Je laskavý povánoční a předsilvestrovský čas. V něm bychom se měli snažit dělat bližním radost.

Miloš Zeman na Hod Boží hodil žížalu na háčku; projevil obavu, že ruské a proruské weby, živící se nepravdivými a zkreslenými informacemi, hoaxy a polohoaxy, budou omezeny ve své blahodárné činnosti. Teď se s Ovčáčkem, Mynářem a Nejedlým (Jindříška Forejta před koncem roku z party vyštípali) těší, jak ti kavárenští troubové budou opět rozzuřeně reagovat. Jako první návnadu zhltl ovšem nikoliv havloid. Ministr vnitra Milan Chovanec poněkud upoceně vysvětloval, že nové speciální oddělení, zaměřené na ruské lži, masově se šířící po sociálních sítích, není cenzura. Spíše cosi, co se v Jirotkově Saturninovi nazývá „uváděním románových příběhů na pravou míru“. Mohl si to Chovanec nechat a vůbec si Zemanova rýpnutí nevšímat. Jenomže už jsme si zvykli brát hradní nonsensy jako cosi důležitého. Není to pitomost družiny okolo hlavy státu, nýbrž naše, že se takovým plácáním vůbec vážně zabýváme.

Ale, jak jsem už řekl, jest krásný čas, v němž bychom si měli činit vzájemně potěšení. Zemanovy provokace jsou v zásadě totéž, co dětské dopisy Ježíškovi. Žádá reakce, aby se mohl (pravda, poněkud zvráceně) kochat, jak zase vybudil nenáviděné pseudointelektuály.

Jsem člověk dobromyslný. Ba až moc. Raději dávám, než dostávám. Dobře, Miloši Zemane, činím ti dobře. Spolkl jsem tučnou rousnici, háček je v patře.

S pravdou si Miloš Zeman příliš nerozumí. Ba, můžeme říci, jsou si téměř cizí. Standarta s heslem: „Pravda vítězí!“ je v tomto prezidentském období až školním příkladem pro termín „contradictio in adjecto“, „rozpor sám o sobě“. Obyčejným jazykem bychom řekli, že se pod tím Husovým vyznáním Zeman vyjímá jak pěst na oku.

To může být důvodem, proč se tak vehementně ohradil proti konfrontaci proruské propagandy s pravdou. Odhlédněme od toho, že Miloš Zeman hájí cokoliv ruského. Zda to činí z náklonnosti, nebo z povinnosti, kdo ví… Ale možná, že mu prostě jenom imponuje ruská informační ofenziva, postavená na ne-pravdách a ještě častěji na polo-pravdách. Sám tak založený, musí obdivovat mistry tohoto umění. A že Rusové jimi jsou, to není možné popřít. Uznejme každému po právu, co jeho jest: Kreml umí s překroucením skutečnosti pracovat vskutku geniálně. A nemluvme v této souvislosti pouze o všelijakých Čekách, NKVD, KGB a jak se všechny ty sovětské „dílny na padělání pravdy“ jmenovaly. Vždyť už carská ochranka vytvořila veledílo „teorií spiknutí“, Protokoly sionských mudrců. Staly se fundamentem antisemitismu, byly významnou zdrojnicí špinavé stoky, zvané holocaust. Moc krásně o tom píše Umberto Eco v knížce Pražský hřbitov. Sovětský svaz na tyto zkušenosti navázal. Lenin žádal, aby novinář byl informátor, agitátor a propagátor. Nikoliv aby se snažil přidržovat pravdy, nýbrž ideologie. A samozřejmě bolševických interesů a za nimi skrytých velkoruských tužeb.

Přiznám se: docela se zájmem všechnu tu ruskou žumpu sleduji. Nebudu tu jmenovat jejich adresy, nechci jim rozšiřovat klientelu. Myslím, že Miloš Zeman tu nachází mnoho svých informací, které potom přenáší mezi své milované „obyčejné lidi“. Zdali ovšem nedostává instrukce přímo od zdrojů těchto webových latrín.

(Na okraj: přemýšlel jsem vždycky, co bude dělat Jiří Ovčáček, až nebude viceprezidentem. Zdá se, že v tomto prostoru má velmi široké pole působnosti. Tam se všechny jeho schopnosti uplatní ještě víc než na Hradě.)

Doopravdy nemám problém s tím, jaký kdo má názor. Dobrá, ať si Marta Semelová říká, že podle ní byla okupace v roce 1968 vlastně bratrskou pomocí. Pravda, je to na hraně souznění s vlastizradou, však: ať si užije svobody slova. Víc mi ovšem vadí, když státní ruská televize totéž odvysílá nikoliv jako mínění, ale coby historickou pravdu, a naši politici tak nějak pípnou, místo coby nahlas a důrazně řekli: „Rusové, nelžete!“ Hlasitěji a důrazněji se k tomu nakonec vyjádřila ruská opozice. Poněkud ostudné.

Myslel jsem, že takovou obranou proti moskevské lži bude právě ten odbor či co na ministerstvu vnitra. Že prostě řekne: „Pozor, tohle je tradiční kremelská prolhaná propaganda!“ a doloží to věcně a přesvědčivě.

Miloš Zeman se toho jaksi bojí. Nechce slyšet, že na Ukrajině to prostě a jednoduše nebyla občanská válka, jak ve shodě s Putinem a s ruskými weby vyhlašoval. Že Krym byl nejprve okupován a teprve potom se konalo referendum. Že jisté letadlo narazilo jako nebohý pták na tvrdý BUK. Atd. Atd.

Varování před lží a její odhalení nazve hradní pán cenzurou. Jak už řečeno, s pravdou si příliš nekonvenuje. Možná ani neví, co to pravda je. V už uvedené knize Umberta Eca nehraje vlastně onen „pražský hřbitov“ žádnou dramatickou roli. Spíš jaksi atmosférotvornou. Při sledování kariéry současné „osoby z Hradu“ mám čím dál tím větší obavy, že dostane tento termín mnohem důležitější význam. Že se tu bude definitivně pohřbívat pravda. Hrobník už se přihlásil.

No jo, sežral jsem dešťovku a půnebí svrbí. Zase jsem to Zemanovi zbaštil. A jistě nebudu sám. Pěkná nadílka. To se s Ovčáčkem nařehtají. Všem moc hezké po Vánocích!