Bombardování Sýrie a argumenty.
Místopředseda J. Skála na to uvedl: „Byla to svévolná agrese v rozporu s Chartou OSN," připomněl že, Generální tajemník OSN António Guterres útok v Sýrii odsoudil. „To se v českých médiích nedozvíte," posteskl si J. Skála. „A pokud jde o ty tzv. důkazy, tak ty nikdo nepředložil. Ty děti polévané vodou, tomu se vysmáli i lidé přímo na místě."
J. Pospíšil dále uvedl: „Západní spojenci pravděpodobně tyto důkazy mají, ale je logické, že se neobjevují v médiích“, zásah podpořilo také NATO, tedy i my, a NATO by tak neučinilo, kdyby nevěřilo tomu, že za chemickým útokem ve městě Dúmá stály právě jednotky Bašara Asada. Ruská diplomacie se podle jeho názoru snaží zamlžovat skutečnou situaci, místo toho, aby nabídlo určité řešení, co se bude dělat s tím, když se někde používají chemické zbraně. Samozřejmě, že duel byl delší, ale nic zásadního, v tom množství slov nebylo.
Po tomto duelu jsem bohužel nabyl dojmu, že věřím panu J. Skálovi, a nevěřím panu J. Pospíšilovi. To je velmi smutné zjištění a přiznám se, že by mě to nikdy nenapadlo, že se náš svět, nebo moje vidění událostí, takto promění. Pokud by spojenci skutečně důkazy o použití plynu měli, tak by je samozřejmě dali veřejnosti, aby získali její podporu pro svoji akci. Argumentace, že spojenci důkazy mají, ale nechtějí je zveřejnit, je úplně nesmyslná a pan předseda J. Pospíšil by si měl pozorně poslechnout, co říkal.
Obdobně je to s tvrzením o podpoře NATO. Především, NATO je obranným společenstvím, a tak zatahovat do bombardování tuto instituce je velmi nešťastné. Pokud vím, nebyla napadena žádná spojenecká země a NATO by nemělo sloužit, jako krytí pro zahraniční politiku USA a dalších zemí. Všechny takové kroky vytvářejí ve veřejnosti nedůvěru ve společné instituce. Korunu sobotnímu dění dal bohužel náš ministr zahraničí M. Stropnický, který obhajoval bombardování přímo divadelním způsobem, asi aby dodal důvěryhodnost tomu, co deklamoval. Bylo to jak v Národním divadle. Síla hlasu bez důkazů je směšná.