Když letos v březnu průzkum agentury Kantar CZ poprvé v polistopadové historii „poslal“ komunisty mimo Sněmovnu, přiznávám, že jsem měl radost. Netěší mě, že i po tak dlouhé době se v časech svobody těší stále nemalé přízni, a toto byla první vlaštovka, že se to možná změní. Vzbudilo to ve mně očekávání, že tato strana pomalu míří do zapomnění, stejně jako její někdejší předlistopadoví vůdci. Mýlil jsem se. Poslední události ukazují, že komunisty nízká čísla pobídla k větší agresivitě a rozpínavosti, na jakou byli zvyklí.

Po mých nedávných sněmovních vystoupeních týkajících se právě komunistické strany, konkrétně jejího šéfa Vojtěcha Filipa, mi někteří příznivci zazlívali, že se málo věnuji současným palčivým problémům, jakým je třeba sucho, a vracím se namísto toho do minulosti. Myslím, že je dobré vysvětlit, proč je důležité i dnes chránit pravdu a nenechat na parlamentní půdě převracet minulost k obrazu svému.

Výroky komunistů mě rozčilují pravidelně. Demagogie Marty Semelové ohledně Milady Horákové, neuvěřitelná drzost Stanislava Grospiče popírající události Srpna 1968 a poslední neuvěřitelné výroky Vojtěcha Filipa na adresu českých legionářů. Filip v rozhovoru pro ruský armádní web vychválil Ruskou federaci, navíc mluvil o negativním vlivu Evropské unie a USA a některé pražské politiky označil za „fašizující“. Nadzvedlo mě, když zpochybňoval zásluhy českých legionářů o samostatný stát, tradičně oslavoval komunistický režim a prohlásil, že česká společnost je prolezlá fašizmem. Četl jsem rady, ať mávnu rukou, že si může v Rusku „plácat“ co chce. Jenže on tento rozhovor poskytl jako místopředseda sněmovny, a to zcela mění situaci.

Ruská propaganda využije vždy každou maličkost, díky které může živit myšlenku, že Evropani, konkrétně Češi, jsou frustrovaní současnou situací a chtějí změnu. A že takovou změnou mohou být právě komunisté a jejich spásou Rusko. Považuji to za vážný prohřešek, kterého by se neměl dopouštět žádný ústavní činitel, natož první místopředseda sněmovny. I proto vznikla iniciativa za jeho odvolání, a rovněž inciativa, že se sněmovna distancuje od Filipových nedůstojných vyjádření a postojů. Rusové musí slyšet, že nejsme jejich gubernií, jakkoli ruské agentury naše slova zpochybní a překroutí, a svým občanům je náležitě přežvýkají v tolerovaných mezích. Přesně takhle to s námi dělali komunisti před rokem 1989 a snaží se nás zase pokoutně ovládat. Dovolí jim to Andrej Babiš, který jako Faust upsal svou duši peklu. Co zasel, sklízí teď, komunisté ho drží pod krkem svými podmínkami. Mezi jinými chtějí odvolat ministra zahraničí Petříčka, nelíbí se jim zahraniční politika, kterou dělá.

Mnohem složitější je to s Čínou, kterou nám jako vzor neustále podsouvá prezident republiky. Má tady úplně jiné zájmy, než mají Rusové. Pojí nás zcela jiné vztahy, ale stejně jako Rusové nás vnímají jako “užitečné...“, raději použiju blázny. Používají nás rovněž jako nástroj propagandy, ale jsme pro ně důležití i z hlediska průmyslové špionáže. Máme se jí bát? Ano i ne. Pokud nechá prezident Miloš Zeman pracovat bezpečnostní složky a nebude dokola zpochybňovat jejich kvality, můžeme být klidní. Měli bychom nicméně pečlivě hlídat, co který český politik říká na čínské či ruské půdě. Podobná vyjádření, která pronesl Filip v Rusku, jen přiživují aktivity tamní propagandy.

Na místech, jako je sněmovní stupínek místopředsedy sněmovny, by měl sedět člověk s morální integritou, který souzní s českou zahraniční politikou, jenž určuje vláda prostřednictvím Ministerstva zahraničí. Vojtěch Filip takovým politikem není, ale to neříkám prvně. Považuji ale za důležité vysvětlit právě nyní, proč jsem mu v poslední době věnoval svůj drahocenný čas, a proč si myslím, že Vojtěch Filipa ve sněmovně nepotřebujeme. A mimochodem, není pravda, že bychom na aktuální problémy Česka zapomněli. Na problém sucha zapomíná především česká vláda, která opakovaně shazuje body týkající se tohoto tématu pod stůl. Proto teď chceme, aby se sněmovna sešla mimořádně a na takovém jednání jednala výhradně o tomto tématu.