Kdo bude rozhodovat o tom, kdo bude či nebude úředníkem s „definitivou“? Budou to vysloužilí (ale stále vlivní) politici nebo podnikatelé ve vzdělávání nebo regionální „kmotři“? Buďme klidní, mohou to být všichni dohromady.

Proč? Protože do onoho zmrzačeného služebního zákona se v kromě načtených pozměňovacích návrhů, na nichž se opozice a koalice dohodly, dostaly navíc ještě některé další – konkrétně pozměňovací návrh šéfa ODS Petra Fialy, který umožňuje, aby Ministerstvo vnitra udělilo akreditaci k vykonání úřednických zkoušek vysokým školám. Rýsuje se tak nejen velký „zdroj“ státních peněz, jež bude možné dostat do soukromých rukou v rámci „tržního“ podnikání, ale ještě se zvyšuje prostor pro politicko-podnikatelský vliv na státní správu.

Hned od počátku transformace propojování politiky, podnikání a státní správy vytvořilo skvělé podmínky pro korupční prostředí a vytváření klientelistických sítích. Bohužel, jak ukázaly velké skandály, do tohoto prostoru vstoupily i vysoké školy (jak veřejné tak soukromé) i organizovaný zločin. A nešlo jen o fakultu právnickou v Plzni, kde se tyto vazby propojily takřka k dokonalosti, ale i o jiné vysoké školy, kde tím čí oním způsobem studovali významní celostátní či krajští politici, jejich milenky, manželky, děti. Na bezpečnostní rizika spjatá s naším vysokým školstvím koneckonců pravidelně upozorňují i zprávy BIS.

I dodnes se politici či vlivní „lobbisté“ (kmotři, šíbři, možná i mazánkové či kolibříci) kolem vysokých škol pohybují, i když se ve výuce přímo výrazněji nemusejí angažovat. V různých akademických i vědeckých radách, ve správních či dozorčích radách ať již soukromých či veřejných vysokých škol jsme ještě nedávno nacházeli premiéra i ministra školství, knížete z Hluboké (veřejná vysoká škola!), někteří politici soukromou školu a k tomu školící instituci přímo založili (Ivan Langer), jiní pak do ní po odchodu z velké politiky přešli (Petr Nečas, Alexandr Vondra).

Vysoké školy nemají mít nic společného s úřednickou zkouškou. Tu si musí zajišťovat sama státní správa, která musí nastavit jak požadavky, tak garantovat objektivní průběh těchto zkoušek. Vysoké školy k pořádání úřednických zkoušek nemají žádnou zvláštní způsobilost bez ohledu na to, zda uskutečňují studijní obor veřejné správy či udělují ony specifické zahraniční tituly jako je MPA (Master of Public Administration). Přístup vysokých škol může být v tomto směru spíše kontraproduktivní. Podstatou úřednické zkoušky není totiž vysokoškolská zkouška – takový požadavek by byl zcela nesmyslný.

To však nevylučuje zapojení vysokých škol do dalšího vzdělávání úředníků dílčími formami, které mohou být pro státní správu přínosem, jako například vysoce specializovanými přednáškami pro vyšší úředníky, pokud vysoké školy disponují vhodnými odborníky a mají v tomto směru badatelské aktivity. Tento dílčí způsob zapojování vysokých škol však změna zákona navržená Petrem Fialou nemá na mysli, tím se totiž peníze ani zásadní vliv získat nedají.