Od roku 2018 jsem žádal informaci podle zákona o svobodném přístupu k informacím, kolik platí Česká televize externím subjektům za pořady Otázky Václava Moravce a Fokus Václava Moravce.

Česká televize pět let informaci tajila, přestože dvakrát prohrála u Městského soudu v Praze a dvakrát u Úřadu pro ochranu osobních údajů. Teprve v květnu 2023 odpověděla na pět let starý dotaz, že tyto náklady činily v roce 2017 8,9 milionů korun. Ihned jsem požádal o informaci, kolik činily externí náklady za Moravcovy pořady v roce 2022 a kdo byl příjemce těchto prostředků. Česká televize sdělila jen celkovou částku externích nákladů – asi 6,6 milionů korun.

Utajování příjemců peněz od České televize
Česká televize však odmítla sdělit, kdo a v jaké výši byl příjemce finančních prostředků České televize vynaložených v roce 2022 na externí náklady České televize na výrobu pořadů Otázky Václava Moravce a Fokus Václava Moravce. Česká televize odmítla sdělit informaci s odkazem na ochranu osobních údajů fyzických osob.

Prověřování žadatele o informaci
Rozhodnutí o žádosti má reagovat na požadavek vznesený v žádosti. Odůvodnění rozhodnutí má pak ozřejmit, proč je výrok takový, jaký je. V rozhodnutí Česká televize (ČT) dlouze zkoumá rozhovor žadatele pro Parlamentní listy a zkoumá, proč žadatel vlastně informaci chce, přičemž ČT sdělila, že Václav Moravec je zaměstnancem České televize a náklady na jeho osobu nejsou součástí externích nákladů na jeho pořady. Ovšem žádost o informaci vůbec nepožadovala sdělení údajů, zda je či není Václav Moravec zaměstnancem České televize. Rovněž je zcela mimo žádost a správní řízení o žádosti zkoumání rozhovorů žadatelů o informaci pro veřejné sdělovací prostředky. Již to samo o sobě je vadou rozhodnutí s tím, že při vyřizování žádosti o informace je ČT správní orgán, proto na ni dopadá zásada zákonnosti, včetně toho, že správní orgán může činit jen to, co mu zákon umožňuje. Zkoumání rozhovorů žadatelů o informaci není podloženo žádným zákonem a jde o zneužití moci na straně ČT jako správního orgánu.

Právnické osoby
V napadeném rozhodnutí není vůbec sděleno, proč údajnou ochranu osobních údajů vztahuje Česká televize i na právnické osoby. Je pochybné, že by mezi příjemci externích nákladů spojených s těmito osobami byly jen fyzické osoby, případně měla ČT uvést, že tomu tak skutečně je. Je zcela obvyklé, že s veřejnými subjekty vstupují do smluvních vztahů obchodní společnosti. Jiné veřejné subjekty informace o rozsahu a příjemci těchto prostředků poskytují. To, že Česká televize činí odlišně, hodnotím jako její snahu zatloukat, zamlčovat a mlžit o tom, jak nakládá s veřejnými prostředky. Je až směšné, že Česká televize (ČT) neuvedla ani jednoho příjemce – právnickou osobu, což bude zpravidla obchodní společnost, a odvolává se zcela nesmyslně a nezákonně na ochranu osobních údajů fyzických osob jako důvod nesdělení informace o poskytnutí veřejných peněz právnickým osobám.
Rozhodnutí ČT je vnitřně rozporné, když výroková část neodpovídá odůvodnění. Pokud skutečně chce hájit osobní údaje fyzických osob, vůbec nezdůvodňuje, proč zamlčuje příjemce právnické osoby.

Registr smluv
Česká televize ignoruje, že smlouvy s podnikateli, fyzickými i právnickými osobami, nad 50 000 Kč bez DPH musí zveřejňovat v registru smluv dle § 2 odst. 1 písm. l) zákona č. 340/2015 Sb., o registru smluv. Je nesmyslné a nezákonné údaje z povinně zveřejněné smlouvy v režimu zákona o registru smluv utajovat v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím. I kdyby šlo snad uznat ochranu osobních údajů, jak argumentuje ČT, pak jen v rozsahu smluv do 50 000 Kč ročně s jedním subjektem v rámci jednoho roku. Česká televize to však nerozlišila. Je vysoce pravděpodobné, že větší část příjemců externích nákladů na pořady Václava Moravce má smluvní vztah s plněním vyšším než 50 000 Kč ročně. Údaje o nich jsou údaji veřejnými a ČT je nesmí zatajovat v rámci žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím.

Podnikající fyzické osoby
ČT nerozlišuje člověka-nepodnikatele a člověka-podnikatele. Kdo podniká jako fyzická osoba, nemá stejnou ochranu osobních údajů jako člověk nepodnikatel. Údaje podnikatelů-fyzických osob jako jméno, sídlo – trvalý pobyt, identifikační číslo i daňové identifikační číslo, které u fyzických osob obsahuje rodné číslo, jsou veřejně dostupné v živnostenském rejstříku i jiných rejstřících (registr plátců DPH, registr ekonomických subjektů) a běžně se uvádějí v obchodním styku na fakturách a jiných listinách. Je nesmyslné, aby tyto veřejně dostupné údaje ČT zamlčovala.
Kdo chce podnikat s veřejnými subjekty, musí strpět, že jeho obchodní vztahy s těmito veřejnými subjekty budou pod zvýšenou veřejnou kontrolou, včetně objemu prostředků, které z veřejných prostředků získal. Pokud se to podnikateli nelíbí, ať s veřejnými subjekty nepodniká. Není žádný důvod stejně nepostupovat u smluv uzavřených mezi podnikatelem na jedné straně a obcí, krajem, státem či i Českou televizí na druhé straně.
Ochrana osobních údajů by byla akceptovatelná u osob nepodnikajících, pokud by byli příjemci peněz od České televize např. v rámci nějaké výhry v soutěži, sociální výpomoci po živelné události apod. Je neakceptovatelné, aby takto byli chráněni a utajeni podnikatelé obchodující s ČT.

Švarc systém
ČT uvedla, že u některých osob tvoří příjem od ČT podstatnou část jejich příjmů. To hodnotím tak, že ČT některé své původní zaměstnance převedla na osoby samostatně výdělečně činné, ale ve skutečnosti nejde o podnikání, protože pracují výlučně či dominantně pro ČT, jde fakticky o nelegální Švarc systém. Kdyby byl vztah mezi těmito osobami a ČT skutečně vztahem dvou podnikatelských subjektů a ne zastřeným Švarc systémem, neměla by ČT přehled o tom, jak velkou část příjmů těchto subjektů tvoří platby od ČT. Je totiž běžnou zvyklostí, že si obchodní strany mezi sebou nevyměňují informaci, jak jsou závislí svým příjmem na druhé straně. Jedním ze znaků Švarc systému je právě, že osoba samostatně výdělečně činná vykonává práci výlučně či dominantně pro jednoho zákazníka.
Tuto část odůvodnění hodnotím tak, že se ČT přiznala k obcházení nákladů zaměstnavatele spojených s pracovním poměrem (odvody na sociální a zdravotní pojištění). Jde o obcházení pracovních předpisů, zejména zákoníku práce. To jen ukazuje tristní situaci v ČT. Obcházení zákona nemůže být argument pro omezení svobodného přístup k informacím.

§ 9 odst. 2 informačního zákona
ČT ignoruje § 9 odst. 2 informačního zákona, který zní: Při poskytování informace, která se týká používání veřejných prostředků, se nepovažuje poskytnutí informace o rozsahu a příjemci těchto prostředků za porušení obchodního tajemství. Zájem na utajování nakládání s veřejnými prostředky je zájmem vedení ČT, ale nejde o veřejný zájem.
ČT jako veřejnoprávní korporace zřízená zákonem o České televizi je díky zákonu o rozhlasových a televizních poplatcích příjemcem televizní daně (televizních poplatků), který musí platit ze zákona značná část subjektů i těch, kteří tak činí proti své vůli a jen z důvodu přinucení státem. ČT je veřejnoprávní korporací, televizní poplatek je veřejnoprávní dávkou, a tedy ČT hospodaří s veřejnými prostředky. Pakliže zákon výslovně konstatuje, že nějaká informace nemůže být zatajena z důvodu ochrany obchodního tajemství, nelze tak učinit ani z důvodu jiných bez výslovné zákonné úpravy.

Ovlivňování politiky a voličů
Předmětné pořady jsou pořady, které vstupují do politiky a mohou ovlivnit i volební chování voličů. Tím spíše je dán veřejný zájem na veřejnosti jejich přípravy, včetně financování. Nejde o nějaký hudební koncert či sportovní přenos. Pakliže nějakými pořady ČT vstupuje do politiky, musí snést veřejnost, včetně veřejné kontroly nad náklady takového vstupu do politiky a snahy ovlivnit voliče.

Podání odvolání
Odvolání proti rozhodnutí ČT bylo 2. 7. 2023 podáno prostřednictvím orgánu prvního stupně – ČT. Zároveň je však podáno i přímo odvolacímu orgánu – Úřadu pro ochranu osobních údajů, protože ČT dlouhodobě porušuje právo žadatele. V předcházejícím řízení ČT o žádosti žadatele o poskytnutí informace z roku 2018 tuto poskytla až po pěti letech po té, co dvakrát ve věci v její neprospěch rozhodl soud a dvakrát Úřad pro ochranu osobních údajů. Přitom v řízení ignorovala odvolání žadatele, až Městský soud v Praze rozsudkem z 25. 10. 2019, 14 A 36/2019–35, musel rozsudkem přikázat, aby tehdy příslušný generální ředitel ČT o odvolání rozhodl, a též ignorovala zákonné lhůty pro své rozhodnutí, což konstatoval i Úřad pro ochranu osobních údajů.
Vzhledem k tomu, že generálním ředitelem ČT je nadále Petr Dvořák, byť již nezískal důvěru Rady ČT pro další funkční období, nelze vyloučit, že nezákonné jednání ze strany ČT může pokračovat i formou opakované ignorace odvolání. Jako obranu proti tomuto možnému nezákonnému jednání ČT proto žadatel podal odvolání i přímo Úřadu pro ochranu osobních údajů. Česká televize tají a zkresluje informace o svém hospodaření. Každý ať si sám posoudí, zda tímto způsobem postupuje či nepostupuje i v případě svého zpravodajství a politické publicistiky.