Už to zase začíná
Psáno pro ČRo6
Už to zase začíná
21. června 2010
V časech hluboké normalizace náš výzkumný ústav spolupracoval na vývoji počítačů se zeměmi Rady vzájemné hospodářské pomoci. Jednou se kolegové vraceli z Moskvy a na letišti Šeremetěvo našli Inda, jak sedí na kufru uprostřed letištní haly a pláče. Ptali se ho, co se mu stalo, a on jim vzlykaje vyprávěl, že tam sedí třetí den, s nikým se nemůže domluvit, nemůže si koupit nic k jídlu a že tam asi umře.
Tak ho vzali k přepážce, pomohli mu vyřídit nedorozumění, a když se ho ptali, kam chce letět, zapřísahal je, ať ho vezmou sebou do Prahy, že z Moskvy musí pryč. Celou cestu v letadle jim děkoval. Když Tupolev přistál v Praze, přijely k němu schody, které byly o jeden a půl metru kratší. Jak to Ind uviděl, strašně zesmutněl a poznamenal: „už to zase začíná“.
Vzpomněl jsem si na tu historku, když jsem se v neděli díval na Otázky Václava Moravce, v nichž předseda poslaneckého klubu TOP09 Petr Gazdík a Kateřina Klasnová, místopředsedkyně Věcí veřejných, diskutovali o obsazení míst v poslanecké sněmovně.
Po volbách v roce 1990 Občanské fórum razilo standardní parlamentní princip: vládu formuje většina, místa v parlamentu se dělí podle výsledků voleb. Navrhlo tehdy každé straně, i KSČM, jednoho místopředsedu, předsedy výborů a několik míst v předsednictvu podle výsledku voleb. Zcela podle pravidel parlamentní demokracie. Lid je zdrojem moci ve státě. Lid, ne strany, které momentálně formují většinu. Proto je třeba respektovat práva i těch, s jejichž politickými názory vůbec nesouhlasíme. V jednacím řádu německého Spolkového sněmu je napsáno, že sněm má tolik místopředsedů, kolik je v něm poslaneckých klubů. Tedy místopředsedu má i postkomunistická Die Linke, kterou nikdo do koalice nechce.
Tak to chodí v zemi, která respektuje demokratická pravidla. U nás po volbách v roce 1990 trvalo půl roku, než nově se formující pravice nastoupila na zteč. Proč by měl být komunista místopředsedou? Bude víc míst pro nás! OF se rozpadlo a Občanské hnutí, které systém poměrného zastoupení hájilo, prohrálo. Trvalo víc než deset let, než se sociální demokracii povedlo princip poměrného zastoupení zase prosadit.
Uplynulo dalších osm let a nastupují nové politické síly. A už to zase začíná. ODS, TOP 09 i Věci veřejné chtějí vyřadit komunisty z místopředsednických funkcí. Mají většinu, tak se podle toho chovají. Jenže většina se rusky řekne bolšinstvo. To, co tři tzv. demokratické strany předvádějí, nemá s demokratickými pravidly nic společného. Kdo jim dává právo ignorovat volbu osminy občanů České republiky? Vždyť i z jejich daní si nechávají platit svoje platy. Napadlo je, že by měli osminu vrátit?
Chápu, komunisty má málokdo rád, a když se přiskřípnou, málokomu to vadí. To je ovšem chyba. Rád – nerad, v demokracii mají platit pravidla, jinak zapláčeme nad výdělkem. Poslanecká sněmovna se opět mění na válec, jinými slovy, šance na kooperaci s opozicí při návrzích dlouhodobých změn mizí. Věci veřejné vstoupily do parlamentu s heslem právního státu na rtech a – s protiústavní smlouvou zavazující poslance hlasovat dle intencí strany v zásuvce na sekretariátu. Nejde o to, že smlouva je právně bezcenná. Jde o to, že její autoři dobře věděli, co požaduje ústava, a tak cynicky ve smlouvě prohlásili, že závazkem zaplatit sedm milionů není dotčeno ústavní právo poslance rozhodovat dle vlastního svědomí! Názornější příklad pohrdání principy právního státu těžko demonstrovat. Řekl bych, že by to doktorce teologie Klasnové mělo ležet na srdci víc než místopředsednictví pro KSČM.
ODS na kongresu nakročila na cestu k obnovení důvěryhodnosti. Dá se říci, že volila dobře. Duo Nečas-Němcová obstálo i ve zkoušce ČEZem, kdy se bezmála jako jediní z ODS zdrželi hlasování ve prospěch 68 miliard, které parlament věnoval firmě ČEZ ve formě bezplatných emisních poukázek.
Je ovšem na pováženou, že Nečas je jediným politikem ODS, který si uvědomuje, jakou zátěž pro ODS představují divoká devadesátá léta, a také o tom veřejně mluvil. Volby na kongresu jsou však jedna věc, vnitřní vazby druhá. Uvidíme, jak se boj s korupcí bude dařit dál. Testem bude třeba osud černé stavby Patrika Oulického nebo ekologické superzakázky. A co kdyby koalice revokovala přílepek, kterým slíbila ČEZu bezplatné emisní poukázky? To bylo odříznutí od Toskánské aféry! Ale zůstaňme realisty, tak daleko asi změna nedojde.
Stačilo by bohatě, kdyby koalice dala najevo, že si pravicové strany konečně uvědomují, co je právní stát a co jsou demokratické principy. Mohly to ukázat na férovém obsazení vedení sněmovny. V tomto testu selhaly, opět se chovají jak na dobytém území, i když se od takových praktik Petr Nečas ve svém projevu na kongresu distancoval. Na závěr: divím se, že ČSSD je za těchto okolností ochotná místopředsednické místo přijmout.
*************** Dodatek ******************
Vážení diskutující, díky za komentáře. Rád bych se k několika bodům vyjádřil:
- všimněte si laskavě, že v komentáři není ani slovo o tom, kdo by měl být předsedou sněmovny. Na to není žádné formální pravidlo. Obvykle je to představitel té většinové koalice, která sestavuje vládu. V českých poměrech, kdy většiny prakticky neexistovaly, se s funkcí handlovalo. V roce 1996 se předsedou PSP nestal Miloš Zeman proto, že by pravice ctila demokratické principy, ale proto, že ČSSD opustila jednací sál při hlasování o důvěře Klausově vládě a tím umožnila její vznik. Po volbách 1998 se to opakovalo, ale už se tomu říkalo „opoziční smlouva“. Je to spíš anomálie než norma.
- Proto volba Luboše Zaorálka v roce 2002 byla „normální“, jako volba Milana Uhde v roce 1992. Letos je situace komplikovaná tím, že ČSSD vyhrála volby, jinak by opět bylo normální, že předsedou PSP bude reprezentant koalice. Pokud by koalice byla ochotná zástupce ČSSD zvolit, pak by o tom ČSSD měla jednat a nenavrhovat jenom jedno jméno. Předseda musí být osobností přijatelnou pro celou sněmovnu a není pravda, že jednání o jménu je kádrováním kandidáta. ČSSD na předsedu nemá nárok, ze strany koalice by to byla dobrá vůle.
- Ovšem místopředsednictví je jiná píseň. Na to má nárok každá ze stran, která se dostala do sněmovny. Odpůrce KSČM bych prosil, aby bez rozčílení promysleli následující řádky. Co myslíte: líbilo by se Vám, kdyby rozhodčí ve fotbale pískal ofsajd komunistovi, i kdyby v něm nebyl? Nebo si myslíte, že by rozhodčí měl pískat všem stejně bez ohledu na jejich politické názory? Já zastávám to druhé stanovisko. Každé straně, která se účastnila voleb a dostala hlasy, náleží reprezentace v parlamentu do výše jejího výsledku. To je FORMÁLNÍ hledisko. V něm úplně jedno, o jakou jde stranu, jaký program zastává. O tom, je-li demokratická, jako v případě Dělnické strany, rozhodne Nejvyšší správní soud. Ta se pak voleb se nezúčastní. Ale o "demokratičnosti" nějaké politické strany nemůže rozhodovat většina ve sněmovně. Kdo tohle nechápe, neměl by se ohánět demokracií.
- Proč Německo? Protože má jednu z nejlepších ústav na světě. Upozorňuji, že v případě místopředsedů nejde o žádné zákulisní dohody. Jednací řád stanoví, že každý klub má nárok na místopředsedu. Zvolen může být i ten, kdo nedostane nadpoloviční většinu hlasů. Co je na tom zákulisního?
- Proč se vůbec starat o formální pravidla? Protože bez jejich respektování nebude parlament spolupracovat. Poslanci si budou dělat naschvály. A kdo nese největší odpovědnost? Vždy ti, co mají většinu.
23.06.2010 23:29:20
Už to zase začíná
21. června 2010
V časech hluboké normalizace náš výzkumný ústav spolupracoval na vývoji počítačů se zeměmi Rady vzájemné hospodářské pomoci. Jednou se kolegové vraceli z Moskvy a na letišti Šeremetěvo našli Inda, jak sedí na kufru uprostřed letištní haly a pláče. Ptali se ho, co se mu stalo, a on jim vzlykaje vyprávěl, že tam sedí třetí den, s nikým se nemůže domluvit, nemůže si koupit nic k jídlu a že tam asi umře.
Tak ho vzali k přepážce, pomohli mu vyřídit nedorozumění, a když se ho ptali, kam chce letět, zapřísahal je, ať ho vezmou sebou do Prahy, že z Moskvy musí pryč. Celou cestu v letadle jim děkoval. Když Tupolev přistál v Praze, přijely k němu schody, které byly o jeden a půl metru kratší. Jak to Ind uviděl, strašně zesmutněl a poznamenal: „už to zase začíná“.
Vzpomněl jsem si na tu historku, když jsem se v neděli díval na Otázky Václava Moravce, v nichž předseda poslaneckého klubu TOP09 Petr Gazdík a Kateřina Klasnová, místopředsedkyně Věcí veřejných, diskutovali o obsazení míst v poslanecké sněmovně.
Po volbách v roce 1990 Občanské fórum razilo standardní parlamentní princip: vládu formuje většina, místa v parlamentu se dělí podle výsledků voleb. Navrhlo tehdy každé straně, i KSČM, jednoho místopředsedu, předsedy výborů a několik míst v předsednictvu podle výsledku voleb. Zcela podle pravidel parlamentní demokracie. Lid je zdrojem moci ve státě. Lid, ne strany, které momentálně formují většinu. Proto je třeba respektovat práva i těch, s jejichž politickými názory vůbec nesouhlasíme. V jednacím řádu německého Spolkového sněmu je napsáno, že sněm má tolik místopředsedů, kolik je v něm poslaneckých klubů. Tedy místopředsedu má i postkomunistická Die Linke, kterou nikdo do koalice nechce.
Tak to chodí v zemi, která respektuje demokratická pravidla. U nás po volbách v roce 1990 trvalo půl roku, než nově se formující pravice nastoupila na zteč. Proč by měl být komunista místopředsedou? Bude víc míst pro nás! OF se rozpadlo a Občanské hnutí, které systém poměrného zastoupení hájilo, prohrálo. Trvalo víc než deset let, než se sociální demokracii povedlo princip poměrného zastoupení zase prosadit.
Uplynulo dalších osm let a nastupují nové politické síly. A už to zase začíná. ODS, TOP 09 i Věci veřejné chtějí vyřadit komunisty z místopředsednických funkcí. Mají většinu, tak se podle toho chovají. Jenže většina se rusky řekne bolšinstvo. To, co tři tzv. demokratické strany předvádějí, nemá s demokratickými pravidly nic společného. Kdo jim dává právo ignorovat volbu osminy občanů České republiky? Vždyť i z jejich daní si nechávají platit svoje platy. Napadlo je, že by měli osminu vrátit?
Chápu, komunisty má málokdo rád, a když se přiskřípnou, málokomu to vadí. To je ovšem chyba. Rád – nerad, v demokracii mají platit pravidla, jinak zapláčeme nad výdělkem. Poslanecká sněmovna se opět mění na válec, jinými slovy, šance na kooperaci s opozicí při návrzích dlouhodobých změn mizí. Věci veřejné vstoupily do parlamentu s heslem právního státu na rtech a – s protiústavní smlouvou zavazující poslance hlasovat dle intencí strany v zásuvce na sekretariátu. Nejde o to, že smlouva je právně bezcenná. Jde o to, že její autoři dobře věděli, co požaduje ústava, a tak cynicky ve smlouvě prohlásili, že závazkem zaplatit sedm milionů není dotčeno ústavní právo poslance rozhodovat dle vlastního svědomí! Názornější příklad pohrdání principy právního státu těžko demonstrovat. Řekl bych, že by to doktorce teologie Klasnové mělo ležet na srdci víc než místopředsednictví pro KSČM.
ODS na kongresu nakročila na cestu k obnovení důvěryhodnosti. Dá se říci, že volila dobře. Duo Nečas-Němcová obstálo i ve zkoušce ČEZem, kdy se bezmála jako jediní z ODS zdrželi hlasování ve prospěch 68 miliard, které parlament věnoval firmě ČEZ ve formě bezplatných emisních poukázek.
Je ovšem na pováženou, že Nečas je jediným politikem ODS, který si uvědomuje, jakou zátěž pro ODS představují divoká devadesátá léta, a také o tom veřejně mluvil. Volby na kongresu jsou však jedna věc, vnitřní vazby druhá. Uvidíme, jak se boj s korupcí bude dařit dál. Testem bude třeba osud černé stavby Patrika Oulického nebo ekologické superzakázky. A co kdyby koalice revokovala přílepek, kterým slíbila ČEZu bezplatné emisní poukázky? To bylo odříznutí od Toskánské aféry! Ale zůstaňme realisty, tak daleko asi změna nedojde.
Stačilo by bohatě, kdyby koalice dala najevo, že si pravicové strany konečně uvědomují, co je právní stát a co jsou demokratické principy. Mohly to ukázat na férovém obsazení vedení sněmovny. V tomto testu selhaly, opět se chovají jak na dobytém území, i když se od takových praktik Petr Nečas ve svém projevu na kongresu distancoval. Na závěr: divím se, že ČSSD je za těchto okolností ochotná místopředsednické místo přijmout.
*************** Dodatek ******************
Vážení diskutující, díky za komentáře. Rád bych se k několika bodům vyjádřil:
- všimněte si laskavě, že v komentáři není ani slovo o tom, kdo by měl být předsedou sněmovny. Na to není žádné formální pravidlo. Obvykle je to představitel té většinové koalice, která sestavuje vládu. V českých poměrech, kdy většiny prakticky neexistovaly, se s funkcí handlovalo. V roce 1996 se předsedou PSP nestal Miloš Zeman proto, že by pravice ctila demokratické principy, ale proto, že ČSSD opustila jednací sál při hlasování o důvěře Klausově vládě a tím umožnila její vznik. Po volbách 1998 se to opakovalo, ale už se tomu říkalo „opoziční smlouva“. Je to spíš anomálie než norma.
- Proto volba Luboše Zaorálka v roce 2002 byla „normální“, jako volba Milana Uhde v roce 1992. Letos je situace komplikovaná tím, že ČSSD vyhrála volby, jinak by opět bylo normální, že předsedou PSP bude reprezentant koalice. Pokud by koalice byla ochotná zástupce ČSSD zvolit, pak by o tom ČSSD měla jednat a nenavrhovat jenom jedno jméno. Předseda musí být osobností přijatelnou pro celou sněmovnu a není pravda, že jednání o jménu je kádrováním kandidáta. ČSSD na předsedu nemá nárok, ze strany koalice by to byla dobrá vůle.
- Ovšem místopředsednictví je jiná píseň. Na to má nárok každá ze stran, která se dostala do sněmovny. Odpůrce KSČM bych prosil, aby bez rozčílení promysleli následující řádky. Co myslíte: líbilo by se Vám, kdyby rozhodčí ve fotbale pískal ofsajd komunistovi, i kdyby v něm nebyl? Nebo si myslíte, že by rozhodčí měl pískat všem stejně bez ohledu na jejich politické názory? Já zastávám to druhé stanovisko. Každé straně, která se účastnila voleb a dostala hlasy, náleží reprezentace v parlamentu do výše jejího výsledku. To je FORMÁLNÍ hledisko. V něm úplně jedno, o jakou jde stranu, jaký program zastává. O tom, je-li demokratická, jako v případě Dělnické strany, rozhodne Nejvyšší správní soud. Ta se pak voleb se nezúčastní. Ale o "demokratičnosti" nějaké politické strany nemůže rozhodovat většina ve sněmovně. Kdo tohle nechápe, neměl by se ohánět demokracií.
- Proč Německo? Protože má jednu z nejlepších ústav na světě. Upozorňuji, že v případě místopředsedů nejde o žádné zákulisní dohody. Jednací řád stanoví, že každý klub má nárok na místopředsedu. Zvolen může být i ten, kdo nedostane nadpoloviční většinu hlasů. Co je na tom zákulisního?
- Proč se vůbec starat o formální pravidla? Protože bez jejich respektování nebude parlament spolupracovat. Poslanci si budou dělat naschvály. A kdo nese největší odpovědnost? Vždy ti, co mají většinu.
23.06.2010 23:29:20