Čas prezidentských voleb se blíží, vrcholí předvolební kampaně osmi kandidátů a předvolební nekampaň jednoho kandidáta. To poslední je zajímavý příklad do učebnic politického marketingu, byť koncept tzv. demarketingu je samozřejmě znám.

Zásadou tohoto přístupu v českém prostředí je nepotkat naživo voliče a nedopustit jakoukoli předem nepřipravenou a nekontrolovanou akci, kde by mohlo dojít k maléru. Odzkoušelo se to docela dobře ve virtuální senátní kampani pana Čuby (původem Slušovice); volič ho během kampaně skutečně nikdy neviděl (kromě billboardů). Po zvolení se nic nezměnilo, neviděli ho ani kolegové senátoři. V prezidentské nekampani se samozřejmě využívá všech výhod, jež současné postavení hlavy státu umožňuje, což ale není nic neobvyklého. Neobvyklý je ovšem zůsob sestavování vlády. Byť nyní prezident neměl prostor, aby sestavil svou čistě prezidentskou vládu (jako v případě Rusnokovy vlády), vytvoření koaliční zemanovsko-babišovské vlády neodpovídá logice parlamentního systému, kde daná vláda má získat důvěru. Ale když ji nezíská, tak to prý nevadí...

Koaliční „dohodu“ ještě potvrdí zcela netradiční vystoupení prezidenta 10. ledna ve Sněmovně (takže tam vystoupí oba koaliční partneři) na podporu vlády a přislíbené „vyslovení se“ pan Babiše dne 11. ledna. Kdo asi bude pro pana Babiše tím vyvoleným? A hned další den tu budou prezidentské volby.

Personální obsazení klíčových funkcí je jistě podstatné. Nejde jen o sympatie či nesympatie, ale jde především o to, jak se budeme posouvat směrem k nebo naopak od právního státu A také jestli zde budou dále vznikat nové a nové obce Kocourkov či Hulvátov, nebo jestli se jejich vliv bude snižovat. Bohužel tendence nejsou příliš pozitivní. Již rok a půl sledujeme s organizací Lexperanto dění na protikorupčním barometru. Ten monitoruje vývoj v této zemi z hlediska nastavení institucí, kontrolních mechanismů, jež mají v této zemi snížit korupční prostor. Poslední glosu loňského roku naleznete níže v tomto textu, ale stojí za to, si na webu pročíst i ty předchozí. Je to zajímavý obraz našeho vývoje a dost poučný.

Co se stalo v prosinci? Adventní čas naděje a očekávání příchodu spasitele byl tentokrát na politické scéně propojen se jmenováním nového premiéra Andrej Babiše a jeho vlády. Nutno říci, že nový spasitel se nedostavil. Nová vláda, ač zatím bez důvěry, začala hned makat; hned první kroky ovšem ukazují na naprostou neprofesionalitu z hlediska pochopení fungování státu. Hlavním smyslem zákona o státní službě bylo oddělit politické vedení státu, jež odráží aktuální výsledy voleb, od jeho odborného úřednického aparátu, jenž má být na volbách a politickém dění nezávislý. Diskuse se nakonec točila kolem tzv. politických a odborných náměstků; do diskuse tehdy vstoupil dokonce i pan prezident, který problém ještě více zatemnil. Bylo zajímavé, jak shodně likvidační vůči tomuto zákonu byl přístup pana prezidenta, pana Kalouska (TOP09) či pana Jandáka (ČSSD) a nyní i pana Babiše. Jen pro připomenutí, zjednodušeně řečeno, politický náměstek napomáhá ministrovi politicky prosadit některé záměry, takže komunikuje s parlamentem, koaličními partnery, případně i s představiteli různých zájmových skupin, nemá ovšem ovlivňovat státní správu. Odborný náměstek dbá na to, aby se z politického záměru či rozhodnutí v praxi nestal z odborného hlediska naprostý paskvil. Odchod či odvolání některých politických náměstků není žádnou „čistkou“, ale přirozenou a předvídanou výměnou po volbách.

A naopak to, že někteří ministři odmítají mít politické náměstky, jde ovšem proti smyslu a účelu oddělení politické reprezentace a odborné administrativy. Fakticky posílají signál, že na politiku rezignují. Ale funkce ministra je funkce politická, nikoli odborná ani manažerská. Ve stejnou dobu vidíme pokusy o odvolávání odborných náměstků a dalších odborných pracovníků administrativy. To jde otevřeně proti logice zákona o státní službě. Není chybou Babišovy vlády, že nebyla doposud vytvořena „systemizace“ úřednických míst, za to nesou odpovědnost jeho mnozí současní političtí kritici. Realita je taková, že nikdo skutečně neví, kolik úředníků potřebujeme a co budou dělat. A je záhadou, jak to Babišovi ministři zjistili během pár dní. Ale možná to tak velká záhada není. Jde o otevřený pokus získat zpět prostor týkající se politické kontroly státní správy. Ostatně v programovém prohlášení vlády se otevřeně prosazuje novela služebního zákona. Prosazuje se také novela zákona o státním zastupitelství a jednotné místo pro veřejné investování. Zda nakonec vyzní protikorupčně, či naopak posílí politické vlivy a propojení politiky a byznysu, není v tuto chvíli jasné.

Zároveň v předkládaném programovém prohlášení lze najít řadu opravdu protikorupčních opatření – transparentní elektronický prodej majetku státu, digitalizaci fungování veřejné správy, soutěžení jednotlivých menších veřejných zakázek místo velkých a komplexních, přípravu zákona o regulaci lobbingu, větší ochranu oznamovatelů korupce (whistleblowerů). Dokonce je tam opět i snaha o rozšíření kompetencí NKÚ. Uvidíme, v jaké podobě a zda vůbec projdou.

Ústavní soud vydal v prosinci rozhodnutí ohledně legislativy zavádějící elektronickou evidenci tržeb (EET). Mimo jiné upozornil na to, jak se v demokratickém právní státě (ne)mají vytvářet a schvalovat zákony, jež mají značný dopad na podnikatelské i sociální prostředí. Závěr roku opět poznamenala kauza Čapí hnízdo. Evropský úřad pro boj s podvody (OLAF) vydal svou dlouho očekávanou zprávu o tom, zda se v případě dotace pro Farmu Čapí hnízdo jednalo o neoprávněné čerpání prostředků z fondů EU či nikoli. I když ke konci roku obsah zprávy ještě nebyl zveřejněn, již sama skutečnost, že byl zaslán i orgánům činným v trestním stíhání a že ministerstvo financí se zdráhá jej zveřejnit, ukazuje, že závěry nebudou pro pana Babiše příliš pozitivní.

Co očekáváme v lednu? Z podhoubí korupce vykvetlá kauza Čapí hnízdo bude hybatelem politického dění i v prvním měsíci roku 2018. Ten bude extrémně horký v důsledku souběhu několika klíčových událostí: prezidentských voleb, hlasování o vydání poslance (a premiéra) Babiše a jeho pravé ruky poslance Faltýnka Sněmovnou k trestnímu stíhání v kauze Čapí hnízdo a hlasování o důvěře vládě. Ať už tyto události dopadnou jakkoli, lze očekávat, že veřejný prostor ovládnou silné emoce, dojde k další polarizaci voličů i nově zvolených poslanců a bude jen velmi obtížné najít cestu ke konsensu ohledně efektivního a demokratického vládnutí. Nelze než doufat, že tuto zatěžkávací zkoušku česká demokracie a její ústavní instituce přežijí bez citelných šrámů a že nepůjdeme maďarskou či polskou cestou dalšího odklonu od principů liberální demokracie a právního státu.

1. ledna 2018 vstoupí v účinnost novela zákona o veřejných rejstřících, jež zřizuje evidenci skutečných majitelů právnických osob a svěřenských fondů. I když byla tato novela provedena tak, aby netransparentnost konečných vlastníků příliš neohrozila, jde o důležitý krok směrem k prevenci korupčních jednání. V prosinci dojednaná dohoda mezi Evropským parlamentem a Radou ohledně nové směrnice proti praní peněz, jež v budoucnu otevře evidence skutečných majitelů veřejnosti, má potenciál započatou reformu transparentnosti vlastnictví firem a svěřenských fondů dovést do zdárného konce.