Poradce prezidenta Jaroslav Kuba v článku Exekutory nebrzdí. To má Klaus podepsat? (Právo 8.10. 2012 s. 6) správně vystihuje slabiny zákona, kterým se mění občanský soudní a exekuční řád. Vznik soudních exekutorů významně zvýšil vymahatelnost soudních rozsudků. Ve svém projevu v Poslanecké sněmovně 1. 12. 2000 návrh zákona uvítal a poděkoval za něj dnešní předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. Nicméně se ukázalo, že někteří jedinci vykládají zákony všelijak, hlavně ne rozumně. Proto se rozmohly obchody s vymáháním nepatrných pohledávek, kde však jsou zajímavé náhrady nákladů soudního řízení. Proti těmto spekulacím, které jsou namířeny na nemajetné občany, se ohradil i Ústavní soud. Je správné, aby tak učinil i zákon, jenž musí na jedné straně uspokojit právo věřitelů, na druhé straně nemůže být povinný dlužník obětí vymahačů dluhů, pakliže jde o zneužití práva.

Pokus ochránit dlužníky před zneužíváním práva učinil senátor Jiří Dienstbier. Byl to však špatný návrh, který upíral práva nejen kšeftařům s pohledávkami, ale i normálním lidem, kteří se jako spotřebitelé soudili o reklamaci běžného zboží. Dienstbier chtěl upřít jistotu náhrady i těm, kteří jako oběti nesprávného postupu obchodníků s pohledávkami, budou v právu. Jejich náhrada právních nákladů by podle Dienstbiera nebyla automatická, ale závislá na úvaze soudu.
Zákon předloženy bývalým ministrem Jiřím Pospíšilem nedůvodně přesouvá sídlo Exekutorské komory z Brna do Prahy a tím přispívá k centralizaci státu. Představa, že jen v Praze mohou sídlit celostátní instituce, je chybná. Každá instituce je i zaměstnavatelem a podporuje region, kde působí. Přesouvání sídel institucí do Prahy si vyžádá finanční prostředky a podlamuje politiku státu i Evropské unie na rozvoj ekonomicky slabších regionů, což nejsou hlavní města.