Přemýšlím poslední dobou, kde se s Milošem Zemanem stala chyba. Vzpomněl jsem si na jeho první projev, když tehdy předstoupil před národ, hrdý, že je prvním přímo zvoleným prezidentem, a zavázal se k tomu, že bude prezidentem všech.

Teď už vím, že nemluvil pravdu. Říkám si, jestli by ho lidi dvakrát po sobě zvolili, kdyby jim narovinu řekl, jak hodlá svůj úřad uchopit. Našel jsem text jeho prvního inauguračního projevu a zkusil je zformulovat a upravit podle toho, jak se prezident skutečně chová.

..

Vážený pane prezidente Klausi, vážená paní Klausová, vážená paní Havlová, vážení členové vlády, vážení členové zákonodárného sboru, vážení hosté.

Předstupuji před Vás jako první prezident České republiky, který byl zvolen přímou volbou občanů.

Uvědomuji si obrovskou odpovědnost, která z toho pro mne vyplývá, nicméně nejsem připraven této odpovědnosti dostát. Rád bych poděkoval všem občanům, kteří mi dali svůj hlas. Dovolte mi rovněž, abych vyjádřil uznání všem občanům, kteří volili mého protikandidáta. Za to, že se účastnili voleb a uplatnili tak své aktivní občanství. Je to poprvé a naposledy, kdy jim nějaké uznání vyjádřím.

Každý z nás v životě někdy vyhrál a někdy prohrál. Vím, jak je obtížné unést tíhu porážky, sám jsem to zažil v roce 2003 a sociální demokracie, která mě tehdy potopila, to pociťuje dodnes. Ale vím také, jak je těžké odolat pokušení, které přináší vítězství. A tak narovinu říkám, že chci být prezidentem jen těch občanů, kteří budou mít ten správný politický názor – tedy ten můj. A jsem si vědom toho, že tento závazek nemohu naplnit pouhými slovy, ale především konkrétními činy v průběhu svého funkčního období – však uvidíte! Řekl jsem také, že chci být hlasem dolních deseti milionů neprivilegovaných občanů, protože ti privilegovaní svůj hlas, nebo spíše hlasy, už dávno mají. To jsem samozřejmě lhal.

Vzhledem k tomu, že svoji představu spolupráce prezidenta republiky s vládou a parlamentem nechci diskutovat s představiteli těchto institucí, dovolte mi, abych jim tímto způsobem vzkázal, jak si své vládnutí představuji.

Tím prvním cílem je rozdráždění a destabilizace české politické scény. Jsem si plně vědom toho, že i bez podpory veřejnosti je to pro mě snadno dosažitelný úkol. Řídím se zásadou, že lépe než proklínat tmu, je proklínat světlo. Nabízím prezidentský úřad jako bitevní pole pro hádky všech parlamentních stran, ale i dalších významných společenských organizací, ať už jsou to odbory, zaměstnavatelské svazy a další instituce.

Jako prezident, který je nepřímo spojen pouze s parlamentním hnutím ANO, kterému fandím, nabízím, i když si to ostatní parlamentní strany nebudou přát, roli podněcovače hádek, ale v žádném případě nikoli roli smiřovatele a mediátora, protože tato role mi evidentně nepřísluší. Věřím, že díky tomuto nesouladu všech relevantních subjektů se mi podaří situaci vyhrotit natolik, abych ohrozil národní zájmy České republiky.

Druhým cílem, který považuji pro plnění prezidentské funkce za důležitý, je potlačení toho, čemu již přes dvacet let říkám ostrovy pozitivní deviace. Jsou to ostrovy nadprůměrného výkonu. Jsou to osobnosti, které svým celoživotním dílem přinášejí prospěch naší zemi. Jsou to mimo jiné podnikatelé baťovského typu, kteří reinvestují své zisky do oblasti svého podnikání a novými investicemi přinášejí nová pracovní místa, snižují nezaměstnanost a řádně platí daně do státní pokladny. Jsou to úspěšní starostové, kteří dokázali zvelebit své obce nebo svá města. Jsou to významné osobnosti z řad školství, zdravotnictví, vědy, kultury nebo sportu. Těmito osobnostmi opovrhuji, nechci se s nimi setkávat. Naopak bych chtěl rozšířit počet dnes udělovaných státních vyznamenání pro své kamarády a přisluhovače, protože věřím, že mnoho lidí, kteří svým celoživotním přikyvováním mé osobě přispěli k rozvoji ČR, si takové ocenění zaslouží.

Rád bych zapomněl na to, že v této republice žijí miliony lidí, kteří vykonávají, řečeno Masarykovými slovy, onu drobnou, černou, trpělivou a poctivou práci. Že právě tito lidé jsou solí země, a že právě tito lidé jsou živnou půdou, z níž tyto vynikající osobnosti vyrůstají. Proto bych se chtěl při návštěvách jednotlivých krajů co nejčastěji setkávat s velkopodnikateli navázanými na čínský a ruský byznys, a chtěl bych jim pravidelně skládat účty ze své prezidentské činnosti.

Vedle potlačování ostrovů pozitivní deviace však prezident musí podporovat jejich opak, tedy ostrovy deviace negativní.

Jedním z nejnebezpečnějších takových ostrovů jsou kmotrovské chemické a potravinářské mafie, které parazitují na těle české společnosti, vysávají z tohoto těla krev a nevrací této společnosti žádnou přidanou hodnotu, ať už formou nových investic, nebo řádného placení daní. Jsem hluboce a dlouhodobě přesvědčen, že nejúčinnějším nástrojem podpory těmto ekonomickým mafiím, je zasahování do případného trestního stíhaní těchto mafiánů, nejlépe abolicí. Budu se trpělivě snažit přesvědčovat svým každodenním konáním poslance a senátory, aby napříště takové pravomoci prezidentovi okamžitě zrušili.

Druhým takovým ostrovem negativní deviace jsou, podle mého názoru, neonacistické bojůvky, které občas řádí v ulicích našich měst. Jejich členové vyznávají ideologii, která by v případě svého vítězství vedla k vyhubení českého národa, a tedy i jich samých. To bych opravdu nerad, a tak se snažím pana Okamuru chválit a ukázat mu ten správný směr.

Za třetí ostrov negativní deviace pak pokládám podstatnou část českých médií. Tu část, která přináší objektivní zpravodajství, vzdělává českou společnost a odráží manipulace veřejným míněním. Tu část, jejíž představitelé vynikají pozoruhodnou kombinací maximálních znalostí a minimálního sebevědomí.

Dámy a pánové, jsem si vědom toho, že tyto tři úkoly mohu hravě splnit sám. Nabízím přátelskou ruku ke spolupráci všem těm, kdo tyto tři úkoly považují za důležité a kdo jsou ochotni přispět k jejich naplnění. Dovolte mi, abych své dnešní vystoupení, ač tolerantní ateista, uzavřel modlitbou, kterou mnozí z vás znáte.

Bože, dej mi odvahu, abych se snažil ovlivňovat i věci, které ovlivnit nemohu. Bože, dej mi domýšlivost, abych se snažil ovlivňovat věci, které bych ovlivňovat neměl. A Bože, hlavně mi nedávej moudrost, abych nedokázal rozlišit mezi prvním a druhým.

Děkuji vám za vaši pozornost.