Petr Uhl mne v Právu 26. 4. 2012 s odkazem na senátora M. Antla mimo jiné kritizuje za podporu změny volebního systému, který byl vypracován v roce 2000. Zamlčel ovšem, že za sociální demokracii byli členy komise pro změnu volebního systému i tehdejší místopředsedové vlády Vladimír Špidla a Pavel Rychetský, který je dnes předsedou Ústavního soudu, a vůči kterým jsem kritiku nezaznamenal. Reforma voleb byla předložena jako vládní návrh zákona. Stále jsem podporovatel změny volebního systému. Jestliže se někomu nelíbí fungování politického systému u nás a chce zůstat na půdě parlamentní republiky, musí navrhnout změnu volebního systému, která povede k utváření stabilních vládních většin. Poměrný systém není demokratičtější než systém většinový, je jen jiný. Pokud někdo nechce měnit volební systém, což je legitimní názor, nemůže se divit, že se politický systém bude chovat jako dosud. Od roku 1992 se u nás vystřídalo 11 vlád a jen dvě vládly celé čtyři roky, jak předpokládá ústava (první Klausova a Zemanova). Průměrné vládnutí trvá rok a několik měsíců. Tuto nestabilitu lze změnit jen reformou volebního systému.

Dále je uváděna má údajná podpora současnému pražskému vrchnímu státnímu zástupci. Pravda je však jiná. Vždy jsem zastával stanovisko, že vedoucí státní zástupci jsou manažerské funkce, o kterých by se mělo rozhodovat podle pracovněprávní úpravy. Zákon o státních zástupcích stanoví, že státní zástupce, což je i vedoucí státní zástupce, je v pracovním poměru. To potvrdil i Ústavní soud. Ovšem Ministerstvo spravedlnosti podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu nyní postupuje při odvolávání ve správním řízení, kde nelze uplatnit analogii a dřívější právní zvyklosti, které vznikly v době, kdy se tento akt posuzoval jako pracovněprávní a ne jako vrchnostenské rozhodnutí státu. Je možné tvrdit, že nejvyšší státní zástupce má mít možnost vybrat si vrchního státního zástupce, kterému důvěřuje a podle toho upravit zákon i právní praxi. Anebo je možné tvrdit, že nejvyšší státní zástupce si nemůže mimo zvlášť stanovené případy vybírat vrchního státního zástupce podle svého. Oba přístupy jsou přístupy právní. Nesmí se však míchat. Kdo hájí právo nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana na výměnu pražského vrchního státního zástupce, musí uznat i právo nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké na dřívější výměnu olomouckého vrchního státního zástupce. Anebo je možné v obou případech opačný přístup. Pokud však někdo k věci přistupuje tak, že Vesecká si vybírat vrchní státní zástupce podle své důvěry nemohla a Pavel Zeman ano, pak nejde o přístup právní. Právo je o obecných pravidlech bez ohledu na osoby.