vyšlo v Právu 29.11.

Občas je dobré připomenout, že politický systém v ČR nevznikl v roce 1993, ale že mu předcházel dvaapůlletý vývoj v ČSFR. Po volbách v roce 1990 Občanské fórum jako samozřejmost prosazovalo systém poměrného zastoupení ve Federálním shromáždění i v České národní radě.
Tenkrát byla v ČNR druhou nejsilnější stranou KSČM, jejímž předsedou byl Jiří Machalík.
Poslanci zvolení za Občanské fórum začali protestovat, že Machalíka do místopředsednické funkce volit nebudou. On navíc vypadal jako čert z Drdových pohádek.
Tehdy jsme si s Petrem Kučerou, který měl na starosti sestavování orgánů parlamentu, nechali zavolat Miloslava Šloufa. Byl v té době místopředsedou ČNR.
Řekli jsme mu, že budeme respektovat poměrné zastoupení při obsazování funkcí v radě, ale že s tím Machalíkem to přehánějí, že jim ho Občanské fórum nezvolí.
Šlouf se vrátil asi za čtvrt hodinky, mnul si ruce a řekl, tak to bude Michal Kraus. Ten pak bez problémů prošel a stal se místopředsedou ČNR.
Vzápětí do ČNR začala jezdit řada návštěvníků, ať z Rady Evropy, nebo z Evropského společenství. Všichni se nejdřív ptali, jaké postavení mají v radě komunisté.
Když jsme jim řekli, že proporční, že komunista je místopředsedou ČNR a předsedají jednomu výboru, spokojeně pokývali hlavou. Ne proto, že by fandili komunistům, ale proto, že podle způsobu, jak zacházíme s reprezentanty poraženého režimu, usuzovali na kvalitu a stabilitu zaváděné demokracie. Nevydrželo to dlouho. Právě proporční volba ve Federálním shromáždění odstartovala proces štěpení Občanského fóra. Předsednická a místopředsednická místa obsadili buď bývalí komunisté, nebo lidé z okruhu disentu. Někdy to byli jedni a titíž. Řadě mimopražských ambiciózních poslanců to připadalo jako akce mafie.
Rozštěpení OF vedlo k převolbě místopředsedů. Na zástupce KSČM už v ČNR místo nezbylo, i když reprezentoval víc voličů než zástupce lidovců a dvojnásobek než zástupce Moravanů, kteří místopředsedy zůstali.
Nastupující antikomunistická revoluce se systémem poměrného zastoupení zametla. Pro pravici to mělo několik výhod.
Disidenti v OH, kteří trvali na tom, že se Listina základních práv a svobod vztahuje na všechny občany, a tak ani komunisté nemohou být ostrakizováni za své politické přesvědčení, prohráli na celé čáře. KSČM dostala nálepku „nedemokratické“ strany, se kterou se mluví jen v zákulisí. Levice tak nemohla aspirovat na parlamentní většinu.
Je politováníhodné, že někteří političtí komentátoři v tom dosud vidí „dobré hygienické návyky“ devadesátých let. Komické je, že se přitom považují za demokraty.
Jaké z toho plyne poučení? Přidělování místopředsednických míst podle výsledků voleb se týká stran, nikoliv jednotlivců. Na místopředsednické místo má nárok ODS, nikoliv Petr Fiala. Staré přísloví „jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“ platí i v Poslanecké sněmovně.

***
Pozn. autora. Osobně bych Petra Fialu do místopředsednické funkce nevolil. Není to nic osobního, Fiala je na poměry ODS nadprůměrně slušný politik. Strana, která víc než 10 let blokovala systém poměrného zastoupení, má nárok na pozici, ale jednotlivce si musí vyjednat. Když o nominaci jednat odmítá, a jenom si hlasitě nárokuje poměrné zastoupení, koleduje si o lekci. Jestli si ANO myslí, že mu ODS bude vděčná za zvolení Fialy, hluboce se mýlí.