Máme chodit po špičkách ve vlastní zemi, abychom neurazili někoho, kdo neví, že žijeme v 21. stol. a ne v 8.?

Jsou nám nařizovány změny, o něž jsme nestáli, natož abychom o ně žádali. Sérií článků se snažím dokázat, jak nárůst přistěhovalců (a zejména muslimů a Islámu) diktuje rozvoj společnosti.

Ač úřady hrozí za spálení Koránu vězením jde podle zastánců těchto projevů o manifestace lidí, jež mají dost toho, že ani ti, jež by měli znát a ctít zákony více než laikové, nebrání svobodu vyjadřování. Naopak vláda a úřady nám připravují na příští rok, podobně jako letos nárůst o dalších 20000 muslimů. Je to chytré a prozíravé? Neměli by se muslimové spíše vrátit, aby nebyl podporován ještě větší rozmach násilí a jakž-takž udržovalo mnoho hodnot, jež nám bývávaly důležité a aby budovali své vlastní země nyní, kdy v nich panuje takový mír, jaký dlouho nebyl?

Přitom 27 % norských křesťanů uvádí, že se jim jakožto křesťanům v Norsku těžko žije. Na serveru www.idag.no popisuje norský křesťan, jak byl čtveřicí muslimů oloupen a zbit jen proto, že se s nimi chtěl bavit o víře a nechtěl přestoupit na Islám. Jinde v Norsku kvůli vztyčení Davidovy hvězdě její prezentaci následně zakazují, leckde již musí ve školce chválit Alláha i nemuslimové. Spolu s imámy propaguje biskupka v Oslu Korán, neboť kněží chtějí v kostelech číst z Koránu. Být křesťanem je dnes v Norsku oproti jiným zemím průzkumu Univerzity v Oslu dokonce nevýhodou při hledání zaměstnání, uvedete-li to ve vašem životopise.

Jako pokaždé před Vánocemi je národ kvůli muslimům čím dále více rozdělen. Třídy škol tradičně chodívaly na předvánoční mše, ovšem se vzestupem muslimů to již není přijatelné, stejně jako vánoční stromy v mnoha veřejných budovách, kam chodí muslimové. Norský parlament chtěl kvůli jediné muslimské poslankyni poprvé prosadit vánoční stůl bez vepřového, které k němu v Norsku neodlučitelně patří. Řetězec jako Rusta nechal odstranit z vánočních dekorací křížek a podobně jako Ikea je prodává jako k „zimnímu svátku“, nemá se říkat vánoční jídlo, nýbrž tradiční jídlo atd. atd. Samozřejmě jen proto, aby se někdo náhodou neurazil a to i navzdory tomu, že muslimové Vánoce ani neslaví. Abychom nedotknutelným nezkřivili ani vlásek bychom si podle mnohých měli vzdát vlastních tradic a obyčejů, jenže ani nesmírné oběti muslimy neusmíří.

Všichni politici, královská rodina a další, nikdo nemluví o ničem jiném, než o tom, že je třeba všechny začleňovat. Jenže začleňovaní jsme jen my, většinové obyvatelstvo, oni ne. Od kdy to bude platit v obou směrech?

I Sonja, norská královna, se ve vlastní zemi poslušně podřizuje Islámu zahalením se, a to v r. 2019, zatímco třeba již v r. 1977 iránské ženy proti hidžábu prostestovali. Pouze několik málo žen se staví proti tomuto kusu oděvu, jenž ženy utlačuje. Je-li heslem norského krále „Vše pro Norsko“, tak je načase toto nyní manifestovat. A korunnímu princi Haakonovi Magnusovi je to jedno a nepřipadá mu to ani v nejmenším neslušné, že mu zahalené „norské“ muslimky v zemi, kde je to suverénně nejčastější formou vyjadřování úcty odmítly podat ruku.

Kdyby křesťané nutili ženy k tomu, aby chodily zahalené jako muslimky do „stanů“ dostatečně velkých na to, že by se do nich daly schovat výbušniny a v nichž se dobře daří skrývat svou identitu, bylo by rozhořčení ze strany liberálů, socialistů a rádoby konzervativců neskutečný a přehlušovalo by vše ostatní.

Jsou-li bikiny zakázány v islámských zemích, proč by neměly být hidžáby zakázány v západních zemích? Jejich práva nejsou potlačována a jejich nositelky nejsou ponižovány proto, že nosí hidžáb. Nosí hidžáb proto, že jsou jejich práva potlačováni a jejich nositelky ponižovány. Jelikož to není šátek, jež může někoho ponižovat, také není problémem, že se užívá. Problém je u utlačovatele, totiž onoho nezměnitelného náboženství.

V Norsku žije mnoho žen s vynuceným hidžábem, ve vynuceném sňatu, v násilí ze cti, sociální kontrolou omezující, jak se smí oblékat, co smí dělat, atd. jen proto, že jsou ženy. Hidžáb a obdobné pokrývky jsou, aniž si to nositelé a jejich zastánci uvědomují, nejviditelnějšími symboly ženy utlačujícího náboženství a kultury. Skrývat svou tvář za takovou maskou je nepřímou podporou toho náboženství na světě, jež v největší míře utlačují ženy.

Co to je na světském/křesťanském Západě, co působí tak neodolatelně na tolik muslimů? Proč spíše nevyhledávají hladce fungující muslimské země, kde jsou respektována lidská práva? Že by takové muslimské země neexistovaly? Islám je příčinou jejich útěků, jenže sebou zároveň přinášejí své nešváry a konflikty.

Přitom někteří lidé, mezi nimi představitelé norské luteránské církve, schovávají lidi, jimž byla zamítnuta žádost o azyl. V aktuálně odhaleném případě Gunnara Stålsetta, biskupa v důchodu, prý proto, že „zvolil ctít Boha více než zákony“ a to ačkoliv je v Bibli napsáno, že se jeden má držet zákonů země, v níž žije. Další vysocí představitelé Církve tuto snaživost vůči muslimům okomentovali jako „odvážné činy, jež budí respekt“.

To, co ctí oni násilníci, to budete muset od nynějška přibývající měrou ctít i vy. Oni se nechávají provokovat lecčím, pro ně je rozbuškou dalšího násilí leccos. Tu spálení knihy, tam uměleckým dílem, jenž se kvůli muslimům nesmí vystavovat v Evropě. Seznam věcí, jež se musí kvůli muslimům odstranit, je čím dále delší a politické vedení leckteré země je natolik vystrašené a servilní ohledy na muslimy z poddajnosti k nim, že tolikrát ani není nutné ono násilí, stačí jeho naznačením anebo domněnkou, že by něco mohlo někoho popudit.

Podle dánského listu Jyllands-Posten chce zakázat a kriminalizovat kritiku Islámu každý druhý potomek migrantů z nezápadních zemí. Podobné údaje z Norska chybí, ovšem není důvodu se domnívat, aby se to od sousedů nějak výrazně odlišovalo.

Je to prý poněkud zpátečnické, že se v dnešní společnosti máme podřizovat Islámu zhruba současně s tím, že se zbavujeme údajného jařma předchozího náboženství, jenž podle některých bylo pro naši společnost přítěží. Člověk by si mohl myslet, že jsme se pohnuli napřed po tom všem, čím jsme prošli a s ohledem na to, že žijeme v tzv. informačním věku.

Velmi rychle jsme se pustili na tenký led. Dnešní přistěhovalecká politika může jednoho dne umožnit, aby se naplnilo to, po čem již dnes volají někteří muslimové: nárokovat si zemi s tím, že je jejich a že bezvěrci tam nemají co pohledávat.

Jeden by si mohl myslet, že není vědomě možné a z vlastní vůle destabilizovat západní demokracie a výhledově razit cestu chudobě a utrpení (chcete-li se stát 3. světem, tak ho přijměte), jež většina z nás dosud vídávala jen v televizi. Lidé se stávají pasivními svědky národní a kulturní sebevraždy ve zpomaleném záběru.

Nijak neudržitelný sen (viz Švédsko, jež se stává hrozbou pro celou Evropu) zcela nahradil zdravý rozum a dává to Norsko a Nory všanc. Přijímat je do kdysi tolik poklidné zemí, jako je Norsko, je jako topit výbušninou. Mizí nám to Norsko, jaké budovali naši předci. Alespoň se bude v učebnicích dějin psát o tom Norsku, jež zaniklo, aby se o tom, jak tu bylo pěkné mohly dočíst budoucí generace. V rozporu s bytostnými a oprávněnými zájmy historicky, tak i v současnosti. Až dojde dostatečnému množství lidí, že suverenita, svoboda a odpovědné plánování, rozhodování a vedení země je něco, kvůli čemu to stojí za to bojovat, bude pozdě.

V zemích Islámu jsou lidé nuceni být zticha, zato v svých nových západních zemích mohou svobodně začerňovat tyto země v naději, že je promění v země, kde jsou nuceni být zticha.