardování Svazové republiky Jugoslávie zeměmi Severoatlantické aliance (NATO) v roce 1999 v průběhu války v Kosovu (24. 3. 1999 – 10. 6. 1999), používaný kritiky této války coby ironický oxymóron jako odpověď na akce NATO, které měly ochránit obyvatele Kosova. Později byl používán i pro jiné vojenské intervence zdůvodňované humanitárními důvody.

Termín je často připisován Václavu Havlovi, tehdejšímu presidentovi České republiky, kritikovi režimu Slobodana Miloševiće a jeho intervence v Kosovu.
Slovní spojení „humanitární bombardování“ zmínil Richard Falbr, kandidující do Evropského parlamentu, v pořadu TV Nova Sedmička vysílaném 23. května 2004 „...řekl jsem, že člověk, který použil termín ‚humanitární bombardování‘, nemá co dělat ve funkci prezidenta Evropské unie.“

Prezident Václav Havel ostře odmítl, že by byl autorem tohoto termínu. „Obskurní pojem ‚humanitární bombardování‘ jsem samozřejmě nejen nevymyslel, ale nikdy ani nepoužil a použít nemohl, neboť mám – troufám si tvrdit – vkus. Něco jiného je postoj k Miloševičovi a jeho genocidním praktikám, v tom se asi opravdu s panem senátorem rozcházíme. Jinými slovy: „co pan Falbr říká, je čistá a zlovolná lež“. Mohu k ní dodat jen to, že lidé, kteří lžou, nepatří do Evropského parlamentu.“ Později pojem označil za „ptákovinu“, kterou nemohl říct „ani kdyby byl při pominutí smyslů“ a „spleteninu novinářů“.

Richard Falbr ve své odpovědi poukázal na článek otištěný 29. dubna 1999 ve francouzském listu Le Monde a prohlásil, že „buď se [Havel] mýlí, nebo má krátkou paměť.“ Text článku v Le Monde vychází z rozhovoru, který Václav Havel poskytl v roce 1999 před svou cestou do USA agentuře Reuters a v němž použil ve volném spojení obě slova z fráze „humanitární bombardování“.

Text prvního odstavce článku zní francouzsky:
Dans l'intervention de l'OTAN au Kosovo, je pense qu'il y a un élément que nul ne peut contester: les raids, les bombes, ne sont pas provoqués par un intérêt matériel. Leur caractère est exclusivement humanitaire: ce qui est en jeu ici, ce sont les principes, les droits de l'homme auxquels est accordée une priorité qui passe même avant la souveraineté des Etats. Voilà ce qui rend légitime d'attaquer la Fédération yougoslave, même sans le mandat des Nations unies. Mais, en m'appuyant sur mon expérience personnelle, je suis également convaincu que seul le temps permettra d'évaluer avec objectivité ce qui se passe ces jours-ci en Yougoslavie et les répercussions sur l'OTAN.

V překladu do češtiny:
Domnívám se, že během zásahu NATO v Kosovu existuje jeden činitel, který nikdo nemůže popřít: nálety, bomby, ty nebyly vyvolány ze zištných zájmů. Jejich povaha je výlučně humanitární: to, co je zde ve hře, jsou principy, lidská práva, jimž je dána taková priorita, která překračuje i státní suverenitu. A to poskytuje útoku na Jugoslávskou federaci legitimitu i bez mandátu Spojených národů. Ale na základě své osobní zkušenosti jsem stejně silně přesvědčen, že jen čas dovolí objektivně zhodnotit to, co se děje v těchto dnech v Jugoslávii a dopad na NATO.

Fráze „humanitární bombardování“ (případně „humanitární válka“) pronikla do médií, kde je často používána jako označení pro vojenské operace, jejichž oficiálně uváděným cílem je ochrana lidských práv.
Výše uvedený text je z Wikipedie, tudíž by snad neměl být politicky nekorektní.

Je dobré se občas podívat do archívu, připomenout si události ne příliš vzdálené, které nám však již pomalu mizí z paměti a podívat se jejich prizmatem na dnešní události. V souvislosti se současným harašením zbraněmi ze strany NATO se bojím toho, abychom opět nezačali nějakou „humanitární“ válku ve jménu „Evropských hodnot“.