Snad není divu, že zahraniční média norskému způsobu slavení maturit nerozumí. Třeba tomu, že rok co rok to dělají pozpátku a slaví ještě před tím, že mají důvod proč.
Alkohol! Nezbytný alkohol! Anebo jste snad někdy slyšeli o velkém příběhu/průpovídce, jimž jste se pak mohl chlubit a který začal salátem? No jo no, holt alkohol nevyřeší žádné problémy, ovšem to mléko za nás také neudělá.

Bezpečné znamení příchodu jara je, že se chce mládež trošku odvázat. Ty oslavy snad musí přitahovat ještě něčím kromě zaručené kocoviny a možného otěhotnění. Třeba loni jen tak ze srandy unesli tučňáčí mláďata ze zoo v Alesundu, ta byla pak ušlapána k smrti svými rodiči. Měl to být jen takový žertík. Skončilo to ale rozsudkem. Hromadné rvačky, znásilnění, skupinová znásilnění, barbarské házení kameny na dětské kočárky, noření dětí do moči a psaní na oční bulvy fixou, únosy a svazování, rušení nočního klidu, mladý muž, jenž vběhl do cizího domu, pozvracel to tam a zdrhl, vandalizovaný majetek, použití donucovacích prostředků na zrušení mejdanů, řízení aut s nezákonně mnoha pasažéry, dopravní nehody, přejetí maturantů. To je jen výběr některých z nadpisů místních listů posledních pár let.

O tom, co je ještě sranda a co už ne, co je pouhým nedopatřením a co je již záměrné poškození, co je dobrovolné a co vynucování, o tom se názory rozcházejí. Pro někoho póvl, pro jiné mladí lidé, jež žijí jen jednou, tak ať se baví, aniž jim musela policie dělat chůvy.

Podlehli nástrahám civilizace nebo jen umí pěstovat umění žít? Za mých maturantských časů se třeba ”jen” přešoupnul zahradní nábytek na střechu učitelovy vilky nebo se alespoň vyhodilo do povětří jeho poštovní schránka, maturanti běhávali nazí po hlavní třídě nebo probíhal ”křest” alkoholem.

Mezi 50 a 90 % etanolu. 60 % zisku. 100 % nezákonné. Tzv. lihové taxíky s potenciálně životně nebezpečným nákladem jezdí v těchto dnech nadoraz. Paří se až do rána, druhý den se nevstává.

Podle některých je slavení norských maturantů přežitkem z dob, kdy byla střední škola elitní, a ne jako nyní místem, kde má spousta lidí za cíl vzdělávat se na maturanta. Prý dělají, co mohou, aby jim tradice zrušili. Alespoň o to řadu let usilují ředitelé škol a řada učitelů, jež prý bezmezné prostopášné a prostoduché hýření na úkor snažení se, přítomnosti o školních hodinách a výsledků, extrémně sexualizované postoje často zatracují. Podle nich se musí slavení ve své současné podobě pryč, anebo se musí radikálně změnit, třeba výrazně zkrátit. Někteří maturanti začínají slavit již na podzim během posledního ročníku a oficiálně je slavení ukončeno norským státním svátkem 17. května.

Kritici napadávají nesoudnost a neuvěřitelný nedostatek (sebe)kritiky maturantů, což ostře kontrastuje s tvrzeními předsedů maturantů i policie, že mezi maturanty a policie probíhá dobrý dialog a zaměřují se zaostřeně na extrémní postoje mj. na sex a alkohol. Některé školy mají dokonce s maturanty smlouvy upravující, jak se mohou chovat, jinak by si prý toho dovolovali více.

Protože jakmile si obléknou své kombinézy, rozum vyšumí, tvrdí řada zaměstnanců škol a vysvětlují tento jev skupinovou psychologií, kde jim „stejnokroj“ slouží jako záminka. Předvádění se mnohdy zachází do extrémů. Dopustí se činů, jichž poté, co vystřízliví šeredně litují.

Kombinézy mohou být ve třech barvách. Červené nosí maturanti středních škol všeobecného zaměření. Modré jsou nošeny těmi, kteří chodili na ekonomické či správní obory a černé kombinézy těmi, kteří byli žáci praktických oborů. Na kombinézy přišijí kromě svého jména norskou vlajku, nejrůznější loga, obrázky a neodmyslitelné jsou různé hračky jako třeba pistole na vodu, píšťalky, klaksóny apod. Někteří utrácejí na tyto hektické týdny desítky tisíc norských korun se vším všudy. Což velice kontrastuje se kdysi skromným vybavením – čapku a hůl s mašlí.

Cílem maturantů je přivázání co nejvíce různých předmětů k čapce či navázání uzlů jako odměny, jež se pro maturanty stávají symboly statusu. Podmínky (některé školy jich má třeba 200) k jejich získání se většinou točí kolem vypití co nejvíce alkoholu za co nejkratší dobu a provozování odvážného či nezvyklého sexu. Bývají kritizovány jako legitimování agresivity někdy za hranicí zákona. Jiné podmínky jsou (ovšem jak pro koho) pro změnu důvtipné.

Mnoho maturantů je tak unavených ze slavení a pokusů o splňování podmínek, aby byli oprávněni přivázat k čapce další a další předměty, že o nějaké přípravě na zkoušky nemůže být řeč. A to vše přitahuje mnoho těch, jež maturanty nejsou, mezi nimi i nezletilí. Děti se málem perou o speciální „navštívenky“ maturantů s více či méně legračními a/nebo neslušnými bonmoty a přezdívkami. Avšak se také najdou děti, jež házejí po maturantech vajíčka a potravinářský olej, za což jsou pak neprávem obviňováni maturanti.

Některým, jako třeba norskému spisovateli Tore Renbergovi se chce zvracet z obsahů hypersexualizovaných písniček pro maturanty speciálně složených za velké peníze, byť trapné až provokující nízké úrovně. Brutálně jsou vnucovány všem a všude. Jsou součástí kultury s předávkováním cynickou přemírou podlých, nedůstojných, ponižujících vulgarit hodně za hranou, vyzývajících k sexuálním zločinům či vyhrožujících zabitím, znečišťujících vzduch, přičemž se zbaběle schovávají za tím, že toto je humor. Kampak se hrabe zrovnoprávnění?

Přitom je to průmysl, kde jde o tučné částky peněz, kde sedí vypočítaví lidé a útočí na peněženky maturantů a jejich rodičů - mnozí na nich rýžují, zatímco plivou na to nejkrásnější co může být, lásku a něhu. K tomuto vývoji se cítí bezmocně a rádi by tu skutečnost vypnuli, aby ty písničky a postoje, jež propagují, dál neničily vnitřek hlav mladých lidí. Dříve jste toto mohli nalézt jen okrajově. Už nic není ani trochu potají, skryté a na vás, abyste to objevovali. Nyní se vám vše vmete do tváře, ať již chcete nebo ne. Tím jsme prý toho o hodně přišli.

Maturanti si mezi sebou rozdělí náklady na pořízení si ojetých aut, povětšinou dodávek, ale také autobusů a jejich provoz. Pojmenují je a opatří je nápisy a polepenými reklamami na místní firmy-sponzory. Těmi auty jezdí na srazy, ale také tráví dost času na akcích po autech či autobusech, a to zvlášť poté, co maturanty vyloučili z některých veřejných míst, kde se dříve scházeli.

Přípravy na slavení si vyžadují nemálo času a řada maturantů začínají v předstihu. Na druhou stranu se maturanti zúčastňují dobročinných akcí jako třeba sbírek či jiných dobrovolnických iniciativ.

Někdo přirovnává oslavy norských maturantů ke karnevalu s tím rozdílem, že jde o přechodný rituál, než vstoupí do života dospělých. Užívání si má přednost před vším ostatním, možná s výjimkou bezpečnosti. Působí osvobozujícím dojmem. Pak hraje menší úlohu to, že se mnozí dočkají méně okázalého a pamětihodného zakončení 12 až 13 let školní docházky.